2 VSPH 1557/2015-A-9
KSHK 40 INS 16765/2015 2 VSPH 1557/2015-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužnice EL-Terno, a.s. v likvidaci, IČO: 25275607, sídlem náměstí F. L. Věka 17, Dobruška, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 16765/2015-A-4 ze dne 14. července 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 16765/2015-A-4 ze dne 14. července 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením uložil EL-Terno, a.s. v likvidaci (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 22.6.2015 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud odkazuje na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) vysvětlil, že účelem zálohy je zajistit zejména to, aby insolvenční správce měl k dispozici dostatek finančních prostředků k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a měl záruku úhrady odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty.

Z tvrzení obsažených v insolvenčním návrhu a z údajů obsažených v připojeném seznamu majetku podle soudu plyne, že dlužnice vlastní toliko stavbu na cizím pozemku v Dobrušce (dále jen Stavba).

Při posuzování toho, zda dlužnici uložit povinnost zaplatit zálohu, a v jaké výši, přihlédl soud zejména k tomu, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen

Vyhláška) nejméně 45.000,-Kč, nepočítaje v to náhradu za daň z přidané hodnoty, a k tomu, že z majetku dlužnice nelze získat finanční prostředky na financování činnosti správce jinak než prodejem. Za těchto okolností považoval soud za přiměřenou zálohu ve výši 25.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala dlužnice včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že se měl zabývat nejen tím, zda dlužnice disponuje dostatečným finančním majetkem, který by správce mohl použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce, nýbrž i tím, zda s ohledem na existenci Stavby hrozí, že zpeněžením majetkové podstaty nebude možné uhradit alespoň minimální náklady konkursu. Dále zdůraznila, že nedisponuje žádnými finančními prostředky a zajistit ve stanovené lhůtě požadovanou částku 25.000,-Kč je pro ni téměř nemožné. Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadané usnesení změnil tak, že jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuloží, nebo jí uloží povinnost zaplatit zálohu v nižší (přiměřené) výši.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží rovněž soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Soud prvního stupně při úvaze, zda dlužnici uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyšel ze správního předpokladu, že lze očekávat řešení jejího úpadku konkursem, v němž tvoří náklady insolvenčního řízení vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a Vyhlášky bude činit nejméně 45.000,-Kč.

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné uvést, že v situaci, kdy dlužnice neuvedla údaj o tržní hodnotě Stavby, nelze mít za opodstatněný její předpoklad, že výtěžek zpeněžení Stavby bude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Kromě toho je třeba mít na zřeteli, že pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do případného zpeněžení Stavby) zde není dostatek finančních prostředků, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si výkon funkce insolvenčního správce nutně vyžádá. S ohledem na uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního uložil, přičemž nepochybil ani při stanovení její výše.

K tvrzení dlužnice, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že dlužnice jako podnikatelka, popř. její likvidátor, byli podle ust. § 98 odst. 1 a 2 IZ povinni podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli nebo při náležité pečlivosti měli dozvědět o svém (jejím) úpadku ve formě platební neschopnosti (z insolvenčního návrhu se přitom podává, že některé ze závazků dlužnice byly splatné již v letech 2009 až 2010). Jestliže před podáním insolvenčního návrhu dlužnice nehospodařila s finančními prostředky společnosti náležitě a použila je k jinému účelu, a není proto schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k její tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 18. srpna 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná