2 VSPH 1557/2014-B-66
KSPH 37 INS 15721/2010 2 VSPH 1557/2014-B-66

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Zdeňka Říhy, bytem Vinec 67, pošta Mladá Boleslav, zast. advokátem JUDr. Janem Langmeierem, sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 15721/2010-B-46 ze dne 21. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 15721/2010-B-46 ze dne 21.července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení vedeném na majetek Zdeňka Říhy (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPH 37 INS 15721/2010-B-46 ze dne 21.7.2014 zamítl návrh, jímž se dlužník domáhal, aby soud rozhodl o zproštění IKT INSOLVENCE, v.o.s. (dále též jen správce) funkce insolvenčního správce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 20.12.2010 a usnesením ze dne 27.1.2012 (č.d. A-30) rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil správce do funkce. Dne 9.7.2014 dlužník požadoval, aby soud zprostil správce funkce, protože podle jeho názoru porušuje řadu povinností, když zejména v řízení o určení pravosti pohledávky YARIS, s.r.o. ve výši 5.174.749,-Kč způsobil vydání rozsudku pro uznání tím, že se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, a dlužníkovi a věřitelům tak způsobil škodu, dne 19.5.2014 byly ke zpeněžení nemovitostí zahrnutých do majetkové podstaty v neprospěch dlužníka a věřitelů vydány 4 dražební vyhlášky oceňující nemovitosti částkou 11.700.000,-Kč, přestože znaleckým posudkem zpracovaným dne 10.7.2008 Ing. Josefem Řepou, CSc. byly oceněny částkou 30.400.320,-Kč, a podíly na nich, k nimž má předkupní právo třetí osoba, mají být draženy, aniž by k tomu třetí osoba dala souhlas. Správce označil návrh za obstrukční s tím, že jeho účelem je toliko prodlužování procesu zpeněžování majetku podstaty, když dlužník nemovitosti užívá. Stejný účel měla podle něj i žaloba na neplatnost dražby podaná dne 20.5.2013 v souvislosti s dřívější dražbou. Zástupce věřitelů YARIS, s.r.o. uvedl, že správce vykonává svou funkci odpovědně a nebýt obstrukcí dlužníka, mohl být nemovitý majetek již dávno zpeněžen a věřitelé uspokojeni.

Dále soud citoval ust. § 31 a § 32 insolvenčního zákona, jež vymezují podmínky, při jejichž splnění může rozhodnout o odvolání insolvenčního správce z funkce či o jeho zproštění funkce, a ve stručnosti popsal judikaturu zabývající se touto problematikou. Uzavřel na tom, že návrh dlužníka neshledal důvodným. Pokud jde o vydání rozsudku pro uznání, poukázal soud na to, že se jednalo pouze o určení pravosti pohledávky co do úroku ve výši 0,15% denně, že pohledávka byla již prejudikována v rozhodčím řízení, že věřitelům nic nebránilo v tom, aby ji popřeli, pokud měli zato, že byla uplatněna nedůvodně, a že je vzhledem k objemu přihlášených pohledávek (cca 50 milionů Kč) pravděpodobné, že stejně jako značná část dalších pohledávek nebude tato pohledávka v insolvenčním řízení uspokojena. Pochybení, jež by odůvodňovalo zproštění funkce, v postupu správce neshledal. Pokud jde o zpeněžování nemovitostí ve veřejné dražbě, označil je soud za nejtransparentnější způsob zpeněžení, pokud jde o ocenění z července 2008, připomněl, že v průběhu dalších let všeobecně klesla cena nemovitostí, a zdůraznil, že z hlediska insolvenčního řízení není podstatná odhadní cena nemovitostí zahrnutých do majetkové podstaty, ale cena dosažená v dražbě. Pokud jde o předkupní právo podílových spoluvlastníků, uvedl soud, že při zpeněžování majetkové podstaty v insolvenčním řízení jimi není insolvenční správce vázán. Dlužníkovi naopak vytkl, že zájemcům o koupi nemovitostí neumožnil jejich prohlídku v potřebném rozsahu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a aby zprostil správce funkce. V odvolání zopakoval argumentaci, již uplatnil v návrhu na zproštění IKT INSOLVENCE, v.o.s. funkce insolvenčního správce. Vyjádřil přesvědčení, že nečinností v řízení o určení pravosti pohledávky YARIS, s.r.o. zkrátil správce na jejich právech jak dlužníka, tak jeho věřitele. Pokud jde o cenu nemovitostí, vyjádřil přesvědčení, že k jejímu poklesu téměř na třetinu oproti stavu před šesti lety dojít nemohlo. Má přitom pochybnost o tom, zda byl znalecký posudek pro účely veřejné dražby řádně vypracován, i o tom, že by nějaký zájemce byl ochoten uhradit cenu podstatně vyšší, než je cena uvedená v dražební vyhlášce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 32 insolvenčního zákona může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, považuje odvolací soud-stejně jako soud prvního stupně-zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 insolvenčního zákona, podle něhož je při výkonu funkce povinen postupovat svědomitě a s odbornou péčí, vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy svými i před zájmy jiných osob, věřitelským orgánům poskytovat součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce, na žádost věřitelského orgánu se účastnit jeho zasedání a věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu předkládat nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, že liknavě provádí soupis majetkové podstaty či zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, že nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník podáním ze dne 9.7.2014 domáhal toho, aby insolvenční soud zprostil správce funkce. Tento návrh zdůvodnil tím, že na přezkumném jednání konaném dne 12.10.2012 uznal správce pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení YARIS, s.r.o. ve výši 18.367.704,-Kč a popřel jí přihlášené pohledávky ve výši 5.174.749,-Kč. V řízení, v němž se YARIS, s.r.o. domáhala určení pravosti a výše popřené části přihlášených pohledávek, nereagoval správce na výzvu soudu, aby se vyjádřil k žalobě, a jeho nečinnost měla za následek vydání rozsudku pro zmeškání. Dle názoru dlužníka tím budou věřitelé dlužníka zkráceni na svých právech, neboť v důsledku vydaného rozsudku se jim na jejich pohledávky dostane nižšího uspokojení. Dlužník vyjádřil přesvědčení, že pokud by správce nebyl nečinný, dosáhl by zamítnutí žaloby YARIS, s.r.o. stejně, jako insolvenční správce společnosti s ručením omezeným ZÁMEK BEZNO, s.r.o. ve sporu, jehož předmětem byly shodné pohledávky. V něm Krajský soud v Praze rozsudkem č.j. 38 ICm 534/2012-96 ze dne 29.5.2014 žalobu YARIS, s.r.o. v rozsahu pohledávek ve výši 4.168.000,-Kč zamítl a v rozsahu pohledávek ve výši 3.792.000,-Kč řízení zastavil.

Kromě toho dlužník podáním ze dne 9.7.2014 požadoval, aby insolvenční soud v rámci výkonu dohlédací činnosti uložil správci, aby nechal vypracovat nové znalecké posudky za účelem ocenění čtyř nemovitostí, jež-jak plyne z dokumentů (dražebních vyhlášek) zveřejněných v insolvenčním rejstříku dne 19.5.2014-hodlal správce zpeněžit ve veřejné dobrovolné dražbě dne 21.7.2014, a aby správci, popř. nově ustanovenému insolvenčnímu správci uložil zrušit dražební vyhlášky. Podle tvrzení dlužníka jsou ceny nemovitostí stanovené znaleckými posudky pro potřeby dražby neúměrně nízké a neodpovídají jejich skutečné hodnotě (cena jedné z nemovitostí odhadnutá pro potřeby dražby na 11.700.000,-Kč dle znaleckého posudku zpracovaného pro dlužníka v roce 2008 činila 30.400.320,-Kč), ve dvou případech mají být vydraženy pouze podíly dlužníka na nemovitostech v rozsahu 8/12, aniž by spoluvlastníci, jimž svědčí zákonné předkupní právo, udělili souhlas s provedením dražby.

Co se týče posouzení důvodnosti návrhu dlužníka na zproštění IKT INSOLVENCE, v.o.s. funkce insolvenčního správce., odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry, k nimž dospěl insolvenční soud. Pokud jde o postup v případě přezkoumání přihlášených pohledávek včetně případného incidenčního sporu, je třeba v prvé řadě uvést, že insolvenční správce není vázán pokyny dlužníka. Proto měl-li správce zato, že popření pohledávek YARIS, s.r.o. nebylo důvodné, bylo toliko na něm, aby v incidenčním sporu postupoval dle svého uvážení, byť důsledkem jeho postupu bylo zjištění přihlášené pohledávky. Pokud tím způsobil dlužníkovi škodu (obsah spisu tomu však nenasvědčuje), dlužníkovi nic nebrání v tom, aby se na něm domáhal její náhrady za podmínek ust. § 37 insolvenčního zákona. Dlužno ovšem připomenout, že dle ust. § 192 odst. 1 insolvenčního zákona může pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek popírat nejen insolvenční správce, ale i dlužník, byť jeho popření nemá vliv na zjištění pohledávky v insolvenčním řízení, a věřitelé, již tohoto oprávnění nevyužili.

Pokud jde o požadavek dlužníka na vydání rozhodnutí při výkonu dohlédací činnosti, považoval odvolací soud v prvé řadě za nutné uvést, že takové rozhodnutí přezkumu v rámci odvolacího řízení vzhledem k dikci ust. § 91 insolvenčního zákona nepodléhá. Považoval však za nutné upozornit na to, že podle ust. § 284 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 není insolvenční správce při zpeněžení majetkové podstaty vázán smluvními předkupními právy, ale zákonnými předkupními právy vázán je. V této souvislosti je však třeba připomenout, že ochrany se může domáhat toliko osoba, jíž zákonné předkupní právo (viz zejména ust. § 1121 až § 1125 nového občanského zákoníku) svědčí, nikoli dlužník.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 26. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková