2 VSPH 1556/2016-A-20
KSPH 71 INS 8955/2016 2 VSPH 1556/2016-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka IROKO, s.r.o. v likvidaci, sídlem Všebořice 1, pošta Dolní Kralovice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 8955/2016-A-15 ze dne 20. července 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 8955/2016-A-15 ze dne

20. července 2016 se m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu

na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 71 INS 8955/2016-A-15 ze dne 20.7.2016 uložil IROKO, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 18.4.2016 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu; ze seznamu majetku, jenž dlužník k návrhu připojil, plyne, že má nulový zůstatek na bankovních účtech a nemá žádnou hotovost. Z toho soud dovodil, že dlužník nedisponuje žádnými pohotovými peněžními prostředky použitelnými na úhradu prvotních úkonů insolvenčního správce, a proto mu uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jež poskytne záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Při vyměření výše zálohy vyšel z toho, že minimální náklady insolvenčního řízení činí 45.000,-Kč, což odpovídá výši odměny insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník prostřednictvím své likvidátorky Hany Smítkové včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že záloha je nepřiměřeně vysoká, neboť má majetek, jehož zpeněžením lze získat prostředky k uhrazení nákladů insolvenčního řízení, a že nemá k dispozici dostatek finančních prostředků k uhrazení stanovené zálohy. Vyjádřil přesvědčení, že nejsou naplněny zákonem stanovené podmínky pro uložení povinnost hradit zálohu, neboť prostředky k úhradě nákladů řízení lze zajistit jinak.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Dlužno přitom poznamenat, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 téhož zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008,

29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o úpadku či hrozícím úpadku dlužníka, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 téhož zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. § 3 odst. 3 téhož zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 18.4.2016 insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu však neoznačil věřitele všemi zákonem požadovanými údaji (vyjma Komerční banky, a.s.), neuvedl údaje o splatnosti jejich pohledávek (vyjma pohledávky Finančního úřadu pro Středočeský kraj) a u tří z celkem osmi věřitelů neuvedl ani výši jejich pohledávek; z jeho tvrzení tak nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona měl více věřitelů a splatné peněžité závazky (v konkrétní výši) po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti. Povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti přitom nelze mít za splněnou ani na základě údajů uvedených v seznamech majetku a závazků dle ust. § 104 insolvenčního zákona, neboť ani ty údaje o splatnosti závazků neobsahují.

Za této situace bylo povinností soudu prvního stupně insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona bez dalšího odmítnout, neboť není pro popsané nedostatky způsobilý projednání. To však soud neučinil, a namísto toho vyzval dlužníka k doplnění seznamu závazků o údaje o výši jeho závazků (dlužník předložil nový seznam závazků, jenž sice obsahuje údaje o výši jeho závazků, neobsahuje však údaje o jejich splatnosti, proto k němu nelze-s ohledem na výše uvedené-přihlížet) a následně mu uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků návrhu (pokud ovšem zákon takový postup připouští). V řízení tak nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby mohlo být po dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť za shora popsané situace je vyloučeno, aby soud na základě vadného, a tudíž neprojednatelného insolvenčního návrhu rozhodoval o úpadku dlužníka, a ke složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení tedy nebyl žádný důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík