2 VSPH 1555/2015-A-12
KSLB 87 INS 15478/2015 2 VSPH 1555/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužnice Karolíny Kolstrunkové, nar. 29.10.1990, bytem Erbenova 471/24a, Liberec, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 15478/2015-A-7 ze dne 9. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 15478/2015-A-7 ze dne 9. července 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením uložil Karolíně Kolstrunkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 13.6.2015 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud při posuzování toho, zda dlužnice dle údajů obsažených v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k němu připojených přílohách a v doplnění návrhu na povolení oddlužení, dosáhne oddlužení, vyšel zejména z toho, že dlužnice: -má měsíční příjem (rodičovský příspěvek) ve výši 7.100,-Kč, z něhož při jedné vyživovací povinnosti nelze srážet ničeho, -má další příjem ze smlouvy o důchodu v měsíční výši 3.000,-Kč, -má nezajištěné závazky činí 1.256.353,-Kč, -má zajištěné závazky činí 1.015.000,-Kč a její zajištěný majetek má hodnotu 1.300.000,-Kč.

Z toho soud dovodil, že v případě zpeněžení zajištěného majetku za 1.300.000,-Kč by byla zcela uspokojena pohledávka zajištěného věřitele ve výši 1.015.000,-Kč a odměna insolvenčního správce ve výši 90.450,-Kč. Pokud by dlužnice, jak navrhuje, použila přebytek výtěžku ze zpeněžení zajištění (hyperochu) ve výši cca 195.000,-Kč na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, činila by jejich výše cca 1.061.000,-Kč. Při měsíční splátce ve výši 3.000,-Kč by dlužnice uhradila (byla schopna uhradit) za 5 let trvání oddlužení formou splátkového kalendáře odměnu insolvenčního správce a toliko cca 11 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Za těchto okolností dospěl soud k závěru, že dlužnice nesplňuje zákonnou podmínku pro povolení oddlužení spočívající v minimálně 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto lze předpokládat, že dle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) bude její návrh na povolení oddlužení zamítnut a dle ust. § 396 téhož zákona bude na její majetek prohlášen konkurs.

Při úvaze, zda dlužnici uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a v jaké výši, vyšel soud z toho, že další (nezajištěný) majetek dlužnice tvoří (jen) obvyklé vybavení domácnosti a finanční prostředky z důchodového a doplňkového penzijního spoření, jež by však nebyly insolvenčnímu správci k dispozici bezprostředně po ustanovení do funkce, že minimální výše odměny z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí v konkursu 45.000,-Kč, a že je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů správce, které mu vzniknou se zjišťováním a zpeněžováním majetku dlužnice. Proto považoval za okolnostem daného případu přiměřenou zálohu ve výši 25.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala dlužnice včasné odvolání, v němž v první řadě upřesnila, že její majetek sestává ze zajištěného majetku v hodnotě 1.200.000,-Kč a nezajištěného majetku v hodnotě 115.744,-Kč. Rozvedla, že ze zajištěného majetku bude uspokojena pohledávka zajištěného věřitele ve výši 1.014.565,20 Kč a odměna správce z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli ve výši 90.450,-Kč, přičemž hyperocha ve výši 94.984,80 Kč a odbytné z důchodového a doplňkového penzijního spoření ve výši 84.244,-Kč, tedy celkem částka 179.228,80 Kč, bude použita pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Po odpočtu odměny správce z výtěžku zpeněžení určeného pro nezajištěné věřitele ve výši 45.000,-Kč tak zbude na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů jako mimořádná splátka částka 134.228,80 Kč. Po odpočtu této mimořádné splátky z částky 376.906,14 Kč odpovídající 30 % z celkové výše pohledávek nezajištěných věřitelů (1.256.353,87 Kč), tak bude třeba (bude postačovat) uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 242.677,34 Kč. S přihlédnutím k tomu, že k odvolání připojila novou smlouvu o důchodu na částku 6.500,-Kč měsíčně, vyjádřila dlužnice přesvědčení, že oddlužení formou splátkového kalendáře dosáhne. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud ani dlužníkovi, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Důvodem, pro který by bylo možné upustit od požadavku na uhrazení zálohy, přitom není skutečnost, že dlužník nemá žádný (zpeněžitelný) majetek.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat. Odvolací soud je toho názoru, že dlužnice ani v odvolacím řízení nenabídla dostatečné argumenty odůvodňující závěr, že bude (by byla) schopna při oddlužení formou splátkového kalendáře (okolnost, že dlužnice nedosáhne oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty je nepochybná) nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30 % rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Odvolací soud je toho názoru, že při úvaze o ekonomické nabídce dlužnice pro splátkový kalendář nelze v této fázi řízení považovat hyperochu a odbytné z důchodového a doplňkového penzijního spoření za příjmy, které by byly najisto použity k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Ohledně hyperochy je třeba uvést, že na rozdíl od konkursu a oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, kdy je předmět zajištění vždy zpeněžen (zpeněžován), v případě oddlužení splátkovým kalendářem (jenž není postaven na zpeněžení majetku podstaty, ale na postihu příjmů dlužníka) dojde ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině, pokud o to zajištěný věřitel podle ust. § 409 odst. 3 IZ výslovně požádá. Vznikne-li po úplném uspokojení pohledávky zajištěného věřitele přebytek výtěžku ze zpeněžení zajištění (hyperocha), lze jej užít k uspokojení ostatních (nezajištěných) věřitelů jen v případě konkursu či oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V případě oddlužení ve formě splátkového kalendáře se však hyperocha vydá dlužníkovi do jeho volné dispozice. Nelze ji totiž-jak nesprávně dovozovala dlužnice-považovat za mimořádný příjem, s nímž by byla povinna naložit způsobem uvedeným v ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ, tedy použít ho prostřednictvím insolvenčního správce k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře (byť jí nic nebrání, aby tak dobrovolně učinila).

Ohledně odbytného z důchodového a doplňkového penzijního spoření je třeba uvést, že dlužnice ničím nedoložila, že je (bude), a pokud ano, kdy, oprávněna čerpat.

V rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře lze tak počítat jen s měsíčním příjmem ze smlouvy důchodu ze dne 23.7.2015 ve výši 6.500,-Kč, z něhož by dlužnice během 5 let trvání splátkového kalendáře byla schopna uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.256.353,87 Kč po odečtení odměny insolvenčního správce jen v rozsahu 324.660,-Kč /(6.500 X 60)-(1.089 X 60)/, tedy jen v rozsahu 25,8 % (324.660 /1.256.353,87).

Za těchto okolností sdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že je dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ nutno očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit úpadek dlužnice jinak než konkursem. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč bez DPH. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze očekávat, že by měl insolvenční správce k dispozici dostatek finančních prostředků k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku (prostředky získané zpeněžením majetkové podstaty získá až pozdějším průběhu řízení).

Soud prvního stupně tedy podmínky pro uložení zálohy posoudil správně a nepochybil ani při určení její výše. Odvolací soud tedy postupoval dle § 219 OSŘ a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. srpna 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková