2 VSPH 155/2015-A-20
MSPH 95 INS 24375/2014 2 VSPH 155/2015-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníka Libora anonymizovano , anonymizovano , bytem Slovinská 993/27, Praha 10, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 24375/2014-A-12 ze dne 3. prosince 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 24375/2014-A-12 ze dne 3. prosince 2014 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e; v bodě II. výroku se z r u š u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným usnesením v bodě I. výroku odmítl insolvenční návrh, jímž se Libor Petrtýl (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, k němuž však nepřipojil řádné seznamy majetku a závazků; byl proto usnesením ze dne 29.10.2014 (č.d. A-9) vyzván k jejich doplnění. Dále konstatoval, že dlužník v doplněném seznamu majetku ze dne 5.11.2014 neidentifikoval jednotlivé položky svého majetku, v seznamu závazků neoznačil své věřitele požadovanými náležitostmi, neuvedl důvody vzniku závazků, data jejich splatnosti (ačkoli v původním seznamu byla uvedena) a nevyjádřil se ani k eventuálnímu poměru mezi ním a věřiteli. Poukázal přitom na to, že se výčty věřitelů v návrhu a v původním a doplněném seznamu závazků liší. Z toho dovodil, že dlužník přes výzvu seznamy majetku a závazků řádně nedoplnil a jeho insolvenční návrh je vzhledem k přetrvávající absenci zákonem požadovaných příloh neprojednatelný. Postupoval proto dle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž setrval na tvrzeních uvedených v návrhu a doplnil, že musel ze zdravotních důvodů přerušit živnostenskou činnost a ukončit pracovní poměr, takže je v současné době přihlášen na úřadu práce. Zdůraznil přitom, že mu rodina přislíbila v případě povolení oddlužení finanční pomoc ve výši 1.500,-až 2.000,-Kč měsíčně na plnění splátkového kalendáře. Coby součást odvolání předložil nové seznamy majetku a závazků a vysvětlil důvody rozdílů a změn v počtu a označení věřitelů v návrhu a v seznamech závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 8.9.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V kolonce č. 7 formuláře v rámci popisu okolností osvědčujících jeho úpadek přitom uvedl: Mám závazky u více věřitelů, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Tyto závazky nesplácím déle než 3 měsíce a nejsem schopen je splatit. Mám několik exekucí, vedené u Exekutorského úřadu Klatovy, JUDr. Dalimil Mika ve výši 132.409,16 Kč, dále další dvě exekuce vedené u Exekutorského úřadu Přerov, JUDr. Tomáš Vrána ve výši 135.855,52 Kč a 109.516,20 Kč. Tyto závazky v současné době nejsem schopen splácet . V kolonce č. 20 návrhu pak neúplně označil dva věřitele (řádně neoznačil jejich sídla a neuvedl identifikační čísla) a uvedl výši jejich pohledávek, zatímco v připojeném seznamu závazků označil (neúplně) pouze věřitele jediného.

Ze spisu odvolací soud dále zjistil, že soud prvého stupně usnesením ze dne 29.10.2014 (č.d. A-9) doručeným dne 3.11.2014 dlužníka vyzval mj. k doplnění seznamu majetku o konkrétní specifikaci majetkových položek a seznamu závazků o řádné označení věřitelů a důvody vzniku závazků, přičemž jej poučil, že v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ musí být v seznamu uvedená fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem), u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem; takto doplněné seznamy požadoval podepsat a výslovně o nich prohlásit, že jsou správné a úplné. Dlužník reagoval tím, že dne 7.11.2014 předložil jednak Čestné prohlášení , v němž uvedl, že kromě věcí osobní potřeby a mobilního telefonu žádný majetek nemá, přičemž připojil prohlášení, že všech informace jsou pravdivé , jednak doplněný seznam závazků, v němž uvedl 5 věřitelů (z toho 4 nově), z nichž 3 nedostatečně označil (neuvedl jejich sídla popř. úplný název či jméno), u žádného neuvedl identifikační číslo a u závazků vůči nim neuvedl ani data splatnosti.

Přestože soudu prvého stupně nelze za popsané situace vytknout pochybení v tom, že insolvenční návrh odmítl, je odvolací soud přesvědčen, že tak měl učinit dle ust. § 128 odst. 1 IZ, a nikoli dle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona. Pro případ neúplného či vadného návrhu totiž IZ předpokládá určitý sled úkonů soudu, jež jsou závislé právě na povaze nedostatků návrhu. Nedostojí-li totiž návrh požadavkům stanoveným v ust. § 128 odst. 1 IZ, a pro jeho nedostatky nelze pokračovat v řízení, pak jej soud-aniž dlužníka vyzve k doplnění-dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne. K odmítnutí návrhu dle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona pak přistoupí pouze tehdy, není-li vadný samotný návrh, avšak jeho zákonné přílohy zůstanou přes výzvu k jejich doplnění vadné či neúplné.

V daném případě z dlužníkových tvrzení obsažených (toliko) v návrhu nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více (v návrhu konkrétně a řádně označených) věřitelů, peněžité závazky v určité výši po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a že by je nebyl schopen plnit. Jeho vylíčení rozhodujících skutečností postrádá rovněž taková tvrzení, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Obecné konstatování toho, že má závazky déle než 3 měsíce po splatnosti, jež není schopen splácet, za konkrétní vylíčení rozhodujících skutečností považovat nelze. Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě (doplněných) seznamů majetku a závazků dle ust. § 104 IZ, neboť údaje o splatnosti závazků (vyjma závazků vůči CDV-3 LTD) a řádné označení věřitelů rovněž neobsahují, ani z údajů v kolonce 20 formuláře, jež jednotlivé věřitele a splatnost jejich pohledávek rovněž dostatečně neidentifikuje. U doplněného seznamu majetku navíc absentuje řádné prohlášení dlužníka o tom, že seznam je správný a úplný.

Za této situace měl insolvenční soud postupovat podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh bez dalšího odmítnout.

Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvého stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ, proto je z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bez významu, že se dlužník pokusil o odstranění vad návrhu v rámci odvolání.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil; v bodě II. výroku je však zrušil, neboť dlužník je jediným účastníkem daného řízení, a proto nebylo namístě o náhradě nákladů řízení (o níž má být rozhodováno ve vztahu k jinému účastníku, popř. státu) rozhodovat.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 28. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná