2 VSPH 1546/2014-B-17
MSPH 59 INS 25236/2013 2 VSPH 1546/2014-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Nad Šutkou 490/16, Praha 8, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 25236/2013-B-12 ze dne 4. července 2014

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením schválil oddlužení Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník) zpeněžením majetkové podstaty s tím, že účinky rozhodnutí o schválení oddlužení nastávají dne 4.7.2014 v 13 hod 30 min, informoval o tom, že insolvenční správkyní byla ustanovena Insolvenční, v.o.s. (dále jen správkyně), označil majetek náležející do majetkové podstaty, rozhodl o tom, že pohledávky tam označených nezajištěných věřitelů musí být uspokojeny do výše nejméně 30 % a správkyni uložil, aby ho každých 6 měsíců informovala o výkonu dohledu nad činností dlužníka a o splnění svých povinností.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník odvolání, v němž nesouhlasil s tím, že soud schválil oddlužení (dlužník nesprávně uvedl, že prohlásil konkurs) formou zpeněžení majetkové podstaty. Zdůraznil, že je ochoten podepsat darovací smlouvu, což mu ze strany soudu ani správkyně nebylo nabídnuto a snášel argumenty na podporu závěru, že jeho insolvenční návrh je (byl) úplný a srozumitelný a že k němu připojil řádné seznamy svého majetku a závazků, jež obsahovaly zákonem stanovené náležitosti.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužník oprávněn podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z ust. § 406 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) totiž plyne, že odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle ust. § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dlužník není osobou legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu a jeho odvolání jako nepřípustné odmítl.

Na výše uvedeném nic nemění ani to, že dlužník v kolonce 8 návrhu na povolení oddlužení (č.d. A-1) navrhl jako způsob oddlužení plnění splátkového kalendáře. Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSOS 25 INS 8302/2012, 29 NSČR 35/2013-B ze dne 22.5.2013 se totiž ustálila na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé dle ust. § 402 odst. 3 IZ a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud dle ust. § 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ (jako tomu bylo v posuzovaném případě). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé, resp. insolvenční soud, jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 18. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková