2 VSPH 1546/2012
KSCB 26 INS 22727/2012 2 VSPH 1546/2012 A 14

U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Miroslava Žižky, bytem Steinbrenerova 6, Vimperk, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 22727/2012 A 8 ze dne 1.října 2012 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS

22727/2012 A 8 ze dne 1.října 2012 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 26 INS 22727/2012 A 8 ze dne 1.10.2012 odmítl insolvenční návrh ze dne 14.9.2012 (soudu doručen dne 18.9.2012), jímž se Miroslav Žižka (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Protože přes výzvu soudu i poté, kdy mu soud na jeho žádost prodloužil lhůtu o 2 měsíce, nepředložil seznam závazků obsahující údaj o splatnosti jeho závazků, soud podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodl, jak uvedeno shora. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal, přičemž z jeho odvolání plyne požadavek, aby je odvolací soud změnil tak, že se návrh neodmítá. Poukazoval na to, že nedostatky seznamu závazků dodatečně napravil, tím, že seznam závazků s údaji o jejich splatnosti připojil k odvolání. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne. Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek). Dle odst. 2 je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V odstavci 3 je vymezen obsah seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 téhož zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona v úpadku i tehdy, je li předlužen. Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem. Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne. Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 A 15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí položku č. 6 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše. V daném případě se dlužník v položce 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení v rámci popisu okolností osvědčujících jeho úpadek omezil jen na obecné formulace bez uvedení konkrétních věřitelů a splatnosti jejich pohledávek bez uvedení konkrétních údajů o svých platebních možnostech (výslovně uvedl toliko to, že má více závazků po splatnosti více než 30 dní, jež není schopen plnit po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti). Ze spisu odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně vyzval dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu o seznamy majetku a závazků a o další listiny zmíněné v odůvodnění napadeného usnesení, přičemž ve výzvě podrobně popsal jejich obsah a dlužníka poučil o následcích v případě, že je nepředloží a insolvenční návrh nedoplní. V této souvislosti je nutno uvést, že dlužník této povinnosti nedostál, neboť nepředložil seznam závazků s údaji o jejich splatnosti. Přestože soudu prvního stupně nelze vytknout nesprávnost v tom, že insolvenční návrh odmítl, je odvolací soud přesvědčen o tom, že tak měl rozhodnout podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, a nikoli podle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona. Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž odvolací soud neponechal bez povšimnutí, že dlužník neuvedl v insolvenčním návrhu žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo lze dovodit, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti či předlužení, a omezil se - jak popsáno výše toliko na obecná tvrzení, že má více věřitelů a závazky, které není schopen splácet, aniž by uvedl konkrétní údaje, z nichž by bylo možno dovodit, že je v úpadku. Takové údaje neuvedl ani v seznamech, které k návrhu připojil. Za této situace tedy měl insolvenční soud postupovat podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužníka měl bez dalšího odmítnout.

Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné uvést, že se dle ust. § 146 odst. 2 insolvenčního zákona v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 téhož zákona včetně rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Ke skutečnosti, že dlužník dodatečně zpracoval a spolu s odvoláním předložil seznam svých závazků obsahující údaje o jejich splatnosti, by tedy odvolací soud přihlédnout nemohl, i kdyby dlužník předložil řádný seznam odpovídající zákonem vymezeným požadavkům. Ani tak tomu však nebylo, neboť dlužníkem předložený seznam neobsahuje prohlášení dlužníka o tom, že je správný a úplný. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení jakožto ve výroku správné podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit dlužníka na to, že mu po skončení tohoto řízení nic nebrání v tom, aby podal nový, řádný insolvenční návrh. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. V Praze dne 4.února 2013 JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová