2 VSPH 1543/2015-A-9
KSCB 25 INS 15259/2015 2 VSPH 1543/2015-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka MAXIMUS CB, s.r.o. v likv., sídlem Rudolfovská tř. 99/54, České Budějovice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 15259/2015-A-4 ze dne 16. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 15259/2015-A-4 ze dne 16. června 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 15259/2015-A-4 ze dne 16.6.2015 uložil MAXIMUS CB, s.r.o. v likv. (dále jen dlužník), jež se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 11.6.2015 na návrh, jímž se dlužník, za něhož jedná likvidátor Mgr. Václav Pechoušek, domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Insolvenční návrh odůvodnil dlužník tím, že se do likvidace přihlásilo osm věřitelů s pohledávkami v celkové výši 677.860,-Kč a že je mu známo, že má další věřitele s pohledávkami v celkové výši 903.215,60 Kč. Pokud jde o majetek, sdělil, že provozuje pět motorových vozidel (jeden nákladní automobil, jeden nákladní přívěs a tři osobní automobily), současně však likvidátor uvedl, že mu vzhledem k neposkytnutí součinnosti ze strany statutárního orgánu dlužníka není známo, zda existují a kde se nacházejí, a není mu známa ani jejich hodnota. Cituje ust. § 108 insolvenčního zákona a poukazuje na to, že insolvenčnímu správci náleží dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při konkursu odměna ve výši nejméně 45.000,-Kč a další odměna z počtu přezkoumaných přihlášek a náhrada hotových výdajů, dovodil soud, že při absenci majetku dlužníka (když motorová vozidla jsou sice co majetek dlužníka předmětem evidence, ale o jejich faktickém stavu není nic známo, a nelze proto počítat s tím, že by jejich zpeněžením mohl být získán výtěžek potřebný alespoň na úhradu nároků insolvenčního správce a dalších nákladů řízení), je s přihlédnutím k tomu, že prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení nelze získat jinak, nutné, aby za tím účelem složil dlužník zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání uvedl, že usnesením valné hromady ze dne 15.11.2011 byl dlužník zrušen s likvidací a usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.5.2013 byla z funkce likvidátora odvolána Pavla Ruppertová a likvidátorem byl jmenován Mgr. Václav Pechoušek. Namítal, že likvidátor nemůže zálohu uhradit, neboť nedisponuje žádnou finanční hotovostí, a tvrdil, že dle zprávy Magistrátu města České Budějovice ze dne 16.8.2013 provozuje dlužník nákladní automobil Ford Transit 200 L 2,5 TD, r.v. 2011, nákladní přívěs valníkový Maro, r.v. 2005 a osobní automobily BMW X5 3.0 D X53, r.v. 2010, mikrobus VW Transporter, r.v. 2007 a ŠKODA 135 L Favorit, r.v. 2005, a lze proto předpokládat, že náklady insolvenčního řízení budou hrazeny z výtěžku jejich prodeje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu s tím, že má vůči 14 věřitelům splatné závazky v celkové výši 1.580.075,60 Kč (splatnými se staly v období od května 2011 do října 2013), nemá k dispozici žádné finanční prostředky a jeho majetek tvoří motorová vozidla-jeden nákladní automobil, jeden nákladní přívěs a tři osobní automobily, jež dle zprávy Magistrátu města České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 16.8.2013 dlužník provozuje, o nichž však likvidátorovi dlužníka není známo, kde se nacházejí a zda ještě existují. Protože úpadek dlužníka nelze řešit jinak než konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je v daném případě nezbytné. Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníka postavenou na tvrzení, že náklady insolvenčního řízení včetně nároků insolvenčního správce bude možné uhradit z výtěžku zpeněžení motorových vozidel, nemohl odvolací soud než poukázat na jeho vlastní tvrzení, že likvidátorovi, jenž za něj jedná, není známo nejen, kde se nacházejí, ale dokonce zda ještě vůbec existují. Vzhledem k těmto skutečnostem je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že za dané situace je nezbytné, aby dlužník složil zálohu v maximální, zákonem přípustné výši.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková