2 VSPH 1541/2015-A-21
KSPL 65 INS 14654/2015 2 VSPH 1541/2015-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků Jaroslava Lepšího a Pavlíny Lepší, bytem Gagarinova 136, Přeštice, o odvolání dlužníků a Business Money, a.s., sídlem Hybešova 167/18, Karlovy Vary, zast. advokátem JUDr. Vítem Lebedou, sídlem T.G.Masaryka 25, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 14654/2015-A-9 ze dne 16. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 14654/2015-A-9 ze dne 16. června 2015 se v bodě I. výroku mění tak, že se z a m í t á návrh ze dne 8. června 2015, jímž se soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová, sídlem Seifertova 17, Praha 3, domáhala nařízení předběžného opatření, jímž by soud omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona tak, že by jí umožnil provést prodej nemovitých věcí, a to stavby č.p. 136 nacházející se na pozemku parc. č. St. 1661, pozemku parc. č. St 1661, parc. č. 237/116 a parc. č. 252/18, vše zapsáno na LV č. 1722, obec Přeštice, k.ú. Plzeň-jih, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Plzeň-jih, v rámci již nařízené exekuce vedené pod sp. zn. 091 EX 00601/14 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS 14654/2015 k dispozici v tomto řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 65 INS 14654/2015-A-9 ze dne 16.6.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Jaroslava Lepšího a Pavlíny Lepší (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) nařídil na návrh soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové (dále jen navrhovatelka) ze dne 8.6.2015 předběžné opatření, jímž omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona tak, že by jí umožnil provést prodej nemovitých věcí, a to stavby č.p. 136 nacházející se na pozemku parc. č. St. 1661, pozemku parc. č. St 1661, parc. č. 237/116 a parc. č. 252/18, vše zapsáno na LV č. 1722, obec Přeštice, k.ú. Plzeň-jih, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Plzeň-jih (dále jen nemovitosti), v rámci již nařízené exekuce vedené pod sp. zn. 091 EX 00601/14 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS 14654/2015 k dispozici v tomto řízení bod I. výroku), a navrhovatelce uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč (bod II. výroku). S poukazem na ust. § 169 odst. 2 občanského soudního řádu usnesení neodůvodnil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se včas odvolali dlužníci a přihlášený věřitel Business Money, a.s. (dále jen věřitel).

Dlužníci požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání v prvé řadě namítali, že absence odůvodnění napadeného usnesení má za následek zásah do práva na spravedlivý proces a způsobuje jeho nepřezkoumatelnost, a poukazovali přitom na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 346/09. Dále zmínili, že soud nereagoval na podání, v němž vyjádřili negativní stanovisko k návrhu na nařízení předběžného opatření, a namítali, že napadené usnesení je věcně nesprávné. Vycházejíce z toho, že by insolvenční soud mohl dle ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona nařídit předběžné opatření jenom tehdy, zjistil-li existenci důvodů hodných zvláštního zřetele spočívajících nejméně v tom, že záměrem dlužníka pro podání insolvenčního návrhu bylo blokovat exekuční řízení, tvrdili, že v daném případě tomu tak není. V této souvislosti zdůrazňovali, že podali toliko jediný insolvenční návrh (insolvenční návrhy tedy nepodávali opakovaně), jemuž nechybí žádné, zákonem vyžadované náležitosti a k němuž připojili všechny zákonem vyžadované přílohy, jak o tom svědčí to, že insolvenční soud jejich insolvenční návrh neodmítl, ani je nevyzval k doplnění příloh. Pokud jde o schopnost plnit závazky v potřebném rozsahu, poukazovali na to, že dlužnice má stabilní příjem a že předložili smlouvu o důchodu. Provedení dražby navrhovatelkou v exekuci není podle jejich názoru v zájmu věřitelů, a to proto, že výtěžek by stejně nemohl být věřitelům okamžitě vyplacen a musel by zůstat k dispozici v insolvenčním řízení, újmu by utrpěli zajištění věřitelé, již by nemohli rozhodovat o způsobu zpeněžení nemovitostí, přestože by přímým prodejem mohlo být dosaženo vyššího výtěžku než v dražbě, a zpeněžením nemovitostí v exekuce dojde k výraznému navýšení nákladů s tím spojených, neboť navrhovatelka nepochybně uplatní nárok na odměnu a náklady stejně jako insolvenční správce. V závěru odvolání vyjádřili názor, že by soud měl přistupovat k nařízení předběžného opatření v obdobných případech zdrženlivě a uvážlivě.

Věřitel požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrh navrhovatelky na nařízení předběžného opatření zamítl. Obdobně jako dlužníci v prvé řadě namítal, že napadené usnesení není odůvodněno, a nelze z něj zjistit, z čeho soud dovodil, že jsou splněny zákonem stanovené předpoklady umožňující nařízení předběžného opatření. Dle jeho názoru nemohl soud dovodit existenci důvodů hodných zvláštního zřetele z návrhu navrhovatelky, jež účelovost v postupu dlužníků spatřovala v tom, že insolvenční návrh podali 4 dny před provedením nařízené dražby a že je insolvenční návrh dle jejího názoru neúplný. Pokud jde o soulad se zájmy věřitelů, namítal věřitel, že je majoritním věřitelem, jehož pohledávku zajišťují nemovitosti, že pohledávku řádně přihlásil jak do exekučního, tak do insolvenčního řízení a že vyjádřil nesouhlas s provedením dražby. Tvrdil přitom, že zájmy věřitelů budou tímto způsobem zpeněžení nemovitostí poškozeny, neboť zatímco dle znaleckého posudku zpracovaného pro navrhovatelku mají hodnotu 1.650.000,-Kč a v dražbě byla stanovena vyvolávací cena 1.100.000,-Kč, dle znaleckého posudku, jímž disponuje on, byla ohodnocena na částku 3.000.000,-Kč a zájemce o koupi RISK GROUP, s.r.o. za ni nabídl 3.550.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v rozsahu bodu I. výroku, proti němuž dlužníci a věřitel ve svých odvoláních brojili, včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 82 insolvenčního zákona může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odst. 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odst. 2).

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny účinky spočívající v tom, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Předně je třeba uvést, že smysl ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona spočívá v eliminaci účinků vyvolaných nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy v omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) insolvenčního zákona. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. V případě insolvenčních návrhů dlužníků může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Proto insolvenční zákon upravuje v ust. § 82 odst. 2 písm. b) možnost omezit předběžným opatřením některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v ust. § 109 odst. 1 písm. c) téhož zákona z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dne 4.6.2015 bylo na základě insolvenčního návrhu dlužníků spojeného s návrhem na povolení oddlužení podaného na předepsaném formuláři k podání návrhu na povolení oddlužení zahájeno insolvenční řízení. Pod bodem 7 formuláře dlužníci vyznačili, že podávají insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení z důvodu úpadku a popsali rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek ve formě oddlužení. K návrhu připojili zákonem vyžadované seznamy, přičemž v seznamu závazků ohledně splatnosti jednotlivých závazků vesměs uvedli, že jsou déle než 30 dnů po splatnosti, přičemž toliko u tří přesně označili, kdy se závazky staly splatnými, a u pěti závazků označených jako vykonatelné uvedli sp. zn., pod nimiž jsou vedena exekuční řízení. Soud prvního stupně insolvenční návrh dlužníků neodmítl podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona ani je nevyzval k doplnění předložených seznamů dle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona. Lustrací insolvenčního rejstříku odvolací soud nezjistil, že by dlužníci společně či jednotlivě již dříve podali insolvenční návrh.

Pokud jde o návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 8.6.2015, zjistil odvolací soud ze spisu, že jej navrhovatelka odůvodnila tím, že při splnění zákonem stanovených požadavků vydala dne 23.4.2015 dražební vyhlášku, kterou na den 8.6.2015 nařídila dražbu nemovitostí. Výlučně z toho, že dlužníci podali dne 4.6.2015, tedy čtyři dny přede dnem, na nějž byla nařízena dražbu, insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, jenž dle jejího názoru neúplný, neboť k němu dlužníci záměrně nepřipojili veškeré zákonem vyžadované přílohy (konkrétně listiny prokazující příjem dlužníka za poslední tři roky), navrhovatelka dovozovala, že podáním insolvenčního návrhu sledovali jiný účel než zjištění úpadku a jeho řešení a zneužili účinku spojeného se zahájením insolvenčního řízení k blokaci exekučního řízení. V této souvislosti poukazovala na to, že se závazky dlužníků staly splatnými již v roce 2014, že o nařízené dražbě věděli již před měsícem a půl a insolvenční návrh podali krátce před jejím provedením ve snaze zmařit ji. V návrhu tvrdila, že navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, neboť je vše připraveno ke zpeněžení nemovitostí v rámci exekuce a dosažený výtěžek jim bude možné vydat bezprostředně po doplacení nejvyššího podání vydražitelem.

K návrhu navrhovatelky na nařízení předběžného opatření se podáními ze dne 16.6.2015, jež byla soudu prvního stupně doručena dne 17.6.2015, negativně vyjádřili dlužníci i věřitel. Vzhledem k tomu, že v insolvenčním rejstříku zveřejnil soud návrh na nařízení předběžného opatření (č.d. A-8) dne 16.6.2015 v 10 hod. 17 min. a napadené usnesení (č.d. A-9) zveřejnil téhož dne ve 14 hod. 10 min., je nepochybné, že se výhradami dlužníků a věřitele před vydáním napadeného usnesení nezabýval a že nařízením předběžného opatření zcela akceptoval argumentaci uplatněnou navrhovatelkou v návrhu. V této souvislosti považoval odvolací soud za nutné uvést, že-jak je výslovně uvedeno například v usneseních Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 3135/11 ze dne 4.12.2012 a sp. zn. I. ÚS 336/13 ze dne 27.3.2013-ust. § 169 občanského soudního řádu doznalo od 23.1.2009 změny umožňující absenci odůvodnění i v případě usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na nařízení předběžného opatření, a na rozdíl od usnesení, na něž v odvolání odkazovali dlužníci zabývající se dřívější úpravou, Ústavní soud ČR takové rozhodnutí již usnesením sp. zn. II. ÚS 3805/11 ze dne 7.3.2012 jako ústavně konformní aproboval.

Na rozdíl od soudu prvního stupně je však odvolací soud toho názoru, že předpoklady podmiňující nařízení předběžného opatření dle ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona v daném případě splněny nebyly. Co se týče existence důvodů hodných zvláštního zřetele vyžadujících omezení účinku spojeného se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 3 téhož zákona, je odvolací soud přesvědčen o tom, že toliko ze skutečnosti, že dlužníci podali insolvenční návrh toliko čtyři dny před provedením nařízené dražby, je dovodit nelze. Argumentace navrhovatelky spočívající na tvrzení, že insolvenční návrh je neúplný, resp. že dlužníci záměrně nepředložili zákonem požadované přílohy, se-jak je zřejmé z toho, co popsáno výše-neprosadí, neboť rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek dlužníci v insolvenčním návrhu řádně popsali, listina osvědčující příjem dlužníka není přílohou insolvenčního návrhu, ale návrhu na povolení oddlužení, a konečně k odstranění nedostatku předloženého seznamu závazků zjištěného odvolacím soudem (nepřesnost v uvedení údajů o splatnosti jednotlivých závazků) soud prvního stupně dosud dlužníky nevyzval. Obdobné platí i ohledně požadavku, aby nařízené předběžné opatření neodporovalo společnému zájmu věřitelů: tím, že soud prvního stupně předběžné opatření nařídil, akceptoval i v této části bez dalšího argumentaci navrhovatelky, jejíž správnost však byla zpochybněna argumentací věřitele. Kromě toho však odvolací soud nemohl pominout naprosto zásadní skutečnost: byť byl výrok napadeného usnesení formulován poměrně široce tak, že jím byly omezeny účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ve vztahu k exekučnímu řízení vedenému po sp. zn. 091 EX 00601/14, je z toho, co uvedeno shora, zjevné, že jím měla být umožněna pouze dražba nemovitostí nařízená na den 8.6.2015. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení bylo vydáno až později, v době provedení dražby (byla-li provedena) tyto účinky trvaly a jejímu provedení bránily.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků a věřitele důvodnými, napadené usnesení v bodě I. výroku podle ust. § 220 odst. občanského soudního řádu proto změnil a návrh navrhovatelky na nařízení předběžného opatření zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 12. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná