2 VSPH 1536/2012-A-13
KSCB 28 INS 17540/2012 2 VSPH 1536/2012-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice GMB, s.r.o., sídlem Husova 17, České Budějovice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 17540/2012-A-8 ze dne 12.října 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 17540/2012-A-8 ze dne 12.října 2012 se mění tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil GMB, s.r.o. (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 19.7.2012 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud odkazuje na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty. Jelikož z tvrzení dlužnice a seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vyjma pohledávky vůči Finančnímu úřadu v Českých Budějovicích ve výši 217.490,-Kč z titulu nároku na vrácení DPH, přeplatku silniční daně a daně z příjmu právnických osob (dále jen Pohledávka) nevlastní žádný zpeněžitelný majetek, nelze podle insolvenčního soudu odhadnout, zda, popř. v jakém rozsahu bude vymáhání Pohledávky úspěšné. Při stanovení výše zálohy přihlédl k tomu, že předpokládaným způsobem řešení úpadku dlužnice bude konkurs, při němž podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč. Proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala dlužnice včasné odvolání, v němž poukazovala na to, že z ust. § 38 odst. 2 IZ plyne, že se odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce primárně uspokojují z majetkové podstaty a pouze subsidiárně ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, což insolvenční soud stejně jako okolnost, že nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů vzniká správci až po skončení insolvenčního řízení, nevzal v potaz. Dlužnice vyjádřila přesvědčení, že z vymožení Pohledávky budou získány finanční prostředky postačující k uspokojení nákladů insolvenčního řízení.

Zdůraznila, že ust. § 108 IZ míří zejména na ty případy, kdy insolvenční návrh podá věřitel s tím, že funkce zálohy na náklady insolvenčního řízení je obdobná jako funkce soudního poplatku. Podle dlužnice je tudíž otázkou, zda je vůbec morální, aby byla ukládána povinnost zaplatit zálohu dlužníkovi v případě, že mu zákon současně ukládá povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Dlužník, který se nachází v úpadkové situaci, totiž není schopen hradit své splatné závazky, a stanovení dalšího závazku (zálohy) jde tak proti účelu insolvenčního řízení. Proto požadovala, aby odvolací napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud ověřil, že dlužnice kromě blíže nespecifikované Pohledávky nemá žádný zpeněžitelný majetek, zatímco vůči 11 věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 8 milionů Kč.

Odvolací soud sdílí názor insolvenčního soudu, že za dosavadního stavu věci nelze řešit úpadek dlužnice jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle ust. § 1 vyhlášky-bude činit nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno i v tom, že v situaci, kdy dlužnice Pohledávku (zejména z hlediska její dobytnosti) blíže nespecifikovala, nelze s jistotou dovodit, zda se ji podaří vymoci, a pokud ano, v jaké výši. Protože z eventuálního vymožení (postoupení) Pohledávky bude (měl by být) podle ust. § 298 IZ uspokojen zajištěný věřitel (Československá obchodní banka, a.s.), nelze ani předem určit, zda takto získané finanční prostředky budou postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku a počtu věřitelů, se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po dlužnici zaplacení zálohy v maximální možné výši a k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 35.000,-Kč.

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za vhodné uvést, že ust. § 108 IZ insolvenčnímu soudu neukládá, aby při úvaze, zda požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení či nikoli, a pokud ano, v jaké výši, rozlišoval, zda jde o insolvenční návrh dlužníka či věřitele. Výzva k zaplacení zálohy bude případná v situaci, kdy insolvenční soud nebude mít k dispozici dostatek hodnověrných informací o skutečných majetkových poměrech dlužníka a kdy není možné s dostatečnou jistotou předvídat výši nutných nákladů insolvenčního řízení. Zálohu na náklady insolvenčního řízení přitom nelze zaměňovat se soudním poplatkem, a ust. § 138 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) o osvobození od soudních poplatků proto nelze na zálohu aplikovat ani přiměřeně.

K tvrzení dlužnice, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy, nelze než konstatovat, že dlužnice jako podnikatelka byla podle ust. § 98 IZ povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařila se svými finančními prostředky náležitě a použila je k jinému účelu, a není proto schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k její tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 20.února 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová