2 VSPH 1535/2014-A-11
KSLB 76 INS 16910/2014 2 VSPH 1535/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Ivany Kletečkové, bytem Letná 530/41, Liberec 12, zast. advokátem JUDr. Vladimírem Kašparem, sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 16910/2014-A-5 ze dne 25. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 16910/2014-A-5 ze dne 25. června 2014 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se Ivana Kletečková (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice podaným dne 19.6.2014. Ze spisu vedeného pod sp. zn. KSLB 39 INS 16600/2014 přitom insolvenční soud zjistil, že dlužnice podala shodný insolvenční návrh, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, již dne 17.6.2014 (dále jen první insolvenční návrh); proto s poukazem na ust. § 83 a § 103 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) později zahájené řízení dle ust. § 104 téhož zákona pro překážku litispendence (věci zahájené) zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné blanketní odvolání, jež přes výzvu soudu prvého stupně doručenou jí dne 21.7.2014 nedoplnila.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle ust. § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle ust. § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v ust. § 107 IZ.

V daném případě odvolací soud z insolvenčního rejstříku ověřil, že dne 17.6.2014 bylo u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci zahájeno insolvenční řízení o prvním insolvenčním návrhu, usnesením č.j. KSLB 39 INS 16600/2014-A-4 ze dne 17.6.2014 insolvenční soud první insolvenční návrh odmítl, dne 19.6.2014 podala dlužnice druhý insolvenční návrh, dne 25.6.2014 insolvenční soud napadeným usnesením řízení o druhém insolvenčním návrhu zastavil pro překážku litispendence a dne 5.7.2014 nabylo usnesení o odmítnutí prvního insolvenčního návrhu právní moci.

V poměrech projednávané věci považuje odvolací soud za podstatné, že překážka litispendence (dosud pravomocně neskončeného řízení o prvním insolvenčním návrhu) zde existovala nejen v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o druhém insolvenčním návrhu, ale také v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o zastavení řízení o druhém insolvenčním návrhu. Podle ustálené judikatury (např. podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 788/2002 ze dne 16.4.2003, jež bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 97/2003) je totiž pro posouzení, zda je zde překážka věci zahájené, rozhodující stav v době rozhodnutí soudu v později zahájeném řízení (srovnej ust. § 154 odst. 1 o.s.ř.).

Jinými slovy, překážka litispendence je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro níž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť-a opakovaně to budiž zdůrazněno-soud prvého stupně v později zahájené věci řízení (o druhém insolvenčním návrhu) zastavil dříve, než usnesení o odmítnutí prvního insolvenčního návrhu nabylo právní moci. Závěru, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o druhém insolvenčním návrhu, tedy lze přisvědčit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Toliko pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné poukázat na to, že pravomocné rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice podala insolvenční návrh znovu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 18. září 2014

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová