2 VSPH 1535/2012-B-66
KSCB 28 INS 12818/2010 2 VSPH 1535/2012-B-66

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Radka Hajtola, bytem Nové Chalupy 43, pošta Nová Pec, zast. advokátem Mgr. Markem Hůzlem, sídlem Velké náměstí 143, Strakonice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 12818/2010-B-56 ze dne 25.května 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budě jovicích č.j. KSCB 28 INS 12818/2010-B-56 ze dne 25.května 2012 se mění tak, že odměna insolvenčního s právce Ing. Pavla Vlčka činí 647.104,02 Kč včetně DPH a k us pokojení věřitelů v rozvrhu je určena částka 3.367.672,35 Kč.

Od ůvo d ně n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením v konkursu vedeném na majetek Radka Hajtola (dále jen dlužník) schválil konečnou zprávu insolvenčního správce Ing. Pavla Vlčka (dále jen správce) a vyúčtování jeho odměny a výdajů ze dne 16.4.2012 (dále jen konečná zpráva), dle níž činí příjmy ze zpeněžení majetkové podstaty 5.550.212,-Kč, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené 63.470,-Kč, odměna správce včetně daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) 752.167,88 Kč, částka připadající na zajištěné věřitele 1.471.965,67 Kč a částka určená k uspokojení pohledávek věřitelů v rámci rozvrhového usnesení 3.262.608,45 Kč, což umožní jejich uspokojení v rozsahu 97,71 %.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že konečnou zprávu zveřejnil v insolvenčním rejstříku a vyvěsil na své úřední desce a věřitele uvědomil o tom, že do 15 dnů od jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky. Proti konečné zprávě podal námitky dlužník, jenž nesouhlasil s vyúčtováním (výpočtem) odměny správce. Správci vytýkal, že nesprávně aplikoval ust. § 1 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále též jen vyhláška), podle nichž činí odměna insolvenčního správce v konkursu 2 % z částky určené k vydání zajištěným věřitelům a 15 % z výtěžku zpeněžení určeného mezi nezajištěné věřitele.

Správce podle dlužníka nevzal v potaz, že zajištěným věřitelům musí být z výtěžku zpeněžení na ně připadajícího vydána celá částka, tj. 1.471.965,67 Kč, resp. že jeho odměna nemůže být obsažena v tomto výtěžku a musí stát mimo něj. Správce tudíž při výpočtu odměny dle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky pochybil, když namísto toho, aby vycházel z částky určené k vydání zajištěným věřitelům v rozsahu 102 % a vyúčtoval ji ve výši 28.862,-Kč, vycházel z částky určené k vydání zajištěným věřitelům v rozsahu 100 % a vyúčtoval ji ve výši 29.439,-Kč.

K obdobně nesprávnému postupu došlo i při výpočtu druhé části odměny, kdy správce nevzal v potaz, že i nezajištění věřitelé mají nárok na vyplacení celého výtěžku zpeněžení na ně připadajícího, tj. 3.982.449,33 Kč. Správce proto při výpočtu odměny dle ust. § 1 odst. 3 vyhlášky pochybil, když namísto toho, aby vycházel z částky určené k rozdělení nezajištěným věřitelům v rozsahu 115 % a vyúčtoval ji ve výši 519.449,90 Kč, vycházel z částky určené k rozdělení nezajištěným věřitelům v rozsahu 100 % a vyúčtoval ji ve výši 597.367,40 Kč. Tím došlo k navýšení jeho odměny o částku cca 80.000,-Kč, která mohla (a měla) být použita k uspokojení nezajištěných věřitelů.

Soud cituje ust. § 38 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a poukazuje na vyhlášku konstatoval, že se ztotožňuje s výkladem, jenž v soudní praxi převažuje, totiž že výše odměny je určována z částky připadající na výplatu určenou na uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů a pohledávek věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou včetně odměny insolvenčního správce. Zdůraznil, že výpočet odměny provedený dlužníkem by sice mohl být správný z gramaticko-matematického pohledu, nicméně neodpovídá koncepci IZ, jíž je minimalizace nákladů konkursu (pohledávek za majetkovou podstatou). Navíc při metodice výpočtu správcovy odměny aplikované dlužníkem by bylo nutno zohlednit skutečnost, že správce je plátcem DPH, což by znamenalo, že jeho odměna by byla ještě nižší. Takový výklad by však podle soudu založil nerovnost při odměňování insolvenčních správců, neboť správce, který není plátcem DPH, by byl nezákonně zvýhodněn proti správci, který je plátcem DPH. Proto rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal dlužník včasné odvolání, v němž oponoval názoru, že jeho argumentace stran výpočtu odměny správce odporuje koncepci IZ. Podle něj je tomu právě naopak. Vyšel z toho, že koncepcí (smyslem) IZ je především co nejvyšší uspokojení dlužníkových věřitelů, proto by měl při stanovení odměny správce dostat přednost takový výklad, jenž by preferoval vyšší uspokojení věřitelů, a nikoli správce.

Dlužník však se soudem určenou výší odměny nesouhlasil rovněž proto, že správce podle něj nepostupoval s odbornou péčí při zhodnocení finančních prostředků, jež získal zpeněžením majetkové podstaty. Označil za zarážející, že ačkoli byl majetek podstaty zpeněžen za 5.550.212,-Kč, ostatní příjmy (úroky, nájemné apod.) činily toliko 212,-Kč. Vyjádřil přesvědčení, že bylo povinností správce, aby finanční prostředky podstaty uložil na úročený účet, což by přineslo výtěžek několika desítek tisíc korun postačujících na plné uspokojení pohledávek věřitelů. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že odměnu správce sníží na 623.339,88 Kč včetně DPH a rozhodne o tom, že k uspokojení věřitelů v rámci rozvrhového usnesení zbývá 3.391.436,45 Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 302 odst. 1 a 2 IZ platí, že v závěru zpeněžení majetkové podstaty předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu konečnou zprávu, která musí podat celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat zejména a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé, c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo, d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu došlo, e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu, g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení.

Podle odstavce třetího téhož ustanovení musí konečná zpráva vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce.

Dlužno konstatovat, že projednáním konečné zprávy se definitivně uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování podstaty a sumarizují se výdaje a odměna správce, která se odvíjí od výše výtěžku zpeněžení. Tím se za účasti věřitelů staví najisto výsledky konkursu (co do aktiv i pasiv), jež pak indikují další postup konkursu. Jen v rámci konečné zprávy může dojít k vyúčtování odměny a hotových výdajů správce a k rozhodnutí o nich.

Soud prvního stupně správně poukazoval na to, že právo insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů je zakotveno v ust. § 38 IZ, jež určuje, že v případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele s tím, že pokud je insolvenční správce plátcem DPH, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1).

Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoli to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3).

Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 5).

Tímto předpisem je vyhláška (v daném případě je dle přechodných ustanovení třeba aplikovat vyhlášku ve znění účinném do 31.12.2012), jež v souladu s ust. § 38 odst. 1 věty druhé IZ v ust. § 1 odst. 1 stanoví, že odměnu insolvenčního správce, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.

Odstavce 2 a 3 téhož ustanovení stanoví, že odměna určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli a odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele závisí na výši výtěžku (v případě výtěžku do 10 milionů Kč činí 15 %), přičemž odstavec 4 vymezuje, že se pro účely vyhlášky rozumí výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí dle odst. 5 téhož ustanovení odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč.

Ust. § 2, 3 a 4 vyhlášky určují odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka reorganizací, oddlužením či v případech, kdy dojde k přeměně reorganizace nebo oddlužení v konkurs. Konečně, ust. § 5 vyhlášky stanoví, že nelze-li odměnu určit postupem podle ust. § 1 až 4 vyhlášky, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je stěžejní zodpovědět otázku, jaký je rozhodný výtěžek pro výpočet odměny dle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky (dále též jen odměna A) a pro výpočet odměny dle ust. § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky (dále též jen odměna B).

Podle názoru správce akceptovaného insolvenčním soudem je základem, z něhož má být vypočtena odměna A, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením (hrubý výtěžek) a základem, z něhož má být vypočtena odměna B, výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (hrubý výtěžek). Podle názoru dlužníka je základem, z něhož má být vypočtena odměna A, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a uvažované (předpokládané) odměny správce (čistý výtěžek) a základem, z něhož má být vypočtena odměna B, výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou po odečtení uvažované (předpokládané) odměny správce.

Odvolací soud je toho názoru, že z dikce ust. § 38 odst. 1 IZ a § 1 odst. 2 až 4 vyhlášky plyne, že základem pro výpočet obou složek odměny správce je čistý, a nikoli hrubý výtěžek zpeněžení, a že gramatický (jazykový výklad) těchto ustanovení neodporuje ani výkladu teleologickému (účelovému). Odvolací soud je s dlužníkem zajedno potud, že IZ ani vyhláška neposkytuje dostatečnou oporu pro výklad preferovaný v napadeném usnesení, který vede k vyšší odměně správce na úkor dlužníkových věřitelů. Na tom nic nemění ani okolnost, že na výši odměny má vliv, zda je správce plátcem DPH či nikoli.

Lze tedy shrnout, že pro výpočet odměny A je rozhodným výtěžkem částka určená k vydání zajištěnému věřiteli, tedy částka pozůstávající po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěného majetku a odměny A, a pro výpočet odměny B je rozhodným výtěžkem částka určená k uspokojení nezajištěných pohledávek v rozvrhu včetně pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (viz ust. § 169 IZ), tedy částka pozůstávající po odečtení výtěžku zpeněžení vydaného zajištěným věřitelům a pohledávek za majetkovou podstatou (viz ust. § 168 IZ) včetně odměny A a B. Ostatně k tomuto výkladu se Vrchní soud v Praze již přihlásil v usnesení sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 88/2012-B ze dne 14.8.2012 (tamtéž ovšem dodal, že je-li zajištěná pohledávka nižší než výtěžek zpeněžení zajištění po tomto odpočtu, činí odměna 2 % z výtěžku rovnajícího se výši zajištěné pohledávky) nebo v usnesení sp. zn. MSPH 99 INS 2820/2010, 2 VSPH 576/2012-B ze dne 10.12.2012.

V tomto případě byly zajištěné pohledávky ve výši 1.471.965,67 Kč nižší než výtěžek zpeněžení zajištěných nemovitostí (5.400.000,-Kč) po odečtení nákladů spojených s jejich správou a zpeněžením (41.884,-Kč), odměna A byla tudíž soudem (správcem) správně kalkulována v rozsahu 2 % z 1.471.965,67 Kč, tj. ve výši 29.429,-Kč, což s připočtením 20 % DPH ve výši 5.888,-Kč činí 35.327,-Kč. Odměnu B lze vypočíst podle vzorce 0,1815 X 3.982.449,33 Kč (hrubý výtěžek zpeněžení) / 1,1815, což včetně 21 % DPH činí

611.777,02 Kč. Celková odměna správce včetně DPH tedy činí 647.104,02 Kč (35.327 + 611.777,02), a nikoli soudem určených 752.167,88 Kč. Odvolání dlužníka bylo tudíž potud opodstatněno.

K další části odvolací argumentace, jíž dlužník správci vytýkal, že nepostupoval s odbornou péčí, když finanční prostředky získané zpeněžením majetkové podstaty ve výši 5.550.212,-Kč zhodnotil za období cca osmnácti měsíců toliko o 220,-Kč, považoval odvolací soud za potřebné uvést, že dlužníkova úvaha, že správce měl všechny shora specifikované finanční prostředky k dispozici cca 18 měsíců, je nesprávná. Z obsahu spisu plyne, že k zápisu vlastnického práva k zajištěnému majetku do katastru nemovitostí pro kupující došlo v březnu a květnu roku 2011 (č.l. B-17) a k výplatě částky 1.471.965,67 Kč zajištěným věřitelům v červenci téhož roku (č.l. B-21). Ačkoli zhodnocení zbytkové části finančních prostředků podstaty mohlo být vyšší než 220,-Kč, podle odvolacího soudu nejde o pochybení takové intenzity, jež by odůvodňovalo snížení odměny správce postupem dle ust. § 38 odst. 3 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že určil odměnu správce ve výši 647.104,02 Kč včetně DPH a v závislosti na tom upravil celkovou výši částky, která má být rozdělena mezi věřitele v rámci rozvrhového usnesení, jež je (logicky) limitována částkou postačující k úplnému (100%) uspokojení pohledávek věřitelů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 27.května 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová