2 VSPH 1534/2012-B-21
KSCB 28 INS 23767/2011 2 VSPH 1534/2012-B-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Pavla Tetoura, bytem Lipenská 1379/56, České Budějovice, zast. advokátem Mgr. Matejem Dvořákem, sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, zahájené na návrh věřitele ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA, a.s., sídlem Tyršova 1438/38, Ostrava, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 23767/2011-B-7 ze dne 4.května 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 23767/2011-B-7 ze dne 4.května 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením prohlásil konkurs na majetek Pavla Tetoura (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení konstatoval, že usnesením ze dne 28.2.2012 rozhodl na návrh akciové společnosti ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA (dále jen Navrhovatelka) o zjištění úpadku dlužníka. Pokud šlo o způsob řešení úpadku, vyšel soud z toho, že v úvahu přichází buď konkurs, nebo oddlužení. Poukazuje na ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jež určuje, že pokud podá insolvenční návrh věřitel (jako v tomto případě), lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku, o čemž musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen, zdůraznil, že insolvenční návrh Navrhovatelky byl dle sdělení pošty doručen dlužníkovi vhozením do jeho domovní schránky dne 3.1.2012, avšak dlužník návrh na povolení oddlužení nepodal. Proto postupoval podle ust. § 149 odst. 1 IZ a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že mu písemnosti insolvenčního soudu nebyly řádně doručeny, neboť mu je soud doručoval prostřednictvím doručujícího orgánu na jeho poštovní adresu namísto toho, aby je doručoval do jeho datové schránky, k jejímuž zřízení a aktivaci došlo v listopadu 2011, tedy ještě před podáním insolvenčního návrhu. Poukazoval přitom na to, že z ust. § 45 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), jež se dle ust. § 7 IZ přiměřeně použije v insolvenčním řízení, vyplývá, že jestliže písemnost nemohla být doručena při jednání nebo jiném soudním úkonu, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky a k dalším způsobům doručení lze přistoupit jen tehdy, pokud adresát nemá zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku nebo datová schránka není v provozu anebo se písemnost nepodařilo doručit do datové schránky. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 148 IZ spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, v němž jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 2).

Podle ust. § 149 odst. 1 IZ nejde-li o případ podle ust. § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle ust. § 389 IZ může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odst. 2).

Podle ust. § 390 odst. 1 IZ musí návrh na povolení oddlužení dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Z výše uvedeného plyne, že není-li dlužník podnikatelem, je sanačním způsobem řešení jeho úpadku oddlužení. Závěr, že tento způsob řešení úpadku je vyloučen, je možno přijmout především tehdy, jestliže dlužník jako jediná k tomu oprávněná osoba nepodá návrh na povolení oddlužení ve lhůtě vymezené ust. § 390 odst. 1 IZ, jež počíná běžet za současného splnění dvou předpokladů: věřitelem podaný insolvenční návrh byl doručen dlužníku a dlužníku se dostalo poučení, že v zákonem určené třicetidenní lhůtě může podat návrh na povolení oddlužení.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že o zjištění dlužníkova úpadku bylo rozhodnuto na základě insolvenčního návrhu Navrhovatelky, který byl dlužníkovi doručen tzv. náhradním doručením dle ust. § 49 odst. 4 OSŘ do vlastních rukou dne 2.1.2012 (viz vedlejší dokument k č.l. A-7).

K odvolací argumentaci zpochybňující postup insolvenčního soudu při doručování písemností dlužníkovi považoval odvolací soud za nutné uvést, že je s dlužníkem zajedno potud, že ust. § 45 OSŘ stanoví závazné pořadí, v jakém má soud přistoupit k doručování listin, a že samosoudce nebo jiná soudní osoba (např. vyšší soudní úředník) jsou tímto pořadím vázáni. Kromě jiného to znamená, že pokud nedošlo k doručení při jednání nebo jiném úkonu soudu a adresátovi je možné doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, nesmí soud nařídit doručení prostřednictvím doručujícího orgánu. Jinak vyjádřeno, doručující orgán může být použit k doručení listiny jen tehdy, pokud k doručení nevedlo (nemůže vést) zaslání listiny prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, případně na elektronickou adresu.

Při posuzování toho, zda byl dlužníkovi řádně doručen insolvenční návrh, přihlédl odvolací soud ke sdělení Ministerstva vnitra ze dne 12.10.2012 (č.l. B-19), dle něhož měl dlužník zřízenou datovou schránku ID cj78ctp dne 29.12.2011, přičemž k jejímu zpřístupnění došlo (až) dne 24.6.2012, a nikoli již v listopadu 2011, jak tvrdil dlužník. Za těchto okolností nelze uzavřít na tom, že soud pochybil, pokud dne 19.12.2011 přistoupil k doručení insolvenčního návrhu prostřednictvím doručujícího orgánu (pošty) namísto toho, aby ho doručoval do (ještě nezřízené a nepřístupné) datové schránky dlužníka.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je tudíž rozhodující, zda se dlužníkovi dostalo náležitého poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení.

Smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníkovi, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Rozhodující přitom není forma poučení, nýbrž jeho obsah, tedy to, zda poskytnuté poučení bylo náležitě konkrétní, tj. zda dlužník obdržel podstatné informace, na jejichž základě se vskutku mohl rozhodnout, zda navrhne řešení svého úpadku (bude-li zjištěn) oddlužením.

Nejvyšší soud přitom v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B ze dne 26.6.2012 na dané téma konstatoval, že povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení lze splnit např. poučením, podle něhož: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne . V témže usnesení pak dospěl k závěru, že pouhá citace ust. § 390 odst. 1 IZ není řádným poučením dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení.

V posuzované věci odvolací soud zjistil, že insolvenční soud spolu s insolvenčním návrhem doručil dlužníkovi usnesení č.j. KSCB 28 INS 23767/2011-A-7 ze dne 19.12.2011 (dále jen Usnesení) obsahující ve výrokové části výzvu, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení Usnesení tam uvedeným způsobem písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu Navrhovatelky, sdělil, zda se vzdává práva účasti na projednání věci, popřípadě zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (bod I. výroku), a předložil seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ a účetní či jiné doklady, na jejichž základě by bylo možno posoudit, zda v daném případě není možno rozhodnout o nepatrném konkursu podle ust. § 314 IZ (bod II. výroku). V odůvodnění Usnesení insolvenční soud uvedl, kdy a jakým návrhem bylo zahájeno insolvenční řízení, poukazoval na ust. § 128 odst. 3 a § 133 odst. 3 IZ a odůvodnil, proč dlužníka vyzval k předložení požadovaných seznamů a k tomu, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu. Dále ho upozornil na účinky spojené s okamžikem zahájení insolvenčního řízení zakotvené v ust. § 109 IZ a na jeho povinnost obsaženou v ust. § 111 téhož zákona. Závěrečná část Usnesení, označená jako poučení, obsahuje (kromě jiného) poučení o tom, že dlužník, který není podnikatelem a jeho závazky nepocházejí z podnikání, může ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podat návrh na povolení oddlužení (ust. § 390 IZ) .

S přihlédnutím k tomu, že dlužník nebyl poučen o důsledcích opožděně podaného návrhu na povolení oddlužení a o tom, že takový návrh je nutno podat na předepsaném formuláři, který je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, je odvolací soud toho názoru, že pouhou citací ust. § 390 odst. 1 IZ nebyl řádně poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Z tohoto důvodu mu nezačala běžet lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení. Závěr soudu prvního stupně, že dlužník v zákonem stanovené lhůtě nepodal návrh na povolení oddlužení, že v současné době tak již učinit nemůže a že jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs, je proto (zatím) předčasný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že se řádného poučení dlužníku dostalo v odůvodnění tohoto rozhodnutí, a proto mu zákonná třicetidenní lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení začne běžet ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28.listopadu 2012

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová