2 VSPH 1534/2011-A-13
KSUL 79 INS 21417/2011 2 VSPH 1534/2011-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Josefa Laciny, bytem Ervěnická 1046, Jirkov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 21417/2011-A-8 ze dne 7.prosince 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 21417/2011-A-8 ze dne 7.prosince 2011 se m ě n í tak, že se dlužníku Josefu Lacinovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 79 INS 21417/2011-A-8 ze dne 7.12.2011 uložil Josefu Lacinovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 22.11.2011 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Kromě toho vyjádřil soud pochybnosti o poctivosti dlužníkova záměru, když ani k výzvě nedoložil rozpor mezi výší svých závazků a nulovým majetkem. Při stanovení výše zálohy vyšel soud z toho, že úpadek dlužníka, jenž má devět závazků vůči osmi věřitelům v celkové výši 1.274.710,-Kč, nevlastní žádný majetek vyjma věcí osobní povahy, má soudem uloženu povinnost přispívat na výživu nezletilého dítěte částkou 2.600,-Kč měsíčně, jehož průměrný měsíční příjem v roce 2011 činila mzda ve výši 15.455,-Kč a důchod ve výši 3.000,-Kč měsíčně ze smlouvy o důchodu, bude třeba řešit konkursem, neboť dlužník neprokázal splnění podmínek oddlužení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a povinnost zaplatit zálohu mu neuložil. V odvolání namítal, že uložená záloha je nepřiměřeně vysoká, a tvrdil, že v současné době nemá dostatek volných prostředků, které by mu umožnily její úhradu. Uvedl, že podmínky pro schválení oddlužení jsou splněny, jelikož jako strážník Městské policie má za poslední tři měsíce průměrnou měsíční mzdu ve výši 18.074,-Kč. K pochybnosti ohledně poctivého záměru dlužník uvedl, že v minulosti měl jako voják z povolání vysoké příjmy a nepředpokládal, že nebude moci svým závazkům dostát.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči osmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši 1.274.710,-Kč, vyjma věcí osobní povahy nevlastní žádný majetek, má jednu vyživovací povinnost ve výši 2.600,-Kč měsíčně a jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši cca 18.000,-Kč a důchod 3.000,-Kč ze smlouvy o důchodu. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto způsobů řešení úpadku nebude s přihlédnutím k výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů a rozsahu jeho majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 10.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 26. března 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva