2 VSPH 1529/2016-A-10
KSHK 40 INS 14255/2016 2 VSPH 1529/2016-A-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Davida Erlebacha, bytem a místem podnikání Horská 69, Trutnov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 14255/2016-A-4 ze dne 27. června 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 14255/2016-A-4 ze dne 27. června 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 14255/2016-A-4 ze dne 27.6.2016 uložil Davidu Erlebachovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poté, co citoval ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona a osvětlil účel a smysl institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, uvedl, že z tvrzení dlužníka a jím předloženého seznamu majetku plyne, že vlastní toliko běžné vybavení domácnosti, přičemž výše jeho nezajištěných závazků činí 719.020,-Kč. Při stanovení výše zálohy vycházel z toho, že v případě řešení úpadku konkursem tvoří podstatnou část nákladů insolvenčního řízení odměna insolvenčního správce, jež dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí nejméně 45.000,-Kč bez DPH. Proto dlužníkovi uložil uhradit zálohu ve shora uvedené výši, aby měl insolvenční správce k dispozici finanční prostředky nezbytné k výkonu funkce bezprostředně po svém ustanovení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a stanovil zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč s možností splátek tak, že první platba bude činit jednorázově 10.000,-Kč s tím, že tuto částku již poukázal na účet soudu, a zbytek bude uhrazen v jedenácti splátkách ve výši 3.636,-Kč měsíčně. Zdůraznil, že nežádá o snížení výše zálohy, ale pouze o změnu formy její úhrady, a celá částka 50.000,-Kč tak bude uhrazena do 12 měsíců.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Soud prvního stupně vycházel správně z toho, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužník podal dne 15.6.2016 insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu plyne, že je podnikatelem, vůči devíti věřitelům má nezajištěné závazky v celkové výši 719.020,-Kč, jež pocházejí z jeho podnikání, nemá žádné zaměstnance a vlastní toliko movité věci-běžné vybavení domácnosti -v hodnotě cca 7.500,-Kč.

Dlužník spolu s insolvenčním návrhem nepodal návrh na povolení oddlužení, ale domáhal se prohlášení konkursu na svůj majetek; v takovém případě přichází v úvahu jako řešení jeho úpadku toliko konkurs (resp. nepatrný konkurs). V konkursu ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč (+ DPH). S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka (běžné vybavení domácnosti nepatrné hodnoty) tak nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její výše.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje finančními prostředky použitelnými k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatel byl podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky náležitě a použil je k jinému účelu, a není proto schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst k tíži jedině jemu.

K dlužníkovu požadavku na pozdější úhradu části zálohy ve splátkách považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je dle ust. § 108 insolvenčního zákona limitována okamžikem rozhodnutí o insolvenčním návrhu, přičemž v případě prohlášení konkursu, jejž dlužník coby způsob řešení svého úpadku navrhoval, vylučuje tento způsob úhrady též okolnost, že dlužník není osobou s dispozičními oprávněními.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík