2 VSPH 1527/2015-A-35
KSUL 85 INS 5629/2015 2 VSPH 1527/2015-A-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Hřivice 75, zahájené na návrh a) AgroZZN, a.s., sídlem V Lubnici 2333, Rakovník, IČO: 45148082, zast. advokátkou JUDr. Erikou Neumannovou, sídlem Marie Cibulkové 356/34, Praha 4, a b) Primagra, a.s., sídlem Nádražní 310, Milín, IČO: 45148155, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 5629/2015-A-19 ze dne 13. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 5629/2015-A-19 ze dne 13. července 2015 se v bodech I. a III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením v bodech I. a III. výroku zjistil úpadek Miroslava anonymizovano (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodě II. výroku ustanovil insolvenční správkyní Ing. Gabrielu Burzovou (dále jen správkyně), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí podali přihlášky svých pohledávek, a poučil je o následcích zmeškání lhůty (bod V. výroku), osoby, jež mají závazky vůči dlužníku, vyzval, aby napříště plnění poskytovaly správkyni (bod VI. výroku), věřitele vyzval ke sdělení, jaká zajišťovací práva na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách uplatní s poučením o následcích pro případ, že tak neučiní (bod VII. výroku), nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (bod VIII. výroku), správkyni uložil předložit mu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a prověřit majetkové a příjmové poměry dlužníka (body IX. a X. výroku), deklaroval účinky rozhodnutí o úpadku na oprávnění dlužníka nakládat s majetkovou podstatou a na možnost započtení pohledávek (body XI. a XII. výroku), dlužníkovi uložil, aby sestavil a odevzdal správkyni a soudu seznamy svého majetku a závazků (bod XIII. výroku), a navrhovatelům uložil zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že AgroZZN, a.s. (dále jen navrhovatelka a) v insolvenčním návrhu tvrdila, že má za dlužníkem neuspokojenou splatnou pohledávku z titulu směnky cizí ve výši 564.360,-Kč s 6% úroky p.a. od 16.4.1999 do zaplacení a pohledávku ve výši 43.801,-Kč na nákladech řízení, obě přiznané rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 33 Cm 123/2002-56 ze dne 24.3.2006, jenž nabyl právní moci dne 5.5.2006; pohledávky jsou zajištěny soudcovským zástavním právem zřízeným usnesením Okresního soudu v Lounech č.j. 7 E 21/2008-26 ze dne 5.9.2008, jež nabylo právní moci dne 20.2.2009. Primagra, a.s. (dále jen navrhovatelka b) tvrdila, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, již dlužník uznal v notářském zápisu o uznání dluhu a o způsobu jeho placení sepsaném notářkou JUDr. Marcelou Knoblochovou dne 20.12.2001 pod sp. zn. NZ 278/2001, N 313/2001; původní výše pohledávky činila 989.456,-Kč, bylo však na ni exekučně vymoženo 277.154,46 Kč, takže její aktuální výše činí 712.301,54 Kč spolu s náklady předcházejícího řízení ve výši 23.170,90 Kč. Pohledávka je zajištěna exekutorským zástavním právem na základě exekučního příkazu č. 1 vydaného soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem pod č.j. 074 EX 01679/10-007 ze dne 10.6.2010, jímž bylo zřízeno exekutorské zástavní právo k nemovitostem ve výlučném vlastnictví dlužníka a k nemovitostem ve společném jmění dlužníka a jeho manželky.

Dlužník k návrhu uvedl, že skutečnosti v něm tvrzené jsou zčásti nepravdivé, pohledávku navrhovatelky a) zpochybňoval tvrzením, že byla uspokojena v rámci konkursu vedeného na majetek Novohradské, s.r.o. (dále též jen Úpadkyně), pohledávku navrhovatelky b) zpochybňoval tvrzením, že byla v plné míře uspokojena na základě dražby jeho nemovitosti-rodinného domu č.p. 68 v obci Hřivice; k pohledávkám obou navrhovatelek pak namítal, že se nejedná o pohledávky za ním, ale za Úpadkyní. Seznamy závazků a majetku přes opakovanou výzvu insolvenčního soudu nepředložil.

Dále soud uvedl, že věc projednal bez přítomnosti dlužníka, a poukázal na to, že v žádosti o odročení jednání ze dne 30.6.2015 neuvedl dlužník žádné důvody, jež by mu v účasti bránily, když toliko požadoval čas na další přípravu k jednání. To však soud považoval za účelový postup, a žádost o odročení jednání proto vyhodnotil jako nedůvodnou.

Při posuzování důvodnosti návrhu vyšel soud po provedeném dokazování z toho, že navrhovatelka a) rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 33 Cm 123/2002-56 ze dne 24.3.2006, jenž nabyl právní moci dne 10.5.2006, a usnesením Okresního soudu v Lounech č.j. 7 E 21/2008/26 ze dne 5.9.2008, jímž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo k tam popsaným nemovitostem ve vlastnictví dlužníka, doložila, že má za dlužníkem splatnou vykonatelnou pohledávku. K pohledávce navrhovatelky b) uvedl, že dlužník její existenci nepopíral, tvrdil však, že byla exekucí zcela či v převážné části uspokojena. Na základě zjištění učiněných z notářského zápisu sp. zn. NZ 278/2001, N 313/2001 ze dne 20.12.2001, jejž dlužník nezpochybňoval, a z exekučního příkazu č.j. 074 EX 01679/10-007 ze dne 10.6.2010 vydaného soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem (jímž bylo zřízeno exekutorské zástavní právo ke specifikovaným nemovitostem ve vlastnictví dlužníka a k nemovitostem ve společném jmění manželů-dlužníka a jeho manželky), v němž byly vyčísleny mj. náklady exekuce, o nichž dlužník netvrdil, že byly uhrazeny, dospěl soud k závěru, že pohledávka navrhovatelky b) byla v rámci exekuce uspokojena pouze částečně; proto měl i tuto pohledávku za doloženou.

Dále uvedl, že se do insolvenčního řízení přihlásili další věřitelé, a to Alena Borčová s nezajištěnou pohledávkou ve výši 79.000,-Kč, Ing. Vojtěch Šašek s nezajištěnou pohledávkou ve výši 195.146,-Kč a GLORY DAZE ASSOCIATED S.A., s nezajištěnou pohledávkou ve výši 3.571.788,61 Kč; tyto pohledávky měl rovněž za řádně doložené listinami připojenými k přihláškám.

Na základě uvedeného konstatoval, že bylo prokázáno, že dlužník má nejméně dva věřitele, a dovodil, že je dána zákonná domněnka platební neschopnosti dlužníka podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ, neboť věřitelům neplní závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, i podle ust. § 3 odst. 2 písm. d) IZ, neboť nesplnil soudem uloženou povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Uzavřel proto, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 1 IZ.

Podle ust. § 148 IZ přitom spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o způsobu jeho řešení a prohlásil na majetek dlužníka konkurs; vyšel z toho, že dlužník je fyzickou osobou-nepodnikatelem, a jeho úpadek proto nemůže být řešen reorganizací, a zároveň v zákonné lhůtě (přes poučení soudem) nepodal návrh na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jež dle obsahu směřovalo toliko proti bodům I. a III. výroku, a namítal, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, neboť jeho úpadek nebyl osvědčen. Soudu prvého stupně především vytýkal, že nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání o insolvenčním návrhu, takže proběhlo bez jeho účasti, a nemohl se proto vyjádřit ke skutečnostem tvrzeným věřiteli. Dále argumentoval tím, že na přezkumném jednání došlo po popření většiny přihlášených pohledávek správkyní k jejímu odvolání ze strany přítomných popřených věřitelů a k dosazení vlastního správce, což jej utvrdilo v tom, že insolvenční návrh byl neopodstatněný a účelový. Zdůraznil, že přihlášené pohledávky jsou neoprávněné (a proto je popřel), přičemž hodnota jeho závazků je minimální a odpovídá zlomku hodnoty jeho majetku. Závěrem uvedl, že není v platební neschopnosti a je schopen své závazky hradit. Požadoval proto, aby odvolací soud napadené usnesení v rozsahu dotčeném odvoláním zrušil. K doplnění odvolání připojil listinu, v níž popsal průběh konkursního řízení vedeného ve věci jeho firmy Novohradská, s.r.o., na jejíž majetek byl dne 6.3.2003 prohlášen konkurs, popsal své pocity z uvedeného řízení a jeho dopady na osobní život, a dovodil, že všechny přihlášené pohledávky pocházejí z podnikatelské činnosti Novohradské s.r.o.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že soud prvého stupně nepochybil, když věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti dlužníka, neboť ten v žádosti o odročení jednání doručené insolvenčnímu soudu dne 3.7.2015 skutečně neuvedl žádný relevantní důvod, jenž by mu v účasti na jednání bránil (nahodilou událost, nemoc, dlouhodobě plánovanou pracovní cestu apod.). Žádost o poskytnutí lhůty k opatření či předložení důkazů či k přípravě na jednání (nahlédnutí do spisu Okresního soudu v Litoměřicích) takovým důvodem není, ostatně poskytnutí lhůty k vyjádření či k předložení důkazů mohl (a měl) dlužník navrhovat právě na jednání, k němuž se nedostavil.

Soudu prvého stupně je však třeba vytknout, že odůvodnění napadeného usnesení neodpovídá požadavkům ust. § 157 odst. 2 ve spojení s ust. § 169 odst. 4 o.s.ř., dle nichž je soud v odůvodnění usnesení povinen mimo jiné stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotit podle ust. § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění je pak povinen formulovat tzv. skutkovou větu, jíž posoudí věc po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je přitom třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Soud prvého stupně v rozporu s uvedeným ohledně osvědčení pohledávek dalších věřitelů vždy toliko bez dalšího konstatoval, že tato pohledávka byla věřitelem řádně doložena přiloženými listinami prokazující její oprávněnost a i tuto pohledávku soud považuje za osvědčenou , aniž z provedených důkazů vyvodil jakékoliv konkrétní skutkové závěry ohledně splatnosti či titulu pohledávek; z takto neúplně zjištěného skutkového stavu pak (logicky) nemohl ani dovodit (jak přesto učinil), že jsou pohledávky splatné a že je dlužník s jejich plněním v prodlení více než 3 měsíce po splatnosti.

Poté, co odvolací soud v potřebném rozsahu doplnil dokazování, po stránce skutkové zjistil, že: -přihláškou pohledávky ze dne 30.7.2015 přihlásila GE Money Bank, a.s. vykonatelné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 147.744,04 Kč splatné počínaje 22.11.2003 přiznané jí platebními rozkazy Okresního soudu v Lounech Ro 1771/2003-15 ze dne 10.10.2003 a č.j. Ro 1962/2003-15 ze dne 15.12.2003, jež nabyly právní moci dne 22.11.2003, resp. 21.2.2004, přičemž k jejich vymožení byla usneseními téhož soudu č.j. Nc 5021/2004-5 ze dne 8.11.2004 a č.j. Nc 5535/2005-4 ze dne 18.7.2005 nařízena exekuce na majetek dlužníka; -přihláškou pohledávky ze dne 19.8.2015 přihlásil Zdeněk Coufal vykonatelnou pohledávku za dlužníkem ve výši 341.907,-Kč splatnou od 1.10.2004 přiznanou mu rozsudkem Okresního soudu v Lounech č.j. 14 C 615/2005-30 ze dne 13.3.2006, jenž nabyl právní moci dne 25.7.2006; -přihláškou pohledávky ze dne 26.8.2015 přihlásil Okresní soud v Lounech pohledávky za dlužníkem v celkové výši 19.800,-Kč z titulu nákladů trestních řízení splatné v rozmezí let 2005-2013 přiznané mu pravomocnými usneseními téhož soudu č.j. 2 T 83/2005-45 ze dne 24.5.2005, 3 T 225/2005-781 ze dne 27.2.2008, 3 T 185/2012-176 ze dne 31.5.2013 a 1 T 19/2008-587 ze dne 3.9.2014; -přihláškou pohledávky ze dne 18.6.2015 přihlásil Ing. Jiří Helebrant vykonatelnou pohledávku za dlužníkem ve výši 282.864,50 Kč splatnou 18.4.2004 přiznanou mu platebním rozkazem Okresního soudu v Lounech č.j. Ro 43/2002-11 ze dne 15.3.2002, jenž nabyl právní moci dne 18.4.2002.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 7.10.2015 se podává, že dlužník, jenž se jednání zúčastnil osobně, pohledávky věřitelů GE Money Bank, a.s., Zdeňka Coufala ani Okresního soudu v Lounech nepopřel, a nepopřela je ani správkyně. Pohledávky navrhovatelek a) i b) sice správkyně popřela co do pravosti i pořadí, nicméně JUDr. Helena Horová, jež byla schůzí věřitelů po odvolání správkyně z funkce ustanovena novou insolvenční správkyní, vzala podáními ze dne 3.11.2015 tato popření zpět.

Při jednání před odvolacím soudem dlužník potvrdil, že seznam svého majetku a závazků insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o úpadku nepředložil (předal jej až správkyni), a nepředložil mu ani žádné listiny, jimiž by prokazoval svá tvrzení o tom, že pohledávky navrhovatelek byly zcela či zčásti uspokojeny (rozvrhovým usnesením ve věci Úpadkyně spolu s doklady o změně v osobě dlužníka, doklady o vydání výtěžku exekuce apod.).

K odvolací argumentaci týkající se pohledávky navrhovatelky a) považoval odvolací soud za potřebné uvést, že povinnost zaplatit předchůdkyni navrhovatelky a) částku 564.360,-Kč s příslušenstvím spolu s náklady řízení byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí na Labem č.j. 33 Cm 123/2002-56 ze dne 24.3.2006, jenž nabyl právní moci dne 5.5.2006, uložena dlužníkovi, a nikoli Úpadkyni, jak dlužník oponoval. Posouzení, zda navrhovatelka a) doložila své pohledávky vůči dlužníkovi, provedené soudem prvého stupně, přitom odpovídá závěrům obsaženým v usnesení sp. zn. 29 Cdo 1248/99 ze dne 29.8.2001, uveřejněném pod číslem 9/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud ČR uzavřel, že doloží-li věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (zde insolvenční návrh), splatnou pohledávku za dlužníkem vykonatelným soudním rozhodnutím, nemůže konkursní (insolvenční) soud při rozhodování o návrhu otázku vzniku této pohledávky znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedený závěr se pak uplatní i u všech vykonatelných pohledávek dalších věřitelů přiznaných jim pravomocnými soudními rozhodnutími (viz pasáž výše).

Zbývá již jen dodat, že povinnou osobou dle Notářského zápisu ze dne 20.12.2001 je rovněž dlužník, jenž v řízení nepředložil nic, co by nasvědčovalo závěru, že jeho závazek vůči navrhovatelce b) převzala Úpadkyně, či že jej za dlužníka zcela uspokojila.

Proto rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelek a) a b), jejichž vykonatelné pohledávky jsou splatné od 10.5.2006, resp. 30.1.2002, též GE Money Bank, a.s. s vykonatelnou pohledávkou splatnou od 22.11.2003, Zdeněk Coufal s vykonatelnou pohledávkou splatnou od 1.10.2004, Okresní soud v Lounech s vykonatelnými pohledávkami splatnými v letech 2005-2013 a Ing. Jiří Helebrant s vykonatelnou pohledávkou splatnou od 18.4.2004. Existenci závazků vůči navrhovatelkám ani dalším věřitelům přitom dlužník relevantně nezpochybnil a nevyvrátil ani domněnku, že nebyl (není) schopen je plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Fikce jeho neschopnosti plnit splatné závazky přitom (jak správně dovodil soud prvého stupně) vyplývá i z toho, že-ač řádně vyzván (viz. č.d. A-6)-nepředložil seznamy svého majetku a závazků. Skutečnost, že by měl dostatek disponibilních prostředků k úhradě všech svých závazků, rovněž neprokázal.

Směřovalo-li odvolání dlužníka též proti výroku o prohlášení konkursu na jeho majetek, je třeba poukázat na to, že-ač byl soudem prvého stupně o této možnosti poučen-návrh na povolení oddlužení nepodal. Jiné argumenty, jež by správnost tohoto výroku zpochybňovaly, dlužník nenabídl, přičemž ani odvolací soud v rámci přezkumné činnosti dle ust. § 212a odst. 1 o.s.ř. důvody nasvědčující jeho nesprávnosti neshledal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 13. listopadu 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová