2 VSPH 1522/2014-A-18
KSPA 56 INS 17627/2014 2 VSPH 1522/2014-A-18

U S NE S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Václava Kulýka, bytem a sídlem Obránců míru 140, Chvaletice, zast. advokátkou JUDr. Jaroslavou Moravcovou, sídlem Semtín 81, pošta Pardubice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 17627/2014-A-5 ze dne 9. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 17627/2014-A-5 ze dne 9. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 56 INS 17627/2014-A-5 ze dne 9.7.2014 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Václava Kulýka (dále jen dlužník) nařídil předběžné opatření, jímž soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Praha 5 JUDr. Ondřeji Hanákovi, Ph.D. (dále jen navrhovatel) umožnil provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 147 EX 1400/12 s omezením, aby byl výtěžek dosažený zpeněžením k dispozici v tomto řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 26.6.2014 bylo na návrh dlužníka zahájeno insolvenční řízení a následně mu byl dne 3.7.2014 doručen návrh navrhovatele na nařízení shora specifikovaného předběžného opatření, jenž byl odůvodněn tím, že v exekučního řízení byla opakovaně nařízena dražba spoluvlastnického podílu dlužníka v rozsahu ideální 3/4 na nemovité věci-pozemku parc. č. St 39, jehož součástí je i budova č.p. 36, v obci Radonice zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Praha-východ na LV č. 87 pro obec Radonice a katastrální území Radonice u Prahy (dále jen Nemovitost), která však skončila vždy neúspěšně, když v druhém a třetím případě se tak stalo z důvodu dlužníkem účelově podaných insolvenčních návrhů. Tyto návrhy podal dlužník vždy bezprostředně před nařízeným dražebním jednáním, byly neúplné a dlužník navíc ani nebyl v úpadku. Již v roce 2010 přitom dlužník podal insolvenční návrh, jenž byl rovněž odmítnut pro vady. Dlužník tak zjevně zneužívá účinků zahájení insolvenčního řízení ve snaze mařit exekuční dražbu nemovitosti. Dle navrhovatele není navrhované předběžné opatření ani v rozporu se společným zájmem věřitelů, neboť při dražbě dochází ke zpeněžení nejtransparentnějším způsobem a její výtěžek by byl vydán insolvenčnímu správci. Oproti insolvenčnímu řízení jsou navíc náklady exekuce nižší.

Cituje ust. § 2 písm. j), § 82 odst. 2 písm. b) a § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona soud konstatoval, že z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ani z jeho příloh není patrné, jaká je hodnota nemovitostí dlužníka, ani zda by jejich prodejem došlo k uspokojení pohledávek alespoň v rozsahu 30% . Seznamy majetku a závazků předložené s návrhem přitom nemají obligatorní náležitosti a není zatím postaveno najisto, že tyto vady budou odstraněny nebo že dojde k vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Z insolvenčního návrhu vyplývá pohledávka, že CREDITFIELD, s.r.o. (dále jen oprávněný věřitel) má vůči dlužníkovi pohledávku, která je v exekučním řízení, jež je vedeno od roku 2012, vymáhána. Z navrhovatelem předložených listin soud dále zjistil, že dlužník zmařil dvě dražební jednání svými insolvenčními návrhy, z nichž první byl odmítnut pro vady dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, navíc za situace, kdy již v roce 2010 byl poučen o tom, co má insolvenční návrh obsahovat, což nasvědčuje možnému zneužití práva z jeho strany. Soud proto shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž navržené předběžné opatření nařídil s tím, že neodporuje společnému zájmu věřitelů, neboť výtěžek dosažený zpeněžením bude k dispozici v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. V odvolání namítal, že navrhovatel podal návrh jen z toho důvodu, že je domluven se svým známým o možném získání Nemovitosti za výhodnou cenu, tj. za cenu nejnižšího podání. Tento známý je přitom již předem domluven a má uzavřenu smlouvu s menšinovou spoluvlastnicí Nemovitosti na prodej jejího podílu. Dlužník tvrdil, že insolvenční návrh podal v době, kdy mu byl přiznán částečný invalidní důchod a přislíbeno zaměstnání, které však ze zdravotních důvodů nezískal. Při oddlužení by podle něj mohli být z výtěžku zpeněžení Nemovitosti alespoň částečně uspokojeni všichni jeho věřitelé; v případě, že bude Nemovitost prodána v exekuci, však podmínky oddlužení nesplní.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 82 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud nařídit v insolvenčním řízení předběžné opatření i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ust. § 82 odst. 2 písm. b) téhož zákona může insolvenční soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ lze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Předně je třeba uvést, že smysl ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona spočívá eliminaci účinků vyvolaných nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy v omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) insolvenčního zákona. Jde o to zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmů třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout (právě) účinků zahájení insolvenčního řízení zakotvených v ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel podal návrh na nařízení předběžného opatření za situace, kdy opakovaná exekuční dražba Nemovitosti (nařízená na dny 13.5.2014 a 1.7.2014) pro vykonatelnou pohledávku oprávněného věřitele byla dvakrát zmařena podáním insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení. V prvém případě byl insolvenční návrh podaný dne 12.5.2014 prostřednictvím jeho zástupkyně insolvenčním soudem podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnut usnesením č.j. KSPA 56 INS 13026/2014 ze dne 15.5.2014 pro vady bránící v pokračování insolvenčního řízení. V druhém případě podal dlužník dne 26.6.2014 opět prostřednictvím své zástupkyně insolvenční návrh prakticky totožného znění (pouze v položce č. 7 namísto nemám dostatek finančních prostředků na úhradu dluhů uvedl: Mám peněžité závazky po lhůtě splatnosti delší než tří měsíců a nemám možnost uspokojit všechny věřitele výkonem rozhodnutí nebo exekucí. ). I tento insolvenční návrh, jímž bylo zahájeno toto insolvenční řízení, tak byl nutně vadný, neboť potřebná tvrzení o svém úpadku neuvedl dlužník ani v seznamech majetku a závazků, a proto měl být soudem prvního stupně bez dalšího dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnut, a nikoliv vyzván k doplnění příloh, jak učinil soud prvního stupně. Dlužno dodat, že dlužník byl již v roce 2010, kdy byl jeho dřívější insolvenční návrh odmítnut pro vady, poučen o obligatorních náležitostech insolvenčního návrhu (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 360/2010-A-5 ze dne 20.1.2010).

Ve shodě se soudem prvního stupně je odvolací soud v daném případě toho názoru, že podání vadných insolvenčních návrhů dlužníkem bezprostředně před konáním dražebních jednání bylo vedeno záměrnou snahou zneužít účinků zahájení insolvenčního řízení podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona ke zmaření zpeněžení jeho Nemovitosti v rámci exekučního řízení. Dlužník si totiž musel být vědom vad návrhu, které mají za následek jeho odmítnutí, čemuž dále také nasvědčuje skutečnost, že byl sám právně zastoupen, a tudíž jejich chybovost nelze v žádném případě připisovat neznalosti právní úpravy. Na tom nemůže nic změnit ani oprava posledního insolvenčního návrhu (resp. doplnění jeho příloh) podáním dlužníka ze dne 30.7.2014 (k tomu srovnej ust. § 7 insolvenčního zákona a § 75c odst. 4 občanského soudního řádu), která byla ostatně provedena až po vydání napadeného usnesení.

Právě v tomto obstrukčním jednání dlužníka spatřuje odvolací soud důvod hodný zvláštního zřetele, pro nějž bylo namístě předběžné opatření nařídit. Shora uvedené omezení tohoto opatření spočívající v tom, že výtěžek dosažený zpeněžením bude k dispozici v tomto insolvenčním řízení, pak představuje dostatečnou záruku, aby nebyl ohrožen společný zájem věřitelů.

Odvolací námitky neshledal odvolací soud relevantními, neboť představují jen ničím nepodloženou spekulaci. Dlužník osobu údajného známého navrhovatele neidentifikoval, ani nepředložil smlouvu, kterou měl údajně uzavřít s menšinovou spoluvlastnicí Nemovitosti a k prokázání svých tvrzení nepředložil žádný důkaz.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková