2 VSPH 1520/2012-A-12
MSPH 91 INS 25510/2012 2 VSPH 1520/2012-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Cavern-Club, s.r.o. v likvidaci, sídlem Radotínská 41, Praha 5, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 25510/2012-A-6 ze dne 19.října 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 25510/2012-A-6 ze dne 19.října 2012 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 91 INS 25510/2012-A-6 ze dne 19.10.2012 zamítl insolvenční návrh, jímž se Cavern-Club, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že v insolvenčním návrhu dlužník uvedl, že byl zrušen s likvidací usnesením Městského soudu v Praze č.j. 74 Cm 204/2011-6 ze dne 13.2.2012 a jeho likvidátorem byla jmenována Mgr. Dana Hanáková. Likvidátorce nebyly předány žádné doklady a nedostalo se jí žádných informací od dlužníka, jeho jednatel je nekontaktní, dlužník nemá žádné zaměstnance a nevyvíjí žádnou činnost. Likvidátorce se nepodařilo zjistit žádný majetek dlužníka. Dle předloženého seznamu eviduje dlužník jako věřitele Finanční úřad pro Prahu 5 a Městský soud v Praze, jimž dlužní celkem 6.315,-Kč. Soud s poukazem na ust. § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, dospěl k závěru, že není naplněn základní pojmový znak úpadku, jímž je mnohost věřitelů, neboť jediným věřitelem dlužníka je stát, jehož organizační složkou je Finanční úřad pro Prahu 5 i Městský soud v Praze, a insolvenční návrh proto podle ust. § 143 insolvenčního zákona zamítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání zopakoval, že mám závazky vůči dvěma věřitelům, a proto insolvenční návrh neměl být podle jeho názoru zamítnut, ale mělo být rozhodnuto o jeho úpadku nebo měl být insolvenční návrh zamítnut podle ust. § 144 insolvenčního zákona pro nedostatek majetku. V odvolání opakovaně zdůrazňoval, že nechce zneužít úpravy obsažené v posledně zmíněném ustanovení k výmazu z obchodního rejstříku, ale má zato, že postup v něm upravený umožní dokončení procesu likvidace a následný zánik dlužníka, zatímco v opačném případě spustí proces čekání dlužníka v klinické smrti na dalšího věřitele .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, podala likvidátorka dlužníka insolvenční návrh vycházeje z toho, že dlužník nemá žádný majetek a že má dva věřitele, jimiž je Finanční úřad pro Prahu 5 a Městský soud v Praze. Oproti tomu soud prvního stupně s poukazem na zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, dovodil, že dlužník má jediného věřitele, jímž je Česká republika, neboť Finanční úřad pro Prahu 5 i Městský soud v Praze jsou toliko organizačními složkami státu, jež v řízení jednají jeho jménem, ale samostatně v právním vztahu k dlužníkovi nejsou, a jeho úpadek proto osvědčen nebyl.

K tomu považoval odvolací soud za nutné uvést, že od 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 219/2000 Sb. (dále jen zákon), jenž upravuje obecný mechanismus vystupování státu v právních vztazích. Podle ust. § 3, § 6 a § 7 zákona je stát právnickou osobou, pokud vystupuje jako účastník právních vztahů, přičemž právní úkony činí jeho jménem vedoucí organizační složky, jíž se týkají, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo tento zákon jinak; organizační složky státu, jejichž vymezení je obsaženo v ust. § 3 odst. 1 zákona, nejsou právnickými osobami.

Z těchto ustanovení nelze podle názoru odvolacího soudu dovodit jiný závěr, než že dlužník má v daném případě jediného věřitele, neboť Finanční úřad pro Prahu 5 i Městský soud v Praze vůči němu uplatňují pohledávky jakožto organizační složky státu. Na tom nic nemění skutečnost, že ust. § 1 odst. 2 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném od 1.1.1995 přiznává správci daně (tedy finančním a celním úřadům) způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech, v nichž jde o správu daní.

K další odvolací argumentaci postavené na tvrzení, že jinak než prostřednictvím insolvenčního řízení nelze likvidaci dlužníka ukončit, považoval odvolací soud za nutné uvést, že dle konstantní judikatury vyjádřené např. v usneseních zdejšího soudu č.j. KSHK 41 INS 423/2009, 1 VSPH 105/2009-A-12 ze dne 12.6.2009 a č.j. MSPH 78 INS 8191/2009, 3 VSPH 51/2010-A-12 ze dne 19.3.2010, není účelem insolvenčního zákona a insolvenčního řízení vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Na tom nic nemění skutečnost, že případné rozhodnutí o zamítnutí dlužníkova insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona, jež je podmíněno splněním všech zákonných podmínek v tomto ustanovení kumulativně vymezených, či rozhodnutí o zrušení konkursu dle ust. § 308 odst. 1 písm. d) téhož zákona, je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, když k jeho výmazu (i k předchozímu dokončení jeho likvidace) může dojít bez toho, že by taková rozhodnutí byla vydána.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že úpadek dlužníka nebyl osvědčen, jeho odvolání neshledal důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 27.února 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová