2 VSPH 1512/2012-B-21
KSCB 26 INS 9300/2012 2 VSPH 1512/2012-B-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Stavitelství S plus S, s.r.o. v likvidaci, sídlem Tovární 4, České Budějovice, o návrhu insolvenčního správce dlužníka JUDr. Jiřího Švihly, sídlem nám. Přemysla Otakara II. 32, České Budějovice, o odvolání Ing. Vladimíra Mařince, bytem Na Paloučku 1, Dobrá Voda u Českých Budějovic, zast. advokátem JUDr. Milošem Vondráčkem, sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 9300/2012-B-2 ze dne 2.července 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 9300/2012-B-2 ze dne 2.července 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 26 INS 9300/2012-B-2 ze dne 2.7.2012 nařídil na návrh insolvenčního správce dlužníka JUDr. Jiřího Švihly (dále též jen správce) předběžné opatření, jímž zakázal započtení vzájemných pohledávek dlužníka s pohledávkami všech jeho věřitelů, kteří vůči němu mají kompenzabilní pohledávky, s tím, že se vydává do doby rozhodnutí soudu o zrušení konkursu na majetek dlužníka, nezanikne-li dříve vydáním rozhodnutí, kterým se předběžné opatření zruší, jestliže pominou důvody, pro které bylo nařízeno.

V odůvodnění soud uvedl, že správce podáním došlým dne 2.7.2012 navrhl, aby nařídil předběžné opatření, protože již nyní lze učinit předběžný závěr o tom, že úpadek dlužníka bude spočívat především ve vymáhání jeho pohledávek. Pokud by byla ponechána obvyklá zákonná možnost zápočtů podle ust. § 140 insolvenčního zákona, mohlo by podle správce dojít k poměrně značnému vyčerpání majetkové podstaty dlužníka. Mezi přihlášenými věřiteli je mimo jiné Ing. Vladimír Mařinec, vůči němuž má dlužník dvě pohledávky ve výši 893.929,-Kč a 420.330,-Kč.

Soud při rozhodování o návrhu přihlédl k tomu, že majetkovou podstatu dlužníka tvoří v rozhodující míře pohledávky, a v případě provedení eventuálních zápočtů by mohlo dojít k jejímu vyčerpání, což by bylo v rozporu se společným zájmem věřitelů. Proto podle ust. § 82 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal Ing. Vladimír Mařinec (dále odvolatel) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Tvrdil, že dlužník vůči němu nemá žádné pohledávky, a pokud měl, zanikly již dříve započtením. Naopak, on má vůči dlužníkovi splatné pohledávky v celkové výši 880.040,-Kč, a zákaz zápočtu ho proto hrubě poškozuje. Důsledkem napadeného usnesení je podle něj situace, kdy na jeho úkor budou poměrně uspokojováni ostatní věřitelé.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 82 odst. 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele. Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem (odst. 4).

Podle ust. § 140 odst. 2 insolvenčního zákona je započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Započtení není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, anebo d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele (odst. 3).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením č.j. KSCB 26 INS 9300/2012-A-13 ze dne 21.5.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem by ustaven JUDr. Jiří Švihla. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 24 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 12.434.503,52 Kč. Odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení dvě pohledávky ve výši 2.830.000,-Kč a 1.721.000,-Kč, které správce na přezkumném jednání popřel. Podle zprávy ze dne 19.10.2012 bude správce především vymáhat pohledávky dlužníka, jež tvoří podstatnou část majetkové podstaty. Ohledně pohledávek dlužníka za odvolatelem správce uvedl, že ve věci vedené pod sp. zn. 13 Cm 1886/2008 byl odvolatel zavázán uhradit dlužníkovi 893.929,-Kč rozsudkem, jenž napadl odvoláním, ohledně pohledávek ve výši 15.805,-Kč a 320.598,-Kč požádal insolvenční správce o pokračování v soudních řízení.

K odvolací argumentaci dlužníka je třeba uvést, že insolvenční řízení má za cíl uspořádat majetkové poměry dlužníka a v co nejvyšší míře uspokojit všechny insolvenční věřitele. V rámci insolvenčního řízení je třeba sledovat zásadu rovnosti všech účastníků, která je obecnou zásadou civilního řízení, přičemž pokud jde o vztah mezi insolvenčními věřiteli navzájem, je třeba dodržovat zásadu hájení společného zájmu věřitelů, protože insolvenční řízení nemá za cíl uspokojit jen jednoho či několik málo z věřitelů, jak je tomu v případě exekučního řízení. Společný zájem věřitelů je zájmem nadřazeným zájmům jednotlivců a jeho cílem je, aby byli spravedlivě a v co nejvyšší možné míře uspokojeni všichni věřitelé.

Tomuto postupu však neodpovídá situace, kdy by soud umožnil vzájemné započtení pohledávek dlužníka a některých jeho věřitelů. Podle názoru odvolacího soudu přihlédl insolvenční soud správně k tomu, že majetek dlužníka tvoří především pohledávky, u nichž není zatím možné kvalifikovaně předvídat míru jejich dobytnosti, proto nelze bez dalšího dospět k závěru, že by započtením pohledávek nedošlo ke zmenšení majetkové podstaty dlužníka.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když návrhu správce na zákaz započtení vzájemných pohledávek vyhověl, odvolání neshledal důvodným, a podle ust. § 219 o.s.ř. proto napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14.listopadu 2012

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová