2 VSPH 1511/2014-A-18
KSLB 39 INS 18324/2014 2 VSPH 1511/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Arnoltice 159, pošta Frýdlant, zast. advokátem JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 39 INS 18324/2014-A-7 ze dne 16. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 39 INS 18324/2014-A-7 ze dne 16. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se Libuše anonymizovano (dále jen dlužnice) k návrhu České spořitelny, a.s. (dále jen Banka) nařídil předběžné opatření, jímž EURODRAŽBY.CZ, a.s. (dále jen Dražebník) umožnil dle dražební vyhlášky č.j. 240/2014-N ze dne 23.6.2014 (dále jen Dražební vyhláška) provést již nařízenou veřejnou nedobrovolnou dražbu tam specifikovaných nemovitostí v katastrální území Arnoltice u Bulovky, obci Bulovka, části obce Arnoltice (dále jen Nemovitosti) ve vlastnictví dlužnice s omezením, aby byl výtěžek dosažený zpeněžením Nemovitostí po dobu insolvenčního řízení deponován na účtu vydražitele a neprodleně vyplacen insolvenčnímu správci dlužnice, bude-li ustanoven.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 3.7.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice na základě jejího insolvenčního návrhu, jenž podala poté, co bylo zahájeno řízení o nedobrovolné dražbě jejích Nemovitostí zajištěných zástavním právem zřízeným ve prospěch Banky. Soud zdůraznil, že šlo v pořadí již o šestý insolvenční návrh, podaný, stejně jako všechny předchozí, poté, co dlužnici byla doručena Dražební vyhláška. S přihlédnutím k tomu, že předchozí insolvenční návrhy, jež byly v některých případech (dokonce) uplatněny u nepříslušných soudů, byly odmítnuty, a že podání insolvenčního návrhu v tomto řízení má rovněž časovou souvislost s nařízenou dražbou Nemovitostí, dospěl soud k závěru, že dlužnice účelovým podáním insolvenčního návrhu sleduje nepoctivý záměr s cílem zmařit již nařízenou dražbu Nemovitostí, a tím donekonečna oddalovat uspokojení pohledávky Banky. Z těchto důvodů soud-poukazuje na ust. § 109 odst. 1 písm. c) a § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ)-návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala dlužnice včasné odvolání, v němž se ohradila proti tvrzení Banky obsaženému v návrhu na nařízení předběžného opatření, podle něhož podává insolvenční návrhy ryze účelově, aby do nekonečna oddalovala dražbu Nemovitostí. Poukazovala na to, že jako osoba bez právního vzdělání podala insolvenční návrh v dobré víře s cílem vyřešit svůj úpadek formou oddlužení a že za tím účelem uhradila Radku Sochorovi, jenž jí slíbil, že obstará veškeré potřebné dokumenty a zařídí povolení oddlužení, a jenž zpracoval první tři insolvenční návrhy, částku 10.000,-Kč. Jelikož tyto návrhy byly odmítnuty, začala o solidnosti a odbornosti Radka Sochora pochybovat, přičemž její pochybnosti se prohloubily poté, co jí Josef Semík, jenž zpracovával další dva insolvenční návrhy, sdělil, že Radek Sochor je podvodník.

Nicméně dlužnice se v nedávné době dozvěděla, že nejen Radek Sochor, nýbrž i Josef Semík, podvedli desítky osob, od nichž vylákali tisíce korun za to, že jejich původní insolvenční návrhy přepracují, opraví či podají znovu; ve skutečnosti však jsou (byli) i další insolvenční návrhy zatíženy stejnými vadami. Toto tvrzení dokládala trestním oznámením jedné z podvedených osob Ivany Landové podaným dne 3.7.2014 územnímu odboru oddělení hospodářské kriminality v Jičíně. Dlužnice vyjádřila přesvědčení, že s ohledem na to, že několik insolvenčních návrhů jde zcela na vrub podvodného jednání Radka Sochora a Josefa Semíka , nebyly splněny zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Banka ve vyjádření k odvolání akcentovala, že v návrhu na nařízení předběžného opatření podrobně popsala a prokázala, že jsou (byly) splněny podmínky pro vydání napadeného usnesení, když účelovost zahájení insolvenčního řízení podle ní netkví jen v existenci šesti insolvenčních řízení týkajících se dlužnice, ale také časovým sledem, když byly insolvenční návrhy podávány těsně poté, co přistoupila k realizaci zástavního práva. K tvrzení dlužnice, že byla poškozena ze strany třetích osob, které měly za ní zpracovat insolvenční návrh, uvedla, že v těchto řízeních nebyla zastoupena a všechna odmítavá rozhodnutí jí byla doručena, resp. jí bylo poskytnuto řádné a podrobné poučení, jak má insolvenční návrh opravit, aby byl příště úplný a úspěšný. Zejména z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž by dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona ve spojení s ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 82 odst. 1 IZ může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Podle písm. b) druhého odstavce tohoto ustanovení může insolvenční soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. b) IZ lze právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ lze výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (ust. § 168) a pohledávky jim na roveň postavené (ust. § 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle ust. § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Odvolací soud považoval v první řadě za potřebné uvést, že smyslem ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v ust. § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Jde o to zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít např. o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout (právě) účinků zahájení insolvenčního řízení zakotvených v ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

Pro rozhodnutí o odvolání jsou rozhodné tyto skutkové okolnosti: 1) dne 18.7.2007 uzavřela Banka jako zástavní věřitel s dlužnicí jako zástavcem smlouvu o zřízení zástavního práva k Nemovitostem zajišťující pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 18.7.2007 (dále jen Smlouva o úvěru), 2) dne 18.1.2013 byl notářkou JUDr. Helenou Divišovou sepsán notářský zápis sp. zn. NZ 126/2013, N 130/2013 (dále jen Notářský zápis), v němž kromě jiného dlužnice uznala svůj závazek vůči Bance ve výši 640.205,15 Kč ze Smlouvy o úvěru a výslovně svolila k tomu, aby byl Notářský zápis přímo vykonatelný, 3) usnesením sp. zn. KSLB 76 INS 23253/2013-A ze dne 26.8.2013 insolvenční soud (pravomocně) odmítl insolvenční návrh dlužnice ze dne 19.8.2013 (dále jen Insolvenční návrh č. 1), jelikož v něm dlužnice neuvedla skutečnosti osvědčující její úpadek, 4) usnesením sp. zn. KSLB 76 INS 25473/2013-A ze dne 17.9.2013 insolvenční soud (pravomocně) odmítl insolvenční návrh dlužnice ze dne 13.9.2013 (dále jen Insolvenční návrh č. 2) z týchž důvodů jako Insolvenční návrh č. 1, 5) usnesením sp. zn. KSLB 76 INS 28358/2013-A ze dne 17.10.2013 insolvenční soud (pravomocně) odmítl insolvenční návrh dlužnice ze dne 11.10.2013 (dále jen Insolvenční návrh č. 3) z týchž důvodů jako Insolvenční návrhy č. 1 a 2,

6) usnesením sp. zn. KSLB 54 INS 34599/2013-A ze dne 29.1.2014 insolvenční soud (pravomocně) odmítl insolvenční návrh dlužnice ze dne 6.11.2013 podaný místně nepříslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen Insolvenční návrh č. 4) z týchž důvodů jako Insolvenční návrhy č. 1, 2 a 3, 7) dne 13.3.2014 uzavřela Banka s Dražebníkem smlouvu o provedení veřejné dražby nedobrovolné elektronické, jejímž předmětem měly být Nemovitosti a jejímž důvodem byla skutečnost, že dlužnice neplní závazek ze Smlouvy o úvěru, jenž uznala v Notářském zápisu a jenž je zajištěný zástavním právem na Nemovitostech, 8) dne 20.3.2014 podala dlužnice místně nepříslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové insolvenční návrh (dále jen Insolvenční návrh č. 5), jenž byl usnesením sp. zn. KSLB 39 INS 7618/2014-A ze dne 28.5.2014 odmítnut z týchž důvodů jako Insolvenční návrhy č. 1, 2, 3 a 4, 9) dne 4.6.2014 uzavřela Banka s Dražebníkem smlouvu o provedení veřejné dražby nedobrovolné elektronické, jejímž předmětem měly být Nemovitosti a jejímž důvodem byla skutečnost, že dlužnice neplní závazek ze Smlouvy o úvěru, jenž uznala v Notářském zápisu a jenž je zajištěný zástavním právem na Nemovitostech, 10) Dražební vyhláškou ze dne 23.6.2014 vyhlásil Dražebník konání elektronické nedobrovolné dražby Nemovitostí na den 26.8.2014 s tím, že navrhovatelem dražby je Banka, 11) dne 3.7.2014 (č.d. A-1) podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, 12) usnesením sp. zn. KSLB 39 INS 18324/2014-A ze dne 10.7.2014 (č.d. A-5) insolvenční soud dlužnici kromě jiného vyzval, aby do 7 dnů od doručení usnesení odstranila tam specifikované vady insolvenčního návrhu, 13) dne 14.7.2014 (č.d. A-6) podala Banka návrh na nařízení (shora specifikovaného) předběžného opatření podle ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ, tak, že se Dražebníkovi umožní provést dražbu Nemovitostí s omezením, aby výtěžek zpeněžení byl k dispozici v tomto (insolvenčním) řízení, 14) napadeným usnesením ze dne 16.7.2014 (č.d. A-7) insolvenční soud návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl, 15) podáním ze dne 18.7.2014 (č.d. A-8) dlužnice v reakci na výzvu soudu doplnila insolvenční návrh, 16) usnesením sp. zn. KSLB 86 INS 18324/2014-A ze dne 13.8.2014 (č.d. A-16) zjistil insolvenční soud úpadek dlužnice, ustanovil do funkce insolvenčního správce a povolil řešení úpadku oddlužením.

V posuzované věci akceptoval soud návrh na nařízení předběžného opatření vycházeje zjevně z toho, že povolením provedení dražby Nemovitostí omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Toto východisko soudu prvního stupně však správné nebylo. Především proto ne, že se v daném případě nejednalo o dražbu v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce, nýbrž o tzv. veřejnou nedobrovolnou dražbu podle zákona o veřejných dražbách (dále též jen ZVD), jež se podle ust. § 36 odst. 1 ZVD provádí na návrh dražebního věřitele (v tomto případě Banky), jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem (jako tomu bylo v tomto případě), anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků, a při níž je dle ust. § 36 odst. 3 téhož zákona dražebním věřitelem osoba, jejíž pohledávka je zajištěna zástavním právem k předmětu dražby (jako tomu bylo v tomto případě), včetně soudcovského zástavního práva.

Nicméně při posuzování věcné správnosti napadeného usnesení vzal odvolací soud v potaz, že předběžným opatřením dle ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ může insolvenční soud omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele i některý z účinků obsažených v ust. § 109 odst. 1 písm. b) téhož zákona, např. účinek spočívající v tom, že právo na uspokojení ze zajištění lze uplatnit (lze se jej domoci) jen za podmínek stanovených tímto zákonem; v konkursu z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (ust. § 298 IZ), v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jen na žádost zajištěného věřitele, jestliže zpeněžením ostatního majetku dojde k plnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nebo jestliže zajištěná pohledávka zjevně přesahuje hodnotu zajištění (ust. § 408 odst. 3 IZ) a v oddlužení splátkovým kalendářem jen na žádost zajištěného věřitele, byla-li zjištěna pravost, výše i pořadí zajištěné pohledávky (ust. § 409 odst. 3 IZ). A právě o takový případ šlo i v této věci, v níž Banka hodlala (hodlá) uplatnit, resp. realizovat právo na uspokojení ze zajištění prodejem Nemovitostí prostřednictvím nedobrovolné dražby podle ZVD.

Podle přesvědčení odvolacího soudu ze shora uvedených zjištění vskutku plyne, že dlužnice opakovaným účelovým zahajováním insolvenčního řízení (a jeho ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) zneužívala shora zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení, podle něhož, a opakovaně to budiž zdůrazněno, lze právo na uspokojení ze zajištění uplatnit (realizovat) jen za podmínek stanovených IZ. Poté, co dlužnice podepsala Notářský zápis, čímž umožnila realizovat uspokojení zajištěné pohledávky Banky prostřednictvím nedobrovolné dražby Nemovitostí podle ZVD, totiž podala čtyři vadné insolvenční návrhy, pátý vadný insolvenční návrh podala sedmý den poté, co Banka uzavřela s Dražebníkem smlouvu o provedení veřejné elektronické nedobrovolné dražby Nemovitostí a šestý vadný insolvenční návrh uplatněný v tomto řízení podala desátý den poté, co Dražebník Dražební vyhláškou vyhlásil konání elektronické nedobrovolné dražby Nemovitostí. Vady insolvenčního návrhu sice v tomto řízení řádně odstranila, ale učinila tak až poté, co bylo vydáno napadené usnesení.

Okolnost, že dlužnice podávala insolvenční návrhy v časové návaznosti na to, jak Banka přistupovala k realizaci zástavy, ostatně dlužnice nezpochybnila ani v odvolání. Odvolací soud souhlasí s Bankou v tom, že jde k tíži dlužnice, že si nechala zpracovat insolvenční návrhy třetími osobami nehledě nato, že jí bylo ve všech případech v usneseních, jimiž byli její insolvenční návrhy odmítnuty, podrobně vysvětleno, jaké náležitosti má mít projednatelný insolvenční návrh tak, aby je dlužnice mohla příště podat sama.

Odvolací soud neshledal podmínky pro změnu napadeného usnesení ani v tom, že insolvenční soud rozhodl o zjištění úpadku dlužnice a povolení oddlužení; ust. § 140 odst. 1 IZ totiž určuje, že i po rozhodnutí o úpadku trvají účinky spojené s předběžným opatřením nařízeným insolvenčním soudem, což insolvenčnímu soudu nebrání, aby i bez návrhu změnil své rozhodnutí o předběžném opatření.

V souvislosti s tím, že předběžné opatření bylo nařízeno s omezením, aby byl případný dražební výtěžek dosažený zpeněžením Nemovitostí po dobu insolvenčního řízení deponován na účtu vydražitele a neprodleně vyplacen insolvenčnímu správci dlužnice, bude-li ustanoven (k čemuž v usnesení o zjištění úpadku došlo), považoval odvolací soud za vhodné upozornit Banku, že podmínkou nezbytnou k tomu, aby se z výtěžku zpeněžení v insolvenčním řízení uspokojila je, že v souladu s ust. § 109 odst. 1 písm. a) IZ uplatní svoji pohledávku přihláškou.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219 OSŘ napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková