2 VSPH 1510/2014-B-32
MSPH 96 INS 26369/2013 2 VSPH 1510/2014-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem a sídlem U Krbu 14/1516, Praha 10, identifikační číslo: 16482310, o odvolání a) Ing. Petra Trnky, bytem Kubištova 1098/5, Praha 4, zast. advokátem JUDr. Ing. Bystríkem Buganem, sídlem Pod Bruskou 136/6, Praha 1, a b) Wealth Management Services, a.s., sídlem Břehová 43/3, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze vyhlášenému na schůzi věřitelů konané dne 15.7.2014

takto :

Usnesení Městského soudu v Praze vyhlášené na schůzi věřitelů konané dne 15.7.2014 znějící: JUDr. Vlasta Houdková zůstává ve funkci insolvenčního správce, insolvenční soud nepotvrzuje volbu nového insolvenčního správce , se m ě n í tak, že se potvrzuje, že se novou insolvenční správkyní ustanovuje Hlista & Pril, v.o.s.

Odůvodnění :

Městský soud v Praze usnesením vyhlášeným na schůzi věřitelů konané dne 15.7.2014 v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek Michala anonymizovano rozhodl o tom, že JUDr. Vlasta Houdková (dále jen dosavadní správkyně) zůstává ve funkci insolvenční správkyně a že volbu Hlista & Pril, v.o.s. (dále jen nová správkyně) novou insolvenční správkyní nepotvrzuje.

Insolvenční soud k vyhlášení usnesení, které nevyhotovil ani nedoručoval, přistoupil poté, co konstatoval, že pro odvolání dosavadní správkyně a ustanovení nové správkyně hlasoval věřitel č. 3 Ing. Petr Trnka a věřitelka č. 8 Wealth Management Services, a.s. (dále též jen odvolatelé), tedy věřitelé s počtem hlasů 17.985.913, a proti odvolání dosavadní správkyně a ustanovení nové správkyně hlasoval věřitel č. 1 Stanislav Tichý (dále jen věřitel č. 1) s počtem hlasů 6.872.529. Podle názoru soudu prvního stupně nemůže být přičítáno k tíži dosavadní správkyně, že o jejím odvolání nehlasovali věřitelé s právem hlasu, kteří se k jednání schůze věřitelů nedostavili. Soud uzavřel na tom, že schůze věřitelů nebyla způsobilá odvolat dosavadní správkyni z funkce.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatelé na schůzi věřitelů ústně do protokolu včas odvolali.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 29 IZ vyplývá, že na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat (odstavec 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v ust. § 21 až 24; ust. § 54 odst. 1 se nepoužije (odstavec 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odstavec 3).

Z výše citovaného ustanovení je patrné, že ke změně v osobě insolvenčního správce (aniž by porušil povinnost uloženou mu zákonem či soudem) může dojít z vůle věřitelů rovněž tak, že se věřitelé na první schůzi konané po přezkumném jednání nejprve usnesou na tom, že odvolávají insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce, a poté případně i na tom, že ustanovují nového insolvenčního správce. Na rozdíl od rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, které je účinné, jakmile bylo přijato (jakmile se na tom schůze věřitelů usnesla), je k účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce schůzí věřitelů třeba jeho potvrzení ze strany insolvenčního soudu.

To znamená, že usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce insolvenční soud nepotvrzuje ani o něm jinak nerozhoduje, nýbrž podle ust. § 6 odst. 2 jednacího řádu pro insolvenční řízení výsledek hlasování schůze věřitelů toliko zaznamená do protokolu o jednání schůze. Totéž platí i v případě, že se schůze věřitelů na odvolání dosavadního insolvenčního správce neusnesla. Pokud soud přesto vydá rozhodnutí, jímž usnesení schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce nebo naopak o jeho setrvání ve funkci potvrdí nebo jinak vyjádří, že takové usnesení bylo schůzí přijato-jako tomu bylo v posuzovaném případě v té části usnesení, jíž insolvenční soud rozhodl o tom, že dosavadní správkyně zůstává ve funkci insolvenčního správce-nejde o nic jiného než o rozhodnutí deklarující výsledek hlasování schůze věřitelů ve věci odvolání správce, tj. o usnesení, jímž se vede řízení (ust. § 202 odst. 1 písm. a/ OSŘ), proti němuž z povahy věci není odvolání přípustné.

Pro rozhodnutí o odvolání, jež je přípustné proti té části napadeného usnesení, jímž soud nepotvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení nové správkyně, jež podali odvolatelé, kteří hlasovali pro přijetí usnesení, je klíčové, zda soud prvního stupně správně vyložil ust. § 29 odst. 1 IZ z pohledu úpravy hlasovacího práva.

Judikatura Vrchního soudu v Praze prezentovaná např. usnesením sp. zn. KSLB 76 INS 15819/2010, 2 VSPH 1068/2011-B ze dne 19.12.2011 dovozuje, že ust. § 49 odst. 1 IZ upravuje tzv. obecné hlasovací kvórum tak, že k platnosti usnesení schůze věřitelů se vyžaduje prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek. Tato úprava však neplatí bezvýjimečně, když IZ v některých případech stanoví pro přijetí usnesení schůze tzv. speciální hlasovací kvórum. Jde např. právě o usnesení o odvolání dosavadního a ustanovení nového insolvenčního správce dle ust. § 29 odst. 1 IZ nebo usnesení o stanovení způsobu řešení dlužníkova úpadku dle ust. § 151 odst. 1 téhož zákona. Současně je třeba vzít v potaz, že insolvenční právo tradičně vychází ze zásady, že hlasovací právo náleží bez dalšího pouze věřitelům, jejichž pohledávka byla zjištěna. Věřitelé s nezjištěnou pohledávkou mohou hlasovat, jen je-li jim hlasovací právo přiznáno. Pro tyto účely rozlišuje ust. § 51 IZ věřitele, jejichž přihlášená pohledávka byla na přezkumném jednání popřena (insolvenčním správcem, nikoli věřitelem či dlužníkem), nebyla ještě zjištěna (neboť nebyla ještě přezkoumána) nebo je sporná. Z uvedeného ustanovení rovněž plyne, že věřitel, jehož pohledávka byla popřena, může hlasovat jedině za předpokladu, že mu takové právo přizná (primárně) schůze věřitelů nebo (sekundárně) insolvenční soud.

Tuto úpravu je třeba aplikovat i při posuzování hlasovacího práva věřitelů při hlasování o odvolání soudem ustanoveného a ustanovení nového insolvenčního správce dle ust. § 29 odst. 1 IZ. Pro výsledek tohoto hlasování je určující poměr dosažených hlasů vůči celkové výši pohledávek přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze s právem hlasu nikoli vůči celkové výši přihlášených pohledávek, tedy i v rozsahu pohledávek, ohledně nichž věřitelé hlasovací právo nemají. Tomuto závěru se neprotiví ani úprava obsažená v ust. § 30 odst. 2 IZ, která umožňuje opakované hlasování o výměně insolvenčního správce v situaci, kdy k ní došlo na základě hlasu věřitele, jehož pohledávka nebyla v insolvenčním řízení v konečném důsledku zjištěna vůbec nebo byla zjištěna v jiné výši (jde např. o věřitele popřených nevykonatelných pohledávek, jimž bylo přiznáno hlasovací právo, ohledně nichž však nebyla včas podána určovací žaloba podle ust. § 198 odst. 1 IZ).

Ostatně tyto judikatorní závěry našly svůj odraz v tom, že s účinností od 1.1.2014 bylo ust. § 29 odst. 1 IZ doplněno o výslovné vyjádření toho, že výchozí sumu přihlášených pohledávek představují jen ty, s nimiž se v době hlasování pojí hlasovací právo (ať již náležející věřiteli bez dalšího, nebo jako schůzí věřitelů či soudem přiznané). Tuto sumu přihlášených pohledávek s právem hlasu však soud prvního stupně, jak plyne z protokolu o schůzi věřitelů konané dne 15.7.2014 (č.d. B-22) neidentifikoval a místo toho zaznamenal jen počet hlasů věřitelů, které byly při hlasování pro a proti přijetí usnesení schůze věřitelů o změně insolvenčního správce.

V daném případě odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že -součet všech přihlášených pohledávek ke dni předcházejícímu schůzi věřitelů, tj. k 15.7.2014, činil 31.811.784,84 Kč (č. d. B-18),

-na přezkumných jednáních konaných dne 23.1.2014 (č.d. B-9) a dne 22.5.2014 (č.d. B-16) byly popřeny pohledávky věřitele č. 1 v rozsahu 6.734.780,58 Kč; pohledávky odvolatelek v celkové výši 17.985.913,-Kč a pohledávky věřitele č. 1 v rozsahu 6.872.529,-Kč dosavadní správkyně uznala (nepopřela), -na schůzi věřitelů konané dne 15.7.2014, na níž věřiteli č.1 nebylo v rozsahu popřené pohledávky přiznáno hlasovací právo, hlasovaly pro odvolání dosavadní a ustanovení nové správkyně odvolatelky, jež disponovaly celkem 17.985.913 hlasy.

S ohledem na shora uvedené lze konstatovat, že se schůze věřitelů usnesla na odvolání dosavadní a ustanovení nové správkyně, jelikož se pro tento návrh vyslovilo 71,7% (17.985.913,-Kč : 25.077.004,-Kč) všech věřitelů s pohledávkami přihlášenými ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů s právem hlasu, jak vyžaduje ust. § 29 odst. 1 IZ. Na tom nic nemění ani to, že věřitel č. 1 hlasovacími lístky ze dne 15.1.2014 (č.d. B-5) a 20.1.2014 (č.d. B-6) pohledávky odvolatelek popřel. Popření pohledávky přihlášeným věřitelem totiž dle ust. § 51 odst. 2 IZ, jak výše zmíněno, nemá vliv na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena.

Soud prvního stupně-veden nesprávným úsudkem o nepřijetí usnesení o ustanovení nové správkyně-proto pochybil, pokud rozhodl o nepotvrzení tohoto usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) za použití § 167 odst. 2 OSŘ proto změnil napadené usnesení způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 14. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková