2 VSPH 151/2013-B-20
KSUL 77 INS 18728/2012 2 VSPH 151/2013-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Karety a soudc JUDr. Ji ího Goldsteina a JUDr. Františka Kuery ve vČci dlužnice Blanky Kvítkové, bytem Kamenný Vrch 5278, Chomutov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem .j. KSUL 77 INS 18728/2012-B-6 ze dne 10.ledna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem .j. KSUL 77 INS 18728/2012-B-6 ze dne 10. ledna 2013 se v bodČ I. výroku potvrzuje; v bodech II. až IV. výroku se zrušuje a vČc se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v insolvenním ízení vedeném na majetek Blanky Kvítkové (dále jen dlužnice) usnesením .j. KSUL 77 INS 18728/2012-B-6 ze dne 10.1.2013 o tom, že zpČtvzetí insolvenního návrhu dlužnicí není úinné (bod I. výroku), vzal na vČdomí zpČtvzetí návrhu na povolení oddlužení a na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný (body II. až IV. výroku), rozhodl, že úinky konkursu nastávají zve ejnČním rozhodnutí v insolvenním rejst íku (bod V. výroku), konstatoval, že p sobnost vČ itelského orgánu vykonává insolvenní soud (bod VI. výroku), insolvennímu správci Ing. Václavu Dlouhému uložil, aby mu podával pravidelnČ zprávy o pr bČhu insolvenního ízení (bod VII. výroku), konstatoval, že v rozsahu, v nČmž dlužnice není oprávnČna nakládat s majetkovou podstatou, p echází toto právo na insolvenního správce (bod VIII. výroku), a odvolal sch zi vČ itel na ízenou na den 1.3.2013 (bod IX. výroku).

V od vodnČní usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 2.8.2012 doruen insolvenní návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení a usnesením ze dne 8.11.2012 rozhodl o úpadku dlužnice, povolil jeho ešení oddlužením a insolvenním správcem ustanovil Ing. Václava Dlouhého, p iemž v bodech I. a II. výroku (rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení) nabylo právní moci dne 8.11.2012. S ohledem na to, že p i jednání konaném dne 2.1.2013 bylo zjištČno, že dlužnice nep edložila ádný seznam svého majetku ani znalecký posudek zpracovaný za úelem ocenČní svého nemovitého majetku, p iemž tvrdila, že pot ebné údaje sdČlí do týdne a znalecký posudek p edloží do mČsíce, vyhovČl soud její žádosti, poskytl jí lh tu k p edložení ádného seznamu majetku a znaleckého posudku a o zp sobu ešení jejího úpadku nerozhodoval. Dne 10.1.2013 mu bylo dorueno podání dlužnice ze dne 9.1.2013 opat ené jejím ovČ eným podpisem, jímž vzala zpČt insolvenní návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Soud poukázal na ust. § 130 odst. 3 insolvenního zákona, podle nČhož rozhodne insolvenní soud o tom, že zpČtvzetí insolvenního návrhu není úinné, byl-li insolvenní návrh vzat zpČt až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenním návrhu již nabylo právní moci, a uvedl, že v daném p ípadČ vzala dlužnice zpČt insolvenní návrh až poté, co rozhodnutí o jejím úpadku ze dne 8.11.2012 nabylo právní moci. Oproti tomu zpČtvzetí návrhu na povolení oddlužení shledal soud s poukazem na ust. § 394 odst. 1 insolvenního zákona úinným vzhledem k tomu, že dosud nerozhodoval o schválení i neschválení oddlužení. O prohlášení konkursu na majetek dlužnice rozhodl podle ust. § 396 a § 314 odst. 1 písm. a) insolvenního zákona s p ihlédnutím k tomu, že dlužnice není podnikatelem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice vas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil v bodech I. až III. výroku a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. V odvolání namítala, že soud prvního stupnČ pochybil, když podání ze dne 9.1.2013 interpretoval nejen jako zpČtvzetí insolvenního návrhu, ale i jako zpČtvzetí návrhu na povolení oddlužení. Dlužnice zd raz ovala, že v ízení figurují návrhy dva-insolvenní návrh a návrh na povolení oddlužení, s nimiž se pojí odlišné zákonné požadavky co jejich náležitostí i p íloh i odlišní úinky. OpakovanČ tvrdila, že podáním ze dne 9.1.2012 vzala zpČt insolvenní návrh, ale nikoli návrh na povolení oddlužení. Proto nemČl insolvenní soud rozhodovat o tom, že bere na vČdomí zpČtvzetí návrhu na povolení oddlužení, ani o prohlášení konkursu.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení v rozsahu bod I. až III. výroku, v i nimž odvolání smČ uje, vetnČ ízení jeho vydání p edcházejícího a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m :

Dle názoru odvolacího soudu lze p isvČdit odvolání dlužnice potud, že insolvenní návrh a návrh na povolení oddlužení, jež-jsou-li podány dlužníkem-jsou obsaženy v jediném podání, p edstavují dva r zné procesní návrhy, na nČž dopadá odlišný režim. Z obsahu od vodnČní napadeného rozhodnutí je ovšem z ejmé, že si insolvenní soud byl této skutenosti vČdom, nebo d kladnČ vysvČtlil odlišnosti spoívající v úincích spojených se zpČtvzetím insolvenního návrhu a návrhu na povolení oddlužení.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že poté, kdy insolvenní soud rozhodl o úpadku dlužnice usnesením ze dne 8.11.2012 a následnČ jí p i jednání konaném dne 2.1.2013 poskytl lh tu k p edložení listin za úelem zjištČní, zda spl uje podmínky oddlužení (doložení jejích p íjm bČhem insolvenního ízení a p edložení znaleckého ocenČní nemovitého majetku), a jednání odroil na den 1.3.2013, došlo mu dne 10.1.2013 podání ze dne 9.1.2013, v nČmž dlužnice uvedla: Tímto žádáme o zastavení a zpČtvzetí insolvenního ízení spojeného se žádostí o osobní bankrot sp. zn. KSUL 77 INS 18728/2012. Dále žádám o zaslání mnou zaslaných dokument . Dle názoru odvolacího soudu není toto podání srozumitelné, nebo jeho obsah je nejasný. P estože není d vod k pochybnostem o správnosti úvahy insolvenního soudu, že se v prvé adČ jedná o zpČtvzetí insolvenního návrhu (tomu nasvČduje požadavek na zastavení a zpČtvzetí insolvenního ízení i tvrzení dlužnice v odvolání), není z obsahu podání z ejmé, že by se jednalo též o zpČtvzetí návrhu na povolení oddlužení. Dle názoru odvolacího soudu nepochybil proto insolvenní soud potud, když pod bodem I. výroku napadeného usnesení rozhodl podle ust. § 130 odst. 3 insolvenního zákona o tom, že zpČtvzetí insolvenního návrhu není úinné. Co se týe bod II. a III. výroku napadeného usnesení postavených na závČru, že podáním ze dne 9.1.2013 vzala dlužnice zpČt i návrh na povolení oddlužení, je odvolací soud p esvČden o tom, že insolvenní soud pochybil, když postupem podle ust. § 43 obanského soudního ádu nevyzval dlužnici k jeho opravČ i doplnČní. To, že dlužnice bere zpČt návrh na povolení oddlužení, není totiž v tomto podání výslovnČ uvedeno, a takový závČr nelze z odkazu na žádost o osobní bankrot bez dalšího dovodit. Pokud by dlužnice vady podání v soudem stanovené lh tČ neodstranila i nedoplnila, nebylo by pak podle ust. 43 odst. 2 obanského soudního ádu t eba k nČmu p ihlížet a soud by mohl rozhodnout o návrhu na povolení oddlužení podle stavu ízení. Tím, že vzal bez dalšího na vČdomí zpČtvzetí návrhu na povolení oddlužení, akoliv dlužnice takový úkon neuinila, zjevnČ pochybil.

Na základČ tČchto zjištČní a veden názory vyjád enými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice zásti d vodným, a napadené usnesení v bodČ I. výroku podle ust. § 219 obanského soudního ádu jako ve výroku vČcnČ správné potvrdil a v bodech II. a III. a nich závislém bodČ IV. výroku je podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona zrušil a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení.

Pouení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 14. srpna 2013

JUDr. Ji í K a r e t a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva