2 VSPH 151/2012-P12-7
KSHK 40 INS 16858/2011 2 VSPH 151/2012-P12-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Golden Gate 2000, s.r.o. v likv., sídlem ul. 17.listopadu 1146, Červený Kostelec, o odvolání České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, adresa pro doručování: Česká spořitelna, a.s., CEN 6720_02, pracoviště v Českých Budějovicích, U Černé věže 1, 370 26 České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 16858/2011-P12-2 ze dne 11. ledna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 16858/2011-P12-2 ze dne 11. ledna 2012 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky České spořitelny, a.s. ve výši 3.028.385,02 Kč neodmítá a její účast v insolvenčním řízení neukončuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 16858/2011-P12-2 ze dne 11.1.2012 rozhodl v insolvenčním řízení týkajícím se Golden Gate 2000, s.r.o. v likv. (dále jen dlužník), že se přihláška pohledávky České spořitelny, a.s. (dále jen odvolatel) ve výši 3.028.385,02 Kč odmítá pro opožděnost a účast odvolatele v řízení končí právní mocí tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 19.9.2011 bylo na návrh dlužníka zahájeno insolvenční řízení a že usnesením ze dne 26.10.2011, jímž rozhodl o úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek, vyzval věřitele, aby do třiceti dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku přihlásili do insolvenčního řízení pohledávky, a poučil je o tom, že se k přihláškám podaným opožděně nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 26.10.2011 a lhůta k přihlášení pohledávek skončila dne 26.11.2011. Protože odvolatel podal přihlášku pohledávky až dne 2.1.2012, postupoval soud podle ust. § 185 insolvenčního zákona a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že se jeho přihláška přijímá a jeho účast v insolvenčním řízení pokračuje. V odvolání uvedl, že insolvenční správce zapsal dne 30.11.2011 do soupisu majetkové podstaty dlužníka nemovitosti (stavbu a pozemky v obci Červený Kostelec), jež podle kupní smlouvy ze dne 29.8.2005 nabyl od dlužníka do vlastnictví Zdeněk Hejna. Podle smlouvy ze dne 25.8.2005 bylo přitom ve prospěch odvolatele zřízeno ke dni 29.8.2005 zástavní právo k nemovitostem k zajištění pohledávek vůči Zdeňku Hejnovi ze smlouvy ze dne 25.8.2005, podle níž poskytl odvolatel Zdeňku Hejnovi úvěr na koupi nemovitostí. Protože Zdeněk Hejna závazky ze smlouvy neplní a úvěr nesplácí, nařídil Okresní soud v Náchodě dne 17.6.2011 na návrh odvolatele soudní prodej zástavy, k němuž nedošlo, neboť správce zapsal nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Odvolatel má tedy splatnou pohledávku vůči Zdeňku Hejnovi zajištěnou zástavním právem k majetku zahrnutému do majetkové podstaty dlužníka, kterou bez vlastního zavinění nemohl uplatnit v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníkovi, neboť nárok a důvod jejího přihlášení vznikl až po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek. O zahrnutí nemovitostí do majetkové podstaty správce odvolatele neinformoval, ač k tomu byl podle ust. § 224 odst. 1 insolvenčního zákona povinen, a odvolatel se o něm dozvěděl až z přípisu Okresního soudu v Náchodě, jenž mu byl doručen dne 19.12.2011. Bez zbytečného odkladu pak přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení. Odvolatel vyjádřil přesvědčení, že mu postupem správce a navazujícím odmítnutím přihlášky bylo znemožněno dosáhnout uspokojení pohledávky z majetku, k němuž má zřízeno zástavní právo, a že tím došlo k porušení základních zásad insolvenčního řízení, zejména zásady, že insolvenční řízení má být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen, a zásady, podle níž práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení nelze omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 165 odst. 1 insolvenčního zákona se věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak. Podle ust. § 165 odst. 2 téhož zákona může zákon stanovit, že se podle odstavce 1 uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky.

Podle ust. § 166 insolvenčního zákona uplatňují zajištění věřitelé své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

Podle ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Podle ust. § 173 odst. 2 téhož zákona se přihlašují i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Podle ust. § 173 odst. 3 téhož zákona lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku.

Podle ust. § 183 odst. 3 insolvenčního zákona mohou osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle ust. § 183 odst. 1 a 2 téhož zákona, přihlásit pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí věřitel.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, které pohledávky je třeba uplatit podáním přihlášky do insolvenčního řízení v řádné přihlašovací lhůtě (ust. § 173 insolvenčního zákona), nejde-li o pohledávky za majetkovou podstatou (ust. § 168 insolvenčního zákona), o pohledávky jim na roveň postavené (ust. § 169 insolvenčního zákona) nebo o podřízené pohledávky a pohledávky společníků či členů dlužníka (ust. § 172 insolvenčního zákona). Zpravidla jde o pohledávky vzniklé před rozhodnutím o úpadku (srovnej ust. § 168 odst. 2 insolvenčního zákona), které mají věřitelé buď přímo vůči dlužníkovi (obvykle jako svému osobnímu dlužníkovi) anebo vůči jiné osobě, avšak svoji pohledávku mohou uspokojit z majetku dlužníka, resp. z majetku podstaty poskytnutého k zajištění (ust. § 166 insolvenčního zákona).

V rozhodnutí o úpadku vyzve insolvenční soud dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Lhůta stanovená k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (ust. § 136 odst. 3 insolvenčního zákona), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (ust. § 136 odst. 4 insolvenčního zákona).

Podle ust. § 173 odst. 4 insolvenčního zákona má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle ust. § 185 insolvenčního zákona nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z citovaných ustanovení je patrné, že pohledávky, jež je třeba uplatit podáním přihlášky, lze včas přihlásit zásadně do konce přihlašovací lhůty (prominutí zmeškání této lhůty není podle ust. § 83 insolvenčního zákona přípustné), neboť koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu. Proto i zahájení insolvenčního řízení, od něhož počíná běžet lhůta pro podávání přihlášek, oznamuje insolvenční soud dle ust. § 101 insolvenčního zákona pouze vyhláškou dle ust. § 71 téhož zákona, jež spočívá ve vyvěšení oznámení na úřední desce insolvenčního soudu s jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se dle ust. § 74 odst. 1 téhož zákona pojí i účinky doručení písemnosti. Zvlášť doručuje soud vyhlášku o zahájení řízení jen stávajícím účastníkům řízení a dle ust. § 430 insolvenčního zákona známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v ust. § 102 insolvenčního zákona. Obdobně i rozhodnutí o úpadku, jímž je stanovena konečná lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, doručuje soud pouze vyhláškou dle ust. § 71 insolvenčního zákona a zvlášť je dle ust. § 138 téhož zákona doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli, osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení) a zahraničním věřitelům dle ust. § 430 insolvenčního zákona, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v ust. § 139 téhož zákona.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení týkající se dlužníka bylo zahájeno dne 19.9.2011 a že vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne v 15 hod. 31 min. Usnesením ze dne 26.10.2011 rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a stanovil lhůtu k podání přihlášek. V insolvenčním rejstříku je zveřejnil téhož dne v 10 hod. 52 min. Co se týče tohoto usnesení, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle ust. § 136 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat má, včetně lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty připadl na pondělí 28.11.2011.

Z přihlášky odvolatele ze dne 23.12.2011 odeslané z datové schránky odvolatele dne 2.1.2012 odvolací soud zjistil, že v ní odvolatel jako zajištěný věřitel uplatnil vůči insolvenčnímu dlužníkovi pohledávku, již lze uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, přičemž tento majetek (zastavené nemovitosti ve vlastnictví osoby odlišné od insolvenčního dlužníka) byl zapsán do soupisu majetkové podstaty až dne 30.11.2011 (soupis byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 2.12.2011), tedy po uplynutí přihlašovací lhůty, když insolvenční správce označil kupní smlouvu uzavřenou dne 29.12.2005 mezi dlužníkem jako prodávajícím a Zdeňkem Hejnou jako kupujícím za absolutně neplatnou pro rozpor s ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku. Z insolvenčního spisu odvolací soud dále zjistil, že odvolatel jako zástavní věřitel nebyl o zahrnutí nemovitostí zastavených v jeho prospěch do soupisu vyrozuměn. Za tohoto stavu nemohl odvolatel přihlásit svoji pohledávku za insolvenčním dlužníkem včas, neboť v rozhodné (přihlašovací) době zastavené nemovitosti do soupisu majetkové podstaty zahrnuty ještě nebyly, a vůči dlužníkovi proto odvolatel ani nemohl právem uplatňovat žádnou pohledávku; ostatně přihlášením takového neexistujícího nároku by mu navíc hrozily sankce podle ust. § 178 a § 179 insolvenčního zákona.

Odvolací soud zastává názor, že ačkoliv odvolateli vznikla vůči dlužníkovi pohledávka, kterou lze uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění (viz ust. § 166 insolvenčního zákona) až po rozhodnutí o úpadku dlužníka, nejde o pohledávku, jež by měla povahu některé z taxativně uvedených pohledávek za majetkovou podstatou dle ust. § 168 insolvenčního zákona nebo některé z pohledávek jim na roveň postavených dle ust. § 169 téhož zákona ani o pohledávku, již by nebylo třeba v konkursu přihlašovat (viz ust. § 165 odst. 2 insolvenčního zákona). Dle názoru odvolacího soudu nelze po odvolateli jako zástavnímu věřiteli ani spravedlivě požadovat, aby pohledávku vůči insolvenčnímu dlužníku uplatňoval jako pohledávku vázanou na podmínku dle ust. § 173 odst. 3 insolvenčního zákona toliko pro případ, že by insolvenční správce shledal neplatnou kupní smlouvu, jejímž účastníkem odvolatel nebyl a na základě níž zástavní dlužník (jenž je v katastru nemovitostí uveden jako jejich vlastník) nabyl nemovitosti od dlužníka do svého vlastnictví a zatížil je zástavním právem zřízeným ve prospěch odvolatele. Při absenci adekvátní zákonné úpravy a vzhledem k povaze pohledávky odvolatele spočívající v právu na uspokojení z majetku poskytnutého k zajištění je odvolací soud přesvědčen o tom, že též pohledávku odvolatele vzniklou v důsledku právního úkonu insolvenčního správce (spočívajícího v zápisu nemovitostí ve vlastnictví osoby odlišné od dlužníka a zastavených ve prospěch odvolatele do soupisu majetkové podstaty dlužníka) je třeba podrobit řádnému režimu přihlášek pohledávek (dle ust. § 173 a násl. insolvenčního zákona), přezkoumat ji na přezkumném jednání a uspokojit ji jako jiné zajištěné pohledávky. Odlišný náhled na pohledávku odvolatele by dle názoru odvolacího soudu odporoval zásadám insolvenčního řízení, neboť věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají dle ust. § 5 písm. b) insolvenčního zákona v insolvenčním řízení rovné možnosti.

Pokud jde o lhůtu, v níž mohl odvolatel přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení, má odvolací soud zato, že v dané věci-vzhledem ke shora zjištěným skutečnostem-nelze na přihlášku odvolatele aplikovat řádnou přihlašovací lhůtu určenou pro (ostatní) věřitele, neboť odvolatel v jejím průběhu věřitelem dlužníka nebyl (a právo přihlásit pohledávku neměl), a stal se jím až po jejím uplynutí v důsledku zápisu zastavených nemovitostí do soupisu majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že o zápisu zastavených nemovitostí do soupisu majetkové podstaty insolvenční správce odvolatele neinformoval a insolvenční soud mu lhůtu k podání přihlášky nestanovil, je odvolací soud toho názoru, že odvolateli lhůta k podání přihlášky dosud neuplynula. Opačný názor by byl dle přesvědčení odvolacího soudu v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být dle ust. § 5 písm. a) insolvenčního zákona vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil a rozhodl o tom, že se přihláška odvolatele neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. března 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva