2 VSPH 1509/2014-A-14
KSPL 52 INS 14802/2014 2 VSPH 1509/2014-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice PROFI-LOGISTICS, s.r.o., sídlem Josefa Růžičky 160, Rokycany, identifikační číslo 29111943, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 14802/2014-A-6 ze dne 10.června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 14802/2014-A-6 ze dne 10.června 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh PROFI-LOGISTICS, s.r.o. (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční návrh, jenž mu byl doručen dne 29.5.2014, obsahoval (toliko) informace o tom, že dlužnice je společností s ručením omezeným, jež je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni v oddílu C, vložce 25572, že jejím statutárním orgánem je jednatel Semen Karagyaur a informace o tom, jaký je předmět jejího podnikání. V návrhu bylo dále konstatováno, že dlužnice není schopna plnit své závazky z důvodu platební neschopnosti.

Tato tvrzení však podle názoru soudu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužnice nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Především proto ne, že v návrhu absentovala konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužnice má více věřitelů (alespoň dva) se závazky, jež jsou déle jak 30 dnů po splatnosti. Tato tvrzení přitom musí vyplývat z insolvenčního návrhu a nelze je nahradit pouhým odkazem na jeho přílohy. Dlužnice nadto neuvedla ani dostatek tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že je v úpadku ve formě předlužení dle ust. § 3 odst. 3 IZ.

Se zřetelem k tomu, že postup spočívající ve výzvě k odstranění vad návrhu je v tomto případě vyloučen, insolvenční soud insolvenční návrh bez dalšího podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, jež odůvodnila zejména tím, že je předlužená a že její společníci jsou cizinci, kteří nedisponují finančními prostředky postačujícími k tomu, aby se nechala zastoupit advokátem.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Soud prvního stupně správně sice poukázal na to, že tuto povinnost nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, nicméně pominul, že to neplatí, jde-li o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ust. § 3 odst. 3 IZ určuje, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužnice v insolvenčním návrhu (č.d. A-1) vyjma uvedení některých údajů o ní obsažených ve výpisu z obchodního rejstříku omezila na konstatování, že není schopna nadále plnit své závazky z důvodu platební neschopnosti .

Z těchto tvrzení však nelze dovodit, že by dlužnice ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a) až c) IZ měla více (konkrétně označených) věřitelů, (konkrétně označené) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že by je nebyla schopna plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Pouhé (obecné) konstatování, že nadále není schopna plnit své závazky, není uvedením okolností, jež osvědčují úpadek dlužnice. S ohledem na to, že dlužnice konkrétně neoznačila své věřitele a závazky a neuvedla údaj o hodnotě svého majetku, nenabídla dostatečná skutková tvrzení ani pro závěr, že se nachází v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 3 IZ ve formě předlužení.

Jinými slovy, insolvenční návrh neobsahuje konkrétní tvrzení, z nichž by insolvenční soud (shledal-li by je pravdivými) mohl uzavřít, že je dlužnice v úpadku ve formě insolvence či předlužení. Přitom závěr o úpadku dlužnice nelze přijmout ani z řádných seznamů majetku a závazků, neboť seznam majetku a závazků (č.d. A-3) neopatřila prohlášením, že jde o seznam správný a úplný. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 uveřejněného pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se přitom podává, že dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil, a údajů v takovém seznamu obsažených se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 OSŘ, soud prvního stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužnici nic nebrání v tom, aby insolvenčnímu soudu podala nový, řádně zpracovaný insolvenční návrh.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 3.října 2014

Mgr. Tomáš Braun, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová