2 VSPH 1504/2013-A-17
KSPH 39 INS 14592/2013 2 VSPH 1504/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Petera Bočkaye, bytem Počápská 233, Březnice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 14592/2013-A-9 ze dne 15. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 14592/2013-A-9 ze dne 15. července 2013 se mění tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku uvedeným usnesením uložil Peteru Bočkayovi (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení. Cituje ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) osvětlil význam institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení a konstatoval, že přestože dlužníka usnesením ze dne 29.5.2013 vyzval k doplnění návrhu na povolení oddlužení o znalecké ocenění jeho nemovitosti a poučil jej o následcích, pokud tak neučiní, dlužník návrh nedoplnil. Z toho dovodil, že jeho úpadek bude s největší pravděpodobností řešen konkursem, neboť soud nemá žádnou představu o hodnotě dlužníkova nemovitého majetku, který se jeví jako jedinou významnější součástí majetkové podstaty . Při určení výše zálohy přihlédl mimo jiné k tomu, že zpeněžením dlužníkova nemovitého majetku mohou být získány finanční prostředky nutné k úhradě nákladů spojených s insolvenčním řízením, přesto však stanovil zálohu v citelnější výši, nikoli jen ve výši symbolické , neboť dle jeho názoru nemovitý majetek nemusí být reálně zpeněžitelný a je nutné, aby insolvenční správce měl ihned po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k výkonu funkce a aby ze zálohy mohla být uhrazena alespoň část jeho odměny. Proto stanovil výši zálohy na 20.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jež doplnil podáním ze dne 22.8.2013, a požadoval, aby odvolací soud snížil zálohu na 5.000,-Kč. Uvedl,

že z důvodu své tíživé finanční situace není schopen vyměřenou zálohu uhradit, a poukázal na to, že nechává zpracovat soudní odhad nemovitosti , s nímž bude mít další výdaje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Pro posouzení důvodnosti odvolání je dle odvolacího soudu podstatné, že s účinností od 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela) novelizován IZ, přičemž dle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 136 odst. 4 věty druhé IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že lze-li bez zbytečného odkladu očekávat vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí samém, a to jen ve formě záloh.

Zároveň byl tzv. revizní novelou z ust. § 392 odst. 2 IZ, jež vymezovalo povinné náležitosti příloh návrhu na povolení oddlužení, s účinností od 1.1.2014 vypuštěn požadavek, aby v seznamu majetku dlužníka byly jeho nemovitosti nebo majetek, jenž slouží k zajištění, oceněny znalcem.

Odvolací soud v daném případě z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že dlužník není ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, má osm nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 471.462,-Kč, čtyři zajištěné věřitele s pohledávkami ve výši 1.267.841,-Kč a jeho příjem tvoří invalidní důchod ve výši 7.268,-Kč měsíčně a mzda z pracovního poměru u zaměstnavatele OKO 69, s.r.o. ve výši 8.929,-Kč měsíčně.

Předpokladem oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře je to, že uspokojí alespoň 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů, tj. v daném případě cca 141.440,-Kč. Z příjmů dlužníka v celkové výši 16.197,-Kč lze pro účely plnění splátkového kalendáře strhnout částku 6.913,-Kč měsíčně, tj. za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře celkem 414.780,-Kč, z čehož po odečtení odměny a náhrad hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč (včetně DPH ve výši 21 %) podle vyhláška č. 313/2007 Sb. zůstane pro nezajištěné věřitele částka 349.440,-Kč představující 74 % jejich pohledávek. Je tak zjevné, že dlužník bude schopen za trvání splátkového kalendáře požadovaným způsobem uspokojit pohledávky svých nezajištěných věřitelů, a jeho úpadek lze tedy řešit oddlužením.

Zároveň s ohledem na to, že (jak uvedeno výše) znalecké ocenění nemovitostí a majetku dlužníka sloužícího k zajištění-jež dlužník přes (tehdy správnou) výzvu soudu prvého stupně nedoplnil-není nadále (s účinností od 1.1.2014) zákonem požadovanou náležitostí příloh návrhu na povolení oddlužení (a podmínkou projednatelnosti takového návrhu), je zjevné i to, že insolvenční soud může o insolvenčním návrhu dlužníka včetně návrhu na povolení oddlužení rozhodnout bez zbytečného odkladu.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je přitom určující, že rozhodnutí o úpadku, s nímž by bylo spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nebylo dosud vydáno, a proto nelze dlužníku-s ohledem na výše popsanou změnu právní úpravy-povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení uložit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. září 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková