2 VSPH 1502/2013-A-14
KSPH 39 INS 18188/2013 2 VSPH 1502/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Hany Kutínové, bytem U Cukrovaru 1172, Kralupy nad Vltavou, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 18188/2013-A-9 ze dne 19. srpna 2013

t akt o:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 18188/2013-A-9 ze dne

19. srpna 2013 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil insolvenční řízení zahájené na návrh, jímž se Hana Kutínová (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením č.j. KSPH 39 INS 18188/2013-A-8 (v usnesení je chybně uvedeno číslo listu A-9) ze dne 3.7.2013 dlužnici uložil, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč, přičemž ji současně poučil o následcích nesplnění uložené povinnosti včetně možnosti zastavení řízení. Usnesení bylo dlužnici doručeno fikcí dne 20.7.2013; protože proti němu v zákonné lhůtě nepodala odvolání ani uloženou zálohu v určené lhůtě nezaplatila, postupoval insolvenční soud podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby jí byla dána možnost zaplatit zálohu v nově stanoveném termínu. Argumentovala tím, že jí výzva k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nebyla doručena, a připomněla, že žádá o povolení oddlužení, a není tedy v jejím zájmu zálohu nezaplatit, neboť by došlo k zastavení řízení .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že insolvenční soud uložil dlužnici usnesením ze dne 3.7.2013, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč. Současně ji poučil o následku v případě nesplnění povinnosti zaplatit zálohu spočívajícím v možnosti soudu zastavit řízení. Usnesení bylo dlužnici doručeno dne 22.7.2013, právní moci nabylo dne 7.8.2013, takže lhůta k zaplacení zálohy počala běžet následujícího dne a skončila dne 12.8.2013; záloha však zaplacena nebyla. Protože povinnost, jež jí byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, dlužnice ve stanovené lhůtě nesplnila, nelze soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, vytknout žádné pochybení.

Správnost napadeného usnesení není s to zvrátit ani odvolací argumentace, neboť z doručenky založené u čísla listu A-8 spisu vyplývá, že dlužnice na adrese svého bydliště (jinou adresu pro doručování v řízení neuvedla) nebyla dne 10.7.2013 při pokusu o doručení doručujícím orgánem zastižena, a byla jí proto zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla. Protože tak neučinila, byla zásilka v souladu s ust. § 49 odst. 4 občanského soudního dne 23.7.2013 vhozena do její domovní schránky. Účinky doručení přitom dle citovaného ustanovení nastaly posledním dnem desetidenní úložní doby, v daném případě tedy-vzhledem k tomu, že poslední den lhůty připadl na sobotu-dle ust. § 57 odst. 2 občanského soudního řádu dne 22.7.2013.

Protože se situace nezměnila ani v průběhu odvolacího řízení, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouč en í: Proti tomuto rozhodnut j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 8. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová