2 VSPH 1500/2016-A-11
MSPH 93 INS 14074/2016 2 VSPH 1500/2016-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Ocelíkova 672, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 14074/2016-A-5 ze dne 16. června 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 14074/2016- A-5 ze dne 16. června 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Michal Sádecký (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník při vylíčení okolností úpadku omezil pouze na tvrzení, že je vůči němu nařízeno deset exekucí a není schopen splácet své závazky. Dále poukázal soud na to, že z návrhu vyplývá, že dlužník nemá žádný majetek a v kolonce 20 návrhu označil 9 závazků, přičemž jako věřitele označil Obvodní soudy pro Prahu 10 a Prahu 4 a celkovou výši závazků vyčíslil částkou 237.171,-Kč. Z toho-cituje ust. § 103 odst. 1 a 2 a § 104 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR-dovodil, že insolvenční návrh nesplňuje požadavky na něj kladené, neboť v něm dlužník neuvedl žádné konkrétní údaje o svých věřitelích ani o závazcích, jež vůči nim má; rozvedl, že dlužník uvedl 9 závazků a toliko jediného věřitele, a dodal, že lze předpokládat, že dalším věřitelem je Obvodní soud pro Prahu 4, byť je uveden v položce popis závazku . Vyjádřil však domněnku, že oba věřitelé, jež dlužník označil, ve skutečnosti jeho věřiteli nejsou, neboť se jedná o soudy, jež pověřily exekutory provedením exekuce. S poukazem na to, že dlužník k návrhu nepřipojil žádné přílohy, z nichž by bylo možné údaje o jeho závazcích zjistit, dospěl soud k závěru, že dlužník dostatečně nevylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Postupoval proto dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že v insolvenčním návrhu uvedl rozhodující skutečnosti, z nichž je patrná existence isir.justi ce.cz věřitelů i peněžitých závazků. Vyjádřil proto přesvědčení, že je návrh bezvadný, a navrhoval, aby odvolací soud napadané usnesení zrušil a oddlužení povolil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní

Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán na předepsaném formuláři, v jehož kolonce 6 dlužník coby okolnosti osvědčující úpadek uvedl toliko 10 exekučních nařízení, nemožnost splácet . V kolonce 20 návrhu pak jako věřitele označil OS PRAHA 10 a OS PRAHA 4 , uvedl spisové značky osmi exekučních řízení, přičemž v kolonce 21-určené ke specifikaci závazků, z nichž vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-uvedl tutéž spisovou značku, již uvedl v kolonce 20 určené k popisu závazků, z nichž právo na uspokojení ze zajištění nevyplývá; výši závazků specifikoval pouze u čtyř závazků z devíti a údaj o jejich splatnosti neuvedl u žádného. Vedle toho uvedl, že nemá žádný majetek. Přílohy, jež by osvědčovaly jeho tvrzení (např. exekuční příkazy apod.), k návrhu nepřipojil, a především k návrhu nepřipojil zákonem vyžadované seznamy majetku a závazků.

Odvolací soud je proto shodně se soudem prvého stupně za jedno v tom, že z takto vágních tvrzení vskutku nelze dovodit, že by dlužník ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více (konkrétně označených) věřitelů a (konkrétní) peněžité závazky po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, jež by nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají rovněž vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě údajů uvedených v kolonkách 20 a 21 návrhu, neboť ani v nich nejsou osoby věřitelů a jejich pohledávek dostatečně specifikovány (u věřitelů jejich názvem, sídlem a identifikačním číslem, u jejich pohledávek pak jejich výší a splatností), a závěr o úpadku dlužníka nelze dovodit ani ze seznamů majetku a závazků dle ust. § 104 a § 392 IZ, neboť je dlužník k návrhu nepřipojil.

Za této situace dospěl rovněž odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., soud prvého stupně nepochybil, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 31. srpna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost: Jana Berná