2 VSPH 1499/2016-A-22
KSPH 72 INS 12283/2016 2 VSPH 1499/2016-A-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Ing. Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Purkyňova 1561/14, Říčany, IČO: 15355110, zahájené na návrh a) JUDr. Libora Němce, anonymizovano , anonymizovano , bytem Ke Kaménce 28, Louňovice, a b) Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Parkáně 410/19, Praha 10, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 12283/2016-A-14 ze dne 12. července 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 12283/2016-A-14 ze dne 12. července 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil JUDr. Liboru Němcovi (dále jen navrhovatel a), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku Ing. Josefa anonymizovano (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč (bod I. výroku), a deklaroval, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může řízení zastavit, případně zálohu vymáhat (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud citoval ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a ozřejmil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení, jímž je poskytnout insolvenčnímu správci dostatečné finanční prostředky, jež by mohl použít ihned po ustanovení do funkce, a zároveň poskytnout záruku úhrady odměny a náhrady hotových výdajů správce pro případ, že je by nebylo možnost uhradit z majetkové podstaty dlužníka. Připomněl přitom, že věřitel-coby navrhovatel, jenž zálohu uhradí-může uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 108 odst. 4 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se navrhovatel a) včas odvolal a namítal, že je usnesení nepřezkoumatelné. Zdůrazňoval zejména, že z jeho odůvodnění není patrno, na základě jakých skutečností dospěl soud k závěru, že je nutno zálohu požadovat, o jaké důkazy opřel svá skutková tvrzení a jak věc posoudil po právní stránce; usnesení tak dle jeho názoru nesplňuje základní požadavky isir.justi ce.cz na přezkoumatelnost odůvodnění dle ust. § 169 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Z těchto důvodů požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud především konstatuje, že v průběhu odvolacího řízení insolvenčním návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 17.8.2016 přistoupil k řízení dle ust. § 107 odst. 1 IZ jako další insolvenční navrhovatel Miroslav Bor (dále jen navrhovatel b).

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda -či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce (jež vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení), jejichž výši určuje u jednotlivých způsobů řešení úpadku vyhláška č. 313/2007 Sb. odlišně.

Rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení přitom musí být odůvodněno (nejde o usnesení, jež by dle ust. § 169 odst. 2 o.s.ř. nemuselo obsahovat odůvodnění, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ), a to způsobem zákonem předepsaným v ust. § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při posuzování nezbytnosti zálohy a její potřebné výše vycházel a na jakém podkladě své závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvého stupně zjevně nedostál, neboť se v odůvodnění napadeného usnesení omezil pouze na vysvětlení účelu zálohy na náklady insolvenčního řízení v obecné rovině a na neúplnou citaci ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ a bez dalšího uzavřel, že stanovenou výši zálohy považuje za nutnou k tomu, aby insolvenční správce měl posléze k dispozici potřebné finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce a aby byla záruka, že případně bude z čeho uhradit i jeho odměnu; neuvedl však jediné (pro věc podstatné) skutkové zjištění (zejména o majetku dlužníka), z něhož při rozhodování vycházel, ani to, na základě jakých konkrétních úvah dospěl k závěru, že podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu vymezené v ust. § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že navrhovateli a) je třeba uložit povinnost hradit zálohu právě ve výši 10.000,-Kč. Je přitom zřejmé, že z hlediska posouzení podmínek uložení zálohy nepovažoval za podstatné ani to, zda úpadek dlužníka bude řešen konkursem (nepatrným konkursem) či oddlužením.

Na základě výše uvedených zjištění a veden názory shora vyjádřenými shledal odvolací soud napadené usnesení nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, a proto je podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

V něm soud prvého stupně při případném ukládání povinnosti zaplatit zálohu vezme v potaz též přistoupení navrhovatele b) k řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 31. srpna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík