2 VSPH 1493/2015-A-39
MSPH 98 INS 28666/2014 2 VSPH 1493/2015-A-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice BREDLEY AND SMITH, s.r.o., sídlem Václavské náměstí 819, Praha 1, IČO: 26731908, zast. advokátkou JUDr. Zuzanou Kudrnovou, sídlem Litoměřická 24, Žitenice, zahájené na návrh Bc. Natalije anonymizovano , anonymizovano , bytem Šeříková 229, Krupka, a b) Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem Sportovní 197/2, Dubí, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 28666/2014-A-27 ze dne 28. května 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 28666/2014-A-27 ze dne 28. května 2015 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného usnesení zjistil úpadek BREDLEY AND SMITH, s.r.o. (dále jen dlužnice) a v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Emila Fischera (dále jen Správce). Do dalších bodů výroku zejména promítl účinky rozhodnutí o úpadku, např. věřitele, kteří tak dosud neučinili, vyzval, aby do 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení a aby Správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužnice, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice domáhala Bc. Natalija anonymizovano (dále jen Navrhovatelka a), která tvrdila, že má vůči dlužnici pohledávky v celkové výši 91.964,-Kč sestávající z pohledávek z titulu dlužné mzdy a odstupného ve výši 79.800,-Kč a pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení ve výši 12.164,-Kč, a Petra anonymizovano (dále jen Navrhovatelka b), která tvrdila, že má vůči dlužnici pohledávky z titulu dlužné mzdy ve výši 210.000,-Kč a pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení ve výši 12.164,-Kč.

Dlužnice uvedla, že Navrhovatelky vůči ní nemají žádné pohledávky, neboť jejich pracovní poměry skončily (již) okamžitým zrušením ze strany dlužnice jako zaměstnavatelky, nikoli (až) okamžitým zrušením ze strany Navrhovatelek. Dále namítala, že není dána její neschopnost plnit své závazky, neboť příjmy, které jí plynou z (exekučního) vymáhání svých pohledávek, převyšují tvrzené nároky Navrhovatelek. K dlužnicí připojenému seznamu soudních řízení, jež vede vůči svým dlužníkům, (ovšem) soud uvedl, že z veřejných zdrojů (dle uvedených spisových značek) zjistil, že z 13 uvedených řízení jsou pouze 2 řízení pravomocně skončené. Protože dlužnice k těmto sporům (řízením) neuvedla nic bližšího, není podle soudu zřejmé, zda a ve kterých věcech byla úspěšná. K dlužnicí připojenému seznamu exekučních řízení, jež vede vůči svým dlužníkům, soud uvedl, že postrádá jakýkoli identifikační prvek, z něhož by bylo možno usuzovat, že se jedná skutečně o listinu vytvořenou exekutorským úřadem, a že neprokazuje, zda a v jakém rozsahu má dlužnice disponibilní prostředky k úhradě svých splatných závazků.

Při posuzování toho, zda Navrhovatelka a) existenci své splatné pohledávky vůči dlužnici doložila, vyšel soud zejména z toho, že: -Navrhovatelka a) byla od 19. 6. 2012 u dlužnice zaměstnána jako operátorka, administrativní pracovnice a asistentka s měsíčním platem ve výši 12.000,-Kč, -dne 19. 12. 2012 byl Navrhovatelce a) doručen dopis dlužnice nazvaný výpověď z pracovního poměru (dále jen Výpověď), v němž dlužnice uvedla, že ke dni 21. 12. 2012 dává Navrhovatelce a) výpověď pro ztrátu důvěry s tím, že Navrhovatelka a) nemá nárok na odstupné, -dopisem ze dne 10. 1. 2013, jenž byl dlužnici doručen dne 15. 1. 2013, Navrhovatelka a) dlužnici vyzvala k dalšímu zaměstnávání a sdělila jí, že Výpověď považuje za neplatnou, -dne 5. 2. 2013 podala Navrhovatelka a) žalobu na určení neplatnosti Výpovědi, -dne 7. 6. 2013 vyzvala dlužnice Navrhovatelku a) k nástupu do práce s tím, že je (byla) připravena jí přidělovat práci již od 15. 1. 2013, -dne 17. 6. 2013 ukončila Navrhovatelka a) pracovní poměr u dlužnice okamžitým zrušením pracovního poměru, -dne 7. 1. 2014 určil Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem č.j. 17 C 61/2013-26, že je Výpověď neplatná a dlužnici uložil, aby Navrhovatelce a) zaplatila 12.164,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.

Jelikož poté, co dlužnice dala Navrhovatelce a) neplatnou Výpověď, jí Navrhovatelka a) písemně oznámila, že na dalším zaměstnávání trvá, a jelikož až dopisem ze dne 7. 6. 2013 (v průběhu soudního řízení o neplatnost Výpovědi) vyzvala dlužnice Navrhovatelku a) k nástupu do práce, má Navrhovatelka a) podle názoru soudu minimálně za dobu od 21. 12. 2012 (kdy došlo k neplatnému ukončení pracovního poměru Výpovědí) do 7. 6. 2013 nárok na náhradu mzdy. Na tomto základě měl soud pohledávku Navrhovatelky a) za dlužnicí za doloženou.

Obdobné závěry učinil soud i ohledně doložení existence pohledávky Navrhovatelky b).

S přihlédnutím k tomu, že soudu je (bylo) z vlastní činnosti známo, že se do insolvenčního řízení dlužnice kromě Navrhovatelek přihlásilo 11 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 379.715,91 Kč, uzavřel na tom, že dlužnice je dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) v úpadku ve formě insolvence, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Neschopnost plnit tyto závazky je podle soudu dána (i) tím, že dle ust. § 3 odst. 2 písm. d) IZ dlužnice nesplnila soudem uloženou povinnost předložit požadované seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, neboť listiny předložené dlužnicí nesplňují náležitosti požadované v ust. § 104 odst. 2 a 3 IZ. Jelikož dlužnice neprokázala ani neosvědčila schopnost uhradit splatné závazky věřitelů, které měl soud za osvědčené, dle ust. § 136 IZ rozhodl o zjištění jejího úpadku.

Proti bodu I. výroku tohoto usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice, podala dlužnice včasné odvolání z důvodu, že její úpadek nebyl osvědčen, což podle ní prokazuje připojená finanční analýza Exekutorského úřadu v Litoměřicích obsahující souhrn jejich (exekučně) vymáhaných pohledávek. Na jednání konaném před odvolacím soudem dne 2. 10. 2015 (č.d. A-37) akcentovala, že eviduje pohledávky, jejichž výše převyšuje souhrn jejich závazků, nehledě na to, že na účtu soudního exekutora Exekutorského úřadu v Litoměřicích JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M. (dále jen Exekutor) jsou deponovány finanční prostředky ve výši minimálně 2 miliónů Kč, jež (rovněž) postačují k úhradě jejich závazků. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrhy Navrhovatelek zamítne.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. c) IZ.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud přitom stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit.

Její platební neschopnost je dána existencí dvou vyvratitelných právních domněnek, a to: 1) vyvratitelné právní domněnky dle ust. § 3 odst. 2 písm. d) IZ, neboť dlužnice nesplnila povinnost předložit (řádné) seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, kterou jí uložil insolvenční soud v usnesení ze dne 3. 11. 2014 (č.d. A-10), jež jí bylo doručeno dne 17. 11. 2014 (vedlejší dokument k č.d. A-10). Ust. § 128 odst. 3 IZ přitom insolvenčnímu soudu umožňuje, aby rozhodl o tom, že seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ mu je povinen předložit i dlužník, který není insolvenčním navrhovatelem (jako tomu bylo v tomto případě), 2) vyvratitelné právní domněnky dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ, jelikož v řízení bylo prokázáno, že dlužnice je po dobu delší 3 měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, a to např. vůči: -Navrhovatelkám se zaplacením jednak mzdových pohledávek (z důvodů uvedených soudem prvního stupně, jež jsou popsány výše) a pohledávek z titulu náhrady nákladů řízení ve výši po 12.164,-Kč, jež jim byly přiznány pravomocnými a vykonatelnými rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 17 C 61/2013-26 a č.j. 17 C 60/2013-25 ze dne 7. 1. 2014, -Janu Hrodkovi se zaplacením vykonatelné pohledávky ve výši 110.373,64 Kč, jež mu byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 27 C 24/2010-177 ze dne 21. 1. 2014, -Veronice Veselé se zaplacením vykonatelné pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení ve výši 7.534,-Kč, jež jí byla přiznána rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 13 C 97/2012-43 ze dne 30. 5. 2013, -Petru Backovi se zaplacením vykonatelné pohledávky ve výši 620.868,59 Kč, jež mu byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 116 EC 27/2012-35 ze dne 1. 7. 2013 a příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 161 Ex 463/13-32, -BAUER MEDIA PRAHA, v.o.s., IČO: 61064734, se zaplacením pohledávek v celkové výši 640.574,-Kč z titulu neuhrazené inzerce v časopisu SPY, jež jsou splatné od srpna 2013, -Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu se zaplacením vykonatelných daňových pohledávek vzniklých na základě dodatečných platebních výměrů ze dne 1. 12. 2014 v celkové výši 1.267.900,-Kč, -O2 Czech Republic, a.s., IČO: 60193336, se zaplacením pohledávek v celkové výši 194.881,04 Kč z titulu neuhrazených telekomunikačních služeb a smluvní pokuty, jež jsou splatné od září 2013, -Zbyňku Karešovi se zaplacením vykonatelných pohledávek v celkové výši 822.085,02 Kč, jež mu byly přiznány např. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 19 C 162/2011-43 ze dne 19. 7. 2012, -JUDr. Ondřeji Marešovi, LL.M., se zaplacením vykonatelných pohledávek v celkové výši 229.085,10 Kč z titulu neuhrazených nákladů exekučního řízení.

V řízení tedy bylo prokázáno, a opakovaně to budiž zdůrazněno, nejen to, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky déle než třicet dnů po splatnosti, ale i to, že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a že nesplnila povinnost předložit seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, kterou jí uložil insolvenční soud, což jsou skutečnosti naplňující domněnky, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky.

Tyto domněnky dlužnice nevyvrátila ani tvrzením, že souhrn jejich pohledávek převyšuje souhrn jejich závazků. Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 10/2009 ze dne 2. 12. 2010, uveřejněným pod č. 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na niž v napadeném usnesení přiléhavě poukazoval soud prvního stupně, totiž dovozuje, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek (o dobytnosti pohledávek se přitom dlužnice nebyla schopna vyjádřit ani na jednání konaném před odvolacím soudem).

Tyto domněnky dlužnice nevyvrátila ani tvrzením, že u Exekutora je deponována částka ve výši 2 miliónů Kč. Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1. 3. 2012, uveřejněným pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, sice dovozuje, že dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené, nicméně o takový případ zde nejde. V odvolacím řízení bylo totiž osvědčeno, že dlužnice měla ke dni vydání napadeného usnesení (k 28. 5. 2015) závazky vůči více (10) věřitelům (všechny více než 30 dnů po splatnosti, které neplnila déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti) v celkové výši cca 4 miliony Kč (jejichž existenci ničím nezpochybnila). Z toho je zjevné, že částka 2 miliony Kč (o níž dlužnice navíc netvrdila, že by ji měla k dispozici ke dni vydání rozhodnutí o úpadku) na úhradu závazků dlužnice ve výši 4 miliónů Kč nepostačovala.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice proti bodu I. výroku napadeného usnesení důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 2. října 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová