2 VSPH 1490/2013-A-15
KSPL 20 INS 5323/2013 2 VSPH 1490/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Tomáše Kapounka, bytem Milešov 73, pošta Krásná Hora nad Vltavou, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 5323/2013-A-9 ze dne 17.dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 5323/2013-A-9 ze dne 17.dubna 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 20 INS 5323/2013-A-9 ze dne 17.4.2013 uložil dlužníku Tomáši Kapounkovi (dále jen dlužník), aby do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud pouze uvedl, že mu byl dne 27.2.2013 doručen insolvenční návrh, jímž se dlužník domáhal, aby soud rozhodl o jeho úpadku a povolil jeho řešení oddlužením, citoval ust. § 108 odst. 1 větu prvou insolvenčního zákona a konstatoval, že záloha bude použita na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, pokud je nebude možno v průběhu řízení hradit z majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, přičemž z odvolání plyne požadavek, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuloží. V odvolání poukázal na to, že mu tíživá finanční situace neumožňuje zálohu uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení. Podle ust. § 5 téhož zákona spočívá insolvenční řízení zejména na zásadě, že a) musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, b) věřitelé, kteří mají stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce, d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

V souvislosti s ustanoveními citovanými shora považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že vztah insolvenčního zákona a občanského soudního řádu je vztahem zákona speciálního k zákonu obecnému. Jinými slovy, úprava obsažená v občanském soudním řádu se v insolvenčním řízení použije přiměřeně v případech, kdy insolvenční zákon odlišnou úpravu neobsahuje, přičemž jeho aplikace nesmí odporovat zásadám, na nichž spočívá insolvenční řízení.

Jak již Vrchní soud v Praze opakovaně judikoval, musí být rozhodnutí, jímž insolvenční soud ukládá insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, odůvodněno způsobem popsaným v ust. § 157 odst. 2 občanského soudního řádu. Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle ust. § 11 insolvenčního zákona, neboť jím ve smyslu ust. § 10 písm. a) téhož zákona rozhoduje o povinnosti navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

Dle názoru odvolacího soudu je třeba vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, či v ust. § 368 odst. 1 téhož zákona), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně (dále jen vyhláška). Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 insolvenčního zákona musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle ust. § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

V posuzované věci však soud prvního stupně těmto požadavkům v odůvodnění napadeného usnesení zjevně nedostál.

Soud neuvedl nic ohledně majetkové situace dlužníka a jeho platebních možností a omezil se toliko na citaci ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona. Při stanovení výše zálohy se nezabýval ani tím, zda jsou pro její uložení stanoveny zákonné podmínky, nevlastní-li dlužník v hotovosti nebo na bankovním účtu takové finanční prostředky, z nichž by bylo lze uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, aniž by bylo nutno ukládat povinnost zaplatit zálohu, nepopsal majetkovou situaci dlužníka a nevypořádal se ani s tím, jakým způsobem bude úpadek dlužníka řešen a zda řešení jeho úpadku oddlužením shodně s tím, čeho se domáhá dlužník, vůbec připadá v úvahu.

Celkově vzato tedy soud nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že jsou splněny podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona a že je jí zapotřebí ve výši stanovené napadeným usnesením.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 4. listopadu 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová