2 VSPH 1490/2012-A-23
KSPA 44 INS 6381/2012 2 VSPH 1490/2012-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ondřeje Kühna, bytem Táborská 791, Česká Třebová, zahájené na návrh České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 6381/2012-A-18 ze dne 18. září 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 6381/2012-A-18 ze dne 18. září 2012 se v bodě II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích shora označeným usnesením pod bodem I. výroku na návrh České spořitelny, a.s. (dále jen Banka) rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Ondřeje Kühna (dále jen dlužník), v bodě II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Martina Fořta a v bodě IV. výroku rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají dne 18.9.2012 v 11 hodin 14 minut. Do dalších bodů výroku promítl účinky rozhodnutí o úpadku, na den 3.12.2012 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů a informoval o tom, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

Výrok o prohlášení konkursu odůvodnil soud tím, že mu dne 21.5.2012 bylo doručeno vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu, v němž dlužník uvedl, že souhlasí se zjištěním svého úpadku a jako řešení navrhuje prodej nemovitostí, které vlastní-zjevně mínil nemovitosti nacházející se v katastrálním území a obci Česká Třebová, jež zajišťují pohledávky Banky (dále jen Nemovitosti). Na jednání o insolvenčním návrhu konaném dne 16.7.2012 dlužník sdělil, že od poloviny června roku 2012 je zaměstnán, načež Banka navrhla, aby mu (případně) bylo povoleno oddlužení. Soud poukazuje na ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jež určuje, že pokud podá insolvenční návrh věřitel, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku, o čemž musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen, zdůraznil, že insolvenční návrh Banky s poučením o možnosti podat návrh na povolení oddlužení byl dle ust. § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) doručen do vlastních rukou dlužníka dne 28.4.2011, avšak dlužník návrh na povolení oddlužení nepodal. Postupoval proto podle ust. § 148 odst. 1 IZ a o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodl, jak uvedeno výše. Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, jímž bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na jeho majetek, podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že poté, co se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, získal zaměstnání a stálý měsíční příjem, což-jak patrno z protokolu o jednání konaném dne 16.7.2012-vedlo Banku k tomu, aby se vyslovila k řešení jeho úpadku formou oddlužení, s nímž souhlasil i on. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že namísto prohlášení konkursu rozhodne o schválení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 148 IZ spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, v němž jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 2).

Podle ust. § 389 IZ může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odst. 2).

Podle ust. § 390 odst. 1 IZ musí návrh na povolení oddlužení dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Z výše uvedeného plyne, že není-li dlužník podnikatelem, je sanačním způsobem řešení jeho úpadku oddlužení. Závěr, že tento způsob řešení úpadku je vyloučen, je možno přijmout především tehdy, jestliže dlužník jako jediná k tomu oprávněná osoba nepodá návrh na povolení oddlužení ve lhůtě vymezené ust. § 390 odst. 1 IZ.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že o zjištění úpadku dlužníka bylo rozhodnuto na základě insolvenčního návrhu Banky, který byl dlužníkovi doručen tzv. náhradním doručením dle ust. § 49 odst. 4 OSŘ do vlastních rukou dne 28.4.2012 (viz vedlejší dokument k č.l. A-7) spolu s usnesením vyzývajícím dlužníka kromě jiného k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamů dle ust. § 104 IZ (dále jen Usnesení). V Usnesení soud dlužníka dle ust. § 390 odst. 1 IZ náležitě konkrétně poučil o tom, že pokud není podnikatelem, může do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu Banky podat návrh na povolení oddlužení, a o tom, že návrh na povolení oddlužení podaný opožděně, insolvenční soud odmítne. Dlužník, do jehož dispozice se Usnesení dostalo vložením do jeho poštovní schránky dne 2.5.2012, však ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení nepodal; jeho případný pozdější návrh, který ovšem podán nebyl (vyjádření dlužníka na jednání konaném dne 16.7.2012, že je srozuměn se zjištěním úpadku a má zájem na oddlužení , návrhem na povolení oddlužení není) by musel být soudem dle ust. § 390 odst. 3 IZ jako opožděný odmítnut. Dlužno přitom podotknout, že podle ust. § 83 IZ není prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení přípustné, což platí i pro uplatnění návrhu na povolení oddlužení.

S rozhodnutím o úpadku dlužníka spojil soud rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dle ust. § 148 IZ. Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že u dlužníka nepřicházelo v úvahu jiné řešení jeho úpadku než konkurs, neboť dlužník (již) není podnikatelem, takže povolení reorganizace je u něj ze zákona (dle ust. § 316 odst. 2 IZ) vyloučeno, a možnosti podat ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení nevyužil, ač byl o tomto právu řádně poučen. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, když rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

K odvolacímu návrhu, aby dlužníkovi bylo povoleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (Nemovitostí), považoval odvolací soud za vhodné uvést, že institut oddlužení stojí principiálně na tom, že v jeho rámci mají být zákonem předepsaným způsobem alespoň v minimálním rozsahu stanoveném v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ vypořádány dlužníkovy nezajištěné závazky. Nároky dlužníkových zajištěných věřitelů (v tomto případě Banky) zásadně zůstávají v plném rozsahu zachovány s tím, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by byl předmět jejich zajištění (v tomto případě Nemovitosti) vždy zpeněžen a z jeho výtěžku uspokojena pohledávka zajištěného věřitele, v případě oddlužení splátkovým kalendářem, by došlo ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině tehdy, pokud by o to zajištěný věřitel podle ust. § 409 odst. 3 IZ výslovně požádal.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení v bodě II. výroku, jímž bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 5. listopadu 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva