2 VSPH 149/2011-B-401
MSPH 76 INS 8711/2009 2 VSPH 149/2011-B-401

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka LUPEMI, s.r.o., sídlem Turnovského 263, Praha 10, o odvolání Jiřího Kabourka, trvalým pobytem Praha 3, Havlíčkovo nám. 9/700, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-276 ze dne 17.ledna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-276 ze dne 17.ledna 2011 se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v insolvenčním řízení vedeném na majetek LUPEMI, s.r.o. (dále jen dlužník) odmítl návrh věřitele č. 12 Jiřího Kabourka (dále jen odvolatel) na nařízení předběžného opatření došlý dne 14.1.2011.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1090/2010-B-261 ze dne 4.1.2011, jímž bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-159 ze dne 13.10.2010, podal odvolatel návrh na nařízení předběžného opatření, aby vydal předběžné opatření, kterým by sám sobě uložil povinnost rozhodnout o svém dalším procesním postupu v této věci tak, že rozhodne o změně údaje v insolvenčním rejstříku týkající se osoby insolvenčního správce, že rozhodne o odmítnutí podání Institutu insolvence, v.o.s. na č.d. B-256 a č.d. B-266 ze dne 11.1.2011, že rozhodne o zrušení výsledku přezkumného jednání konaného dne 13.12.2010, když nebyla dodržena zákonem stanovená zásada vyjádřená v ust. § 190 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy že je účast insolvenčního správce při přezkumném jednání nezbytná, a požadoval, aby soud k přezkoumání přihlášených pohledávek nařídil nové přezkumné jednání. Podle soudu prvního stupně je návrh na nařízení předběžného opatření vadný, nemá potřebné náležitosti, podle jeho obsahu se nemůže jednat ani o předběžné opatření, neboť je vyloučeno, aby účastník prostřednictvím návrhu na nařízení předběžného opatření žádal soud, aby vydal rozhodnutí, v němž má sám sobě uložit, jak dále v řízení postupovat. Soudu proto nezbylo než rozhodnout, jak je uvedeno ve výroku.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření zastavil. Podal přitom návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, kterým je věcné rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 10.1.2011 (došlý soudu téhož dne), neboť tím, že nebylo o tomto návrhu rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tento návrh došel soudu, dochází k naprosto nepřiměřeným průtahům v tomto řízení . Argumentoval zejména tím, že jeho návrh ze dne 14.1.2011 nemá náležitosti předběžného opatření, a to z toho důvodu, že se o žádné předběžné opatření nejedná a ani jednat nemá, neboť jím (jak byl též i správně jen jako Návrh původně posouzen) bylo sledováno, že je v řízení třeba uvést údaje v insolvenčním rejstříku do souladu se skutečnostmi vyplývajícími ze spisu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se odvolatel podáním ze dne 14.1.2011 došlým soudu prvního stupně téhož dne označeným jako návrh na nařízení předběžného opatření domáhal, aby soud změnil v insolvenčním rejstříku údaje o insolvenčním správci, aby odmítl podání ze dne 11.1.2011 evidovaná na č.l. pod č.j. B-256 a B-266 a aby neprodleně zrušil výsledek přezkumného jednání konaného dne 13.12.2010, neboť podle něj nebyla dodržena zákonem stanovená zásada vyjádřená v ust. § 190 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož je účast insolvenčního správce při přezkumném jednání nezbytná. Tvrdil, že za této situace je nutno nařídit k přezkoumání přihlášených pohledávek nové přezkumné jednání, k němuž bude obeslán skutečný insolvenční správce.

Dlužno poznamenat, že podání odvolatele obsahuje vedle popisu dosavadního průběhu insolvenčního řízení především výtky k postupu soudu prvního stupně poté, co bylo zveřejněno usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1090/2010-B-261 ze dne 4.1.2011, jímž bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-159 ze dne 13.10.2010. Zjevně pouze z označení podání jakožto návrhu na nařízení předběžného opatření dovodil soud prvního stupně nesprávný závěr, že se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření, jímž má uložit určité povinnosti sám sobě.

Za situace, kdy je zjevné, že podání odvolatele ze dne 14.1.2011 návrhem na nařízení předběžného opatření není, shledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil napadené usnesení v bodě II. výroku bez dalšího.

Pro úplnost považoval za nutné dodat, že o návrhu odvolatele na nařízení předběžného opatření ze dne 10.1.2011 (došlém soudu téhož dne), bylo již rozhodnuto usnesením č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-292 ze dne 14.1.2011.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31.března 2011

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová