2 VSPH 1481/2015-B-25
KSPH 60 INS 30649/2014 2 VSPH 1481/2015-B-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Miroslavy Fečové, bytem Ladislava Vágneta 82, Benátky nad Jizerou, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 30649/2014-B-14 ze dne 11. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 30649/2014-B-14 ze dne 11. června 2015 se z r u š u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 60 INS 30649/2014-B-14 ze dne 11.6.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Miroslavy Fečové (dále jen dlužnice) rozhodl, že se k návrhu dlužnice na stanovení nižších než zákonem určených splátek nepřihlíží.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 22.5.2015 (č.d. B-8), jež nabylo právní moci dne 22.5.2015, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Dne 1.6.2015 mu bylo doručeno podání dlužnice, jež soud kvalifikoval jako návrh na stanovení nižších než zákonem určených splátek. Dlužnice jej zdůvodnila tím, že se ke svým dluhům staví řádně, chodí do práce, ale z životního minima nemůže vyžít, neboť vynakládá náklady na stravu a péči o dítě, a proto na soudu požaduje vyplácení mateřské (dle poznámky soudu prvního stupně by se mělo jednat o rodičovský příspěvek).

Cituje ust. § 398 odst. 4 a § 407 odst. 3 insolvenčního zákona soud zdůraznil, že se k pozdě podané žádosti na stanovení nižších než zákonem určených splátek podle prvého z těchto ustanovení nepřihlíží. Proto se nepřihlíží ani k návrhu dlužnice. S přihlédnutím k názoru vyjádřenému v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 767/2012, podle něhož je možné, aby soud-vzhledem k podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek-rozhodl také o jiné výši splátek, posuzoval, zda se jedná o tento případ. Dovodil však, že oproti tvrzením obsaženým v návrhu na povolení oddlužení žádné nové skutečnosti dlužnice netvrdila a ze spisu je nezjistil, proto k žádosti dlužnice nepřihlížel. Současně považoval za potřebné konstatovat , že není splněn požadavek, aby se nezajištěným věřitelům dostalo v oddlužení alespoň 50 % hodnoty jejich pohledávek; i proto je vyhovění žádosti dlužnice vyloučeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala. V odvolání, jež na výzvu soudu prvního stupně doplnila, uvedla, že se žádného snížení splátek na plnění oddlužení nedomáhala. Protože však na plnění oddlužení odcházela celá mateřská a insolvenční správce jí poradil, ať se v této záležitosti obrátí na soud, požadovala po soudu, aby jí byla mateřská vyplácena. Nemá totiž dostatek finančních prostředků na nákup potřeb pro syna, o něhož v době, kdy je v zaměstnání, pečují její rodiče.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle ust. § 391 odst. 3 téhož zákona lze návrh na povolení oddlužení podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ust. § 407 odst. 3 věty první insolvenčního zákona změní insolvenční soud i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jestliže se změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, podáním, jež došlo soudu prvního stupně dne 1.6.2015 (č.d. B-13), ho dlužnice upozornila na to, že rodičovský příspěvek (dle dlužnice mateřská ) není podle jeho pokynu vyplácen jí, ale insolvenčnímu správci, a životní minimum jí neumožňuje nakupovat stravu a potřebné věci pro svého syna, o něhož v době, kdy je v zaměstnání, pečují její rodiče. Podle obsahu je zřejmé, že podání nelze posuzovat než jako podnět k výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu, o němž může soud rozhodnout podle ust. § 11 odst. 1 insolvenčního zákona, v žádném případě se však nejedná ani o žádost o stanovení nižších než zákonem určených splátek, ani o podnět ke změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně proto pochybil již tím, že o něm napadeným rozhodnutím rozhodoval způsobem popsaným shora, a to dokonce za situace, kdy uzavřel na tom, že k němu podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona nesmí přihlížet.

Za této situace nezbylo odvolacímu soudu než napadené usnesení odklidit tím, že je podle ust. § 221 odst. 1 občanského soudního řádu bez dalšího zrušil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 14. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná