2 VSPH 1480/2011-A-14
KSPL 27 INS 15961/2011 2 VSPH 1480/2011-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Pavla Krause, bytem Husova 218, Kladruby, zahájené na návrh Lukáše Tuháčka, bytem Ke Mži 83/24, Plzeň, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 15961/2011-A-8 ze dne 11.října 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 15961/2011-A-8 ze dne 11.října 2011 se mění tak, že se navrhovateli ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Plzni.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Lukáši Tuháčkovi (dále jen navrhovatel), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 31.8.2011 domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku Pavla Krause (dále jen dlužník) a prohlášení konkursu na jeho majetek, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že podle ust. § 108 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Rozvedl, že záloha bude použita zejména na úhradu hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pokud tyto výdaje nebude možno uhradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty či jiných zdrojů dlužníka.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal navrhovatel včasné odvolání, v němž žádal o úplné odpuštění zálohy, neboť se v důsledku chování dlužníka nachází ve finanční tísni a tíživé životní situaci. Současně vyjádřil přesvědčení, že dlužníkův majetek bude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze požadovat po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z insolvenčního návrhu a z vyjádření dlužníka odvolací soud zjistil, že dlužník vlastní nemovitosti-rodinný dům a pozemek v obci Kladruby, na nichž vázne zástavní právo ve prospěch Raiffeisenbank, a.s., a že pěti věřitelům dluží částku převyšující jeden milion Kč.

Soudu prvního stupně je třeba především vytknout, že neuvedl, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že navrhovateli je třeba uložil povinnost hradit zálohu právě ve výši 30.000,-Kč, aniž by se vypořádal s tím, že dlužník má reálně zpeněžitelný majetek (rodinný dům s pozemkem), jehož výtěžek zpeněžení může být, byť v dílčím rozsahu, použit k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Jinými slovy, s ohledem na rozsah a skladbu dosud zjištěného majetku dlužníka lze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů spojených s jeho správou a zpeněžením včetně odměny správce určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele (srovnej ust. § 298 odst. 2 a 3 IZ).

To ovšem neznamená, a navrhovatel se mýlí, dovozuje-li jinak, že by z výtěžku zpeněžení nemovitostí byly uspokojeny všechny předpokládané náklady insolvenčního řízení (např. náklady spojené se správou a zpeněžením případně dodatečně zjištěného nezajištěného majetku dlužníka včetně odměny správce určené z výtěžku zpeněžení připadajícího k rozdělení mezi nezajištěné věřitele).

S ohledem na uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po něm zaplacení zálohy v insolvenčním soudem stanovené výši, a k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 20.000,-Kč.

K požadavku navrhovatele na prominutí zaplacení zálohy nelze než uvést, že zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zaměňovat se soudním poplatkem, proto zákon o soudních poplatcích ani občanský soudní řád (dále jen OSŘ) nelze při ukládání povinnosti zaplatit zálohu nebo při osvobození (prominutí) od placení zálohy aplikovat ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 9.března 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: V. Chalupová