2 VSPH 1460/2013-A-20
KSUL 69 INS 16317/2013 2 VSPH 1460/2013-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Marcely Gutschové, bytem Síbová 331, Bílina, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 16317/2013-A-11 ze dne 15. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 16317/2013-A-11 ze dne 15. července 2013 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnici neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Marcele Gutschové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení citoval soud ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že z návrhu na povolení oddlužení zjistil, že měsíční příjem dlužnice ve výši 8.000,-Kč nebude postačovat k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v alespoň minimální výši 30 %, neboť z něj nelze zabavit žádnou částku. Na základě toho dospěl k závěru, že úpadek dlužnice bude nutno řešit konkursem, a uložil jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši , neboť mu v dané fázi řízení nebylo jasné, zda bude schopna navýšit svůj příjem do takové výše, aby byly splněny podmínky oddlužení .

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že vyměřenou zálohu sníží na co nejmenší možnou míru, neboť na její zaplacení nemá potřebné prostředky. Tvrdila, že pracovní smlouvou a doklady o příjmech doloží, že má příjmy postačující na splátku insolvence , a avizovala, že do přezkumného jednání předloží darovací smlouvu, jež bude zpracována tak, aby všichni nezajištění věřitelé obdrželi požadované částky i v případě, že suma přihlášených pohledávek bude vyšší než ta, již uvedla v návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužnice v insolvenčním návrhu ze dne 31.5.2013 spojeném s návrhem na povolení oddlužení tvrdila, že má šest závazků vůči šesti věřitelům v celkové výši 359.350,50 Kč, její čistý měsíční příjem činí 8.000,-Kč, hodnota jejího movitého majetku (vybavení bytu, auto) činí 80.000,-Kč (v pořizovacích cenách), je vdaná a má vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti. Požádala přitom, aby její návrh byl posuzován společně s manželem s tím, že mají společné jmění manželů.

Dle názoru odvolacího soudu insolvenční soud dostatečně nedocenil skutečnost, že podle údajů obsažených v návrhu na povolení oddlužení je dlužnice vdaná a že v kolonce č. 22 formuláře návrhu připojil její manžel dle ust. § 392 odst. 3 IZ svůj souhlas s oddlužením, jenž opatřil úředně ověřeným podpisem. Jestliže majetek a závazky dlužnice a jejího manžela tvoří společné jmění manželů (viz ust. § 143 a násl. občanského zákoníku), pak souhlas manžela dlužnice s oddlužením znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů použit pro účely oddlužení a aby v případě schválení splátkového kalendáře byly na splátky použity i jeho případné budoucí příjmy. Jen za podmínky takové spoluúčasti manžela dlužnice totiž mohou oba dosáhnout osvobození od placení zbytku společných dluhů dle ust. § 414 a násl. IZ. Ostatně, i manžel dlužnice podal dne 31.5.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž tvrdil shodné skutečnosti jako dlužnice; věc je vedena u soudu I. stupně pod sp. zn. KSUL 69 INS 16320/2013.

Z uvedeného je zřejmé, že pro posouzení dosažitelnosti oddlužení formou splátkového kalendáře je v daném případě podstatné, zda manžel dlužnice má příjmy použitelné pro účely oddlužení a jaká je jejich výše. Jelikož dlužnice v návrhu na povolení oddlužení příjmy svého manžela nijak nespecifikovala, přičemž soud I. stupně ji k tomu dosud nevedl, nelze za daného stavu přijmout závěr, zda splňuje podmínky povolení oddlužení, či nikoliv. Teprve až bude k dispozici úplný skutkový podklad pro úsudek o předpokládaném způsobu řešení jejího úpadku, bude možno posoudit i důvody nasvědčující potřebě složení zálohy na náklady insolvenčního řízení a její výši. Při oddlužení (zvláště má-li jít o splátkový kalendář, kde jsou nároky správce hrazeny v měsíčních splátkách) je přitom zpravidla zapotřebí zálohy v podstatně nižší výši než v případě konkursu (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová