2 VSPH 1459/2013-B-27
KSHK 45 INS 27678/2012 2 VSPH 1459/2013-B-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Kateřiny Hrubé, bytem Olešnice u Rychnova nad Kněžnou 63, o odvolání insolvenčního správce Ing. Bc. Bohumila Ježka, sídlem Komenského 220, Holice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 27678/2012-B-9 ze dne 12.srpna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 27678/2012-B-9 ze dne 12.srpna 2013 se mění tak, že se pořádková pokuta Ing. Bc. Bohumilu Ježkovi neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením uložil v insolvenčním řízení vedeném na majetek Kateřiny Hrubé (dále jen dlužnice) insolvenčnímu správci Ing. Bc. Bohumilu Ježkovi (dále jen správce) pořádkovou pokutu ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že správce podáním doručeným dne 17.5.2013 požádal o odročení přezkumného jednání nařízeného na den 18.7.2013 s tím, že se ho není schopen osobně zúčastnit, neboť má na týž den nařízena jiná přezkumná jednání u Krajského soudu v Praze. Přestože soud usnesením č.j. KSHK 45 INS 27678/2012-B-3 ze dne 13.6.2013 žádosti nevyhověl a jednání neodročil, správce se k nařízenému jednání dne 18.7.2013 nedostavil; přezkumné jednání i schůze věřitelů proto musely být odročeny. Cituje ust. § 190 odst. 2 a § 81 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud uzavřel na tom, že se správce přes poučení o nezbytnosti své účasti k přezkumnému jednání nedostavil, a proto mu uložil pořádkovou pokutu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud jako nedůvodné zrušil. Namítal, že se dne 17.5.2013 z přezkumného jednání omluvil s tím, že důvodem jeho nepřítomnosti jsou jiná přezkumná jednání dříve nařízená Krajským soudem v Praze; současně soudu prvého stupně sdělil, že je schopen zajistit své zastupování zaměstnancem Ing. Janem Fremuthem. Protože soud omluvu nepřijal, pověřil k jednání tohoto zaměstnance. Zdůraznil, že se ke všem pohledávkám vyjádřil v seznamu přihlášených pohledávek a předložil i zprávu o hospodářské situaci dlužnice, v níž navrhl řešení jejího úpadku konkursem. Poukázal na to, že se při souběhu více jednání na různých krajských soudech nemůže všech osobně zúčastnit čistě z časových důvodů, zejména s ohledem na vzdálenosti a časy nařízených jednání . Uloženou pokutu měl proto za nedůvodnou. K odvolání připojil protokoly z přezkumných jednání, jichž se dne 18.7.2013 zúčastnil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 81 odst. 2 IZ může insolvenční soud uložit insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000,-Kč. Obecně vzato spočívá smysl uložení pořádkové pokuty ve výchovném působení na toho, komu je ukládána s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí, která jí byla sankcionována, v budoucnu neopakovala. Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu ust. § 36 a 37 IZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu dohlédací činnosti dle ust. § 11 téhož zákona. Uložení pořádkové pokuty tak přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění funkce podle ust. § 32 IZ. Výše uložené pokuty přitom musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce.

Podle ust. § 190 odst. 2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 určí termín a místo konání přezkumného jednání insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou s poučením o nezbytnosti jejich účasti.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ v rozhodném znění se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 119 odst. 1 o.s.ř. může být jednání odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že soud prvého stupně usnesením ze dne 7.5.2013 zjistil úpadek dlužnice, ustanovil správce do funkce a na den 18.7.2013 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů; správce přitom poučil o nezbytnosti jeho účasti na přezkumném jednání i schůzi věřitelů. Podáním ze dne 17.5.2013 správce soudu sdělil, že není schopen osobně se zúčastnit přezkumného jednání, neboť má na týž den nařízena přezkumná jednání u Krajského soudu v Praze, a nabídl možnost nechat se při přezkumném jednání zastoupit; pro případ, že by soud požadoval jeho osobní účast, požádal o odročení jednání. Usnesením ze dne 13.6.2013 soud prvého stupně žádosti správce o odročení jednání nevyhověl s tím, že ji považuje za nedůvodnou, neboť odročením by docházelo k průtahům v insolvenčním řízení. Na přezkumné jednání konané dne 18.7.2013 se správce nedostavil, přítomen byl toliko jeho zaměstnanec Ing. Jan Fremuth, MBA, jemuž dne 17.7.2013 udělil pověření k zastupování. Přezkumné jednání a schůzi věřitelů odročil soud na den 22.10.2013.

Pro posouzení odvolání je v dané věci rozhodující, zda žádost správce o odročení jednání ze dne 17.5.2013 byla včasná a důvodná a zda tím, že se dne 18.7.2013 osobně nezúčastnil přezkumného jednání, porušil v řízení své povinnosti.

Má-li být návrhu na odročení jednání vyhověno, musí účastník (správce) dle ustáleného výkladu včas požádat soud o jeho odročení a současně musí specifikovat překážku nebo jinou okolnost, jež mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat důležitý důvod ; příčina toho, proč se účastník (správce) nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se musí s ohledem na svou povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro nějž může účastník (jeho zástupce) požádat o odročení jednání, se dle ustálené judikatury považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat-zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce)-za důležitou.

K tomu, aby žádost o odročení byla podložena důležitým důvodem, je potřebné, aby účastník tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. ty, jež mu znemožňují zúčastnit se jednání a současně jsou vážné (důležité, omluvitelné) jak z hledisek objektivních, tak subjektivních (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1358/99 ze dne 28.2.2001).

V dané věci není pochyb o tom, že soud prvého stupně obdržel omluvu správce z důvodu kolize jednání, jež byla spojena s výslovnou žádostí o odročení jednání na jiný termín (pro případ, že bude soud požadovat jeho osobní účast), již dne 17.5.2013, a tedy-z hlediska posuzování prvního rozhodného kritéria-včas, neboť každá omluva, jež dojde do dispoziční sféry soudu před zahájením nařízeného jednání, je omluvou včasnou.

Druhým kritériem rozhodným pro posouzení návrhu na odročení jednání je pak-jak uvedeno shora-důležitost uplatněného důvodu. Důležitostí se přitom nerozumí řádnost provedené omluvy ani její doloženost, ale uvedení důvodu, který je vzhledem ke své vážnosti způsobilý znemožnit účastníkovi (správci) nebo jeho zástupci zúčastnit se jednání; v případě účastníka (správce) takovým důvodem tvrzení o kolizi jednání nepochybně je (viz judikatorní závěry výše). Ostatně z listin předložených správcem vyplývá, že ho Krajský soud v Praze předvolal ke třem přezkumným jednáním konaným dne 18.7.2013, a to v 10 hodin 30 minut, ve 13 hodin a ve 13 hodin 15 minut (všech se správce zúčastnil), přičemž jednání svolané na 10 hodin 30 minut bylo nařízeno již dne 29.4.2013, tedy dříve než jednání, o jehož odročení správce žádal. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žádost správce o odročení jednání byla včasná a důvodná (důvody bránící mu v účasti na jednání objektivně existovaly) a soud prvého stupně pochybil, když jí nevyhověl. V závislosti na tom pochybil i tím, že správci uložil za neúčast na jednání pořádkovou pokutu.

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné podotknout, že dle ust. § 190 odst. 2 IZ věty poslední ve znění účinném od 1.1.2014 se může insolvenční správce, není-li dále stanoveno jinak, na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání správce důvodným, podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se správci pořádková pokuta neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2.září 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová