2 VSPH 1451/2015-B-11
KSPH 67 INS 6438/2015 2 VSPH 1451/2015-B-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků Karla Koenigsteina a Nadi Koenigsteinové, bytem Jeníkovská 577/61, Čáslav, adresa pro doručování: Jana Žižky 3/3, Čáslav, zast. advokátem Mgr. Ing. Janem Vránou, sídlem Janovského 236/35, Praha 7, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 6438/2015-B-6 ze dne 16. července 2015

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 67 INS 6438/2015-B-6 ze dne 16.7.2015 schválil oddlužení Karla Koenigsteina a Nadi Koenigsteinové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), konstatoval, že funkci insolvenčního správce vykonává Mgr. Ing. Dalibor Jandura (bod II. výroku), uložil dlužníkovi, aby insolvenčnímu správci zasílal ze svého příjmu z podnikatelské činnosti částky ve stejném rozsahu, v jakém je lze postihnout přikázáním pohledávky pro přednostní uspokojení pohledávky vždy do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž inkasoval příjmy, z nichž se postihovaná částka vypočítává (bod III. výroku), plátci příjmu dlužníka, jímž bylo v době vydání rozhodnutí Ministerstvo obrany ČR, uložil, aby z příjmu dlužníka prováděl srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro uspokojení přednostní pohledávky a aby je zasílal insolvenčnímu správci (bod IV. výroku), plátci mzdy dlužnice, jímž byla v době vydání rozhodnutí Městská nemocnice Čáslav, uložil, aby ze mzdy dlužnice prováděl srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro uspokojení přednostní pohledávky a aby je zasílal insolvenčnímu správci (bod V. výroku), dlužníkům uložil, aby po dobu 5 let nebo do úplného zaplacení všech svých závazků platili vždy k 25. dni měsíce ze svých příjmů nezajištěným věřitelům částku, jež svým rozsahem odpovídá částce, kterou mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, podle poměru jejich pohledávek dle splátkového kalendáře zakomponovaného do tohoto bodu výroku s tím, že první splátku jsou povinni uhradit do 25.8.2015 (bod VI. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby si za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků oddlužení ponechal částku 1.633,50 Kč jako zálohu na odměnu a na paušální náhradu hotových výdajů včetně daně z přidané hodnoty (bod VII. výroku), insolvenčnímu správci vymezil podmínky, při jejichž splnění je povinen předkládat mu písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod VIII. výroku), věřitelům uložil, aby insolvenčnímu správci sdělili bankovní spojení za účelem výplaty na ně připadajícího plnění (bod IX. výroku), dlužníkům uložil povinnosti spojené s plněním splátkového kalendáře (bod X. výroku) a rozhodl o tom, že účinky tohoto usnesení nastávají zveřejněním tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku).

Toto usnesení napadli dlužníci odvoláním, jež sice podal formálně pouze dlužník, vzhledem k tomu, že však dle ust. § 394a odst. 3 insolvenčního zákona, mají dlužníci po dobu trvání insolvenčního řízení o společném návrhu na povolení oddlužení a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka, považoval je odvolací soud za jejich společné podání. V odvolání tvrdili, že soudem uložená povinnost, podle níž budou 3/5 příjmu dlužníka z podnikatelské činnosti použity na uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů, je pro ně likvidační, neboť dlužníkovi neumožní hradit náklady s podnikáním spojené. Namítali, že je nespravedlivé požadovat po nich, aby v celém rozsahu plnili uložené povinnosti. Požadovali proto, aby odvolací soud přehodnotil rozsah srážek postihujících příjmy dlužníka z podnikatelské činnosti, a změnil tak napadené usnesení v bodech III., IV. a VI. výroku.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou dlužníci osobami oprávněnými podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ust. § 406 odst. 4 insolvenčního zákona může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenčního zákona (tj. námitkám, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) insolvenční soud nevyhověl. Dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval, může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z citovaného ustanovení plyne, že dlužník není osobou oprávněnou podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení, vyjma případu, kdy insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek. O takový případ se však v dané věci nejedná.

Odvolací soud proto uzavřel na tom, že odvolání bylo podáno osobami, jež k tomu oprávněny nebyly, a podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu proto odvolání dlužníků odmítl.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že ve společném návrhu na povolení oddlužení podaném u Krajského soudu v Praze dne 12.3.2015 dlužníci tvrdili, že splňují podmínky pro povolení oddlužení, resp. že z jejich příjmů, jež tvoří výsluhový příspěvek dlužníka ve výši 6.982,-Kč čistého měsíčně, jeho příjem z podnikatelské činnosti ve výši 25.000,-Kč čistého měsíčně a mzda dlužnice ve výši 13.174,-Kč čistého měsíčně, jim umožní uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů, jejichž výše převyšuje v souhrnu částku 2 milionů Kč, v rozsahu vymezeném ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Jak plyne, z odůvodnění napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně oddlužení dlužníků schválil, vyšel soud při posuzování podmínek oddlužení právě z těchto skutečností. Výrok napadeného usnesení je přitom v plném souladu s obsahem jeho odůvodnění. Dlužno přitom poznamenat, že v návrhu na povolení oddlužení navrhli dlužníci oddlužení plněním splátkového kalendáře a pod bodem 14 návrhu výslovně uvedli, že nepožadují, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková