2 VSPH 1442/2011-B-27
MSPH 78 INS 13060/2010 2 VSPH 1442/2011-B-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ing. Emanuela Svobody, bytem Škrétova 42/2, Praha 2, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 13060/2010-B-10 ze dne 19.října 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 13060/2010-B-10 ze dne 19.října 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením prohlásil konkurs na majetek Ing. Emanuela Svobody (dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na jeho úřední desce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 9.8.2011 rozhodl o úpadku dlužníka. Při posuzování způsobu řešení dlužníkova úpadku vyšel z toho, že oddlužení je u něj jako podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku vyloučeno a že dlužník ani žádný z přihlášených věřitelů nepodal návrh na povolení reorganizace. Za těchto okolností konstatoval, že insolvenční zákon (dále jen IZ) umožňuje řešit dlužníkův úpadek toliko konkursem, přičemž rozhodnutí o tomto způsobu řešení úpadku přijala rovněž první schůze věřitelů konaná dne 19.10.2011. Soud proto postupoval dle ust. § 149 odst. 1 IZ a rozhodl o tom, že se na majetek dlužníka prohlašuje konkurs.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V první řadě namítal, že soud nepřihlédl k jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti, která mu bránila v účasti na dosavadních jednáních a v předložení požadovaných seznamů majetku, závazků a zaměstnanců. Zdůraznil, že soud prvního stupně pochybil i v tom, že ho označil za podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, čímž mu znemožnil řešit úpadek oddlužením či reorganizací. V doplněních odvolání snášel argumenty na podporu závěru, že jeho insolvenci zavinila Průmstav Develop, s.r.o., jež mu neuhradila pohledávku ve výši 7,7 milionu Kč, a opakovaně žádal o poskytnutí lhůty k doplnění odvolání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 148 IZ spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Podle ust. § 149 odst. 1 IZ rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku v případě, že podle ust. § 148 téhož zákona nespojil rozhodnutí o řešení úpadku s rozhodnutím o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Ust. § 150 téhož zákona pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle ust. § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ust. § 152 IZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle ust. § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; ust. § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ pouze dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ust § 316 IZ dále platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle reorganizačního plánu schváleného insolvenčním soudem s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odstavec 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5).

Konečně, z ust. § 318 odst. 1 IZ se podává, že dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že ta část odvolací argumentace, dle níž nebyla zohledněna dlouhodobá pracovní neschopnost dlužníka a důvody vzniku jeho insolvence, směřuje proti předpokladům pro zjištění jeho úpadku, které již soud prvního stupně přezkoumal v usnesení č.j. MSPH 78 INS 13060/2010-A-35 ze dne 9.8.2011, proti němuž se dlužník neodvolal. Judikatura-např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 94 INS 9160/2009, 29 NSCR 12/2011-A ze dne 23.3.2011-je již přitom ustálena v závěru, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné bez ohledu na to, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být zrušeno v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku. Dovolací soud v témže rozhodnutí vysvětlil, že odvolání směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku.

Odvolací soud se proto zabýval tím, zda je opodstatněna zbytková část odvolací argumentace, dle níž insolvenční soud pochybil, pokud uzavřel, že dlužníkův úpadek nelze řešit oddlužením ani reorganizací.

Odvolací soud je stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka oddlužením je vyloučeno, neboť dlužník není osobou, která by se oddlužení mohla domáhat. Podle ustáleného výkladu ust. § 389 IZ podaného Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 1.4.2009, jež bylo publikováno pod č. 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je oddlužení nepřípustné u fyzické nebo právnické osoby, která je zákonem považována za podnikatele anebo má závazky (dluhy) vzešlé ze svého podnikání. Jakkoli má dlužník pravdu v tom, že jako podnikatel není (nebyl) zapsán v obchodním rejstříku a jakkoli (jak se podává z aktuálního výpisu z veřejné části Živnostenského rejstříku) ode dne 30.1.2012 přerušil podnikání (provozování živnosti) dle živnostenského oprávnění, jeho dluhy, jež jsou předmětem insolvenčního řízení, zjevně z převážné části pocházejí z jeho předchozí podnikatelské činnosti.

Odvolací soud je dále toho názoru, že jakkoli při zjištění úpadku dlužníka nebylo pravděpodobné, že splňuje kriteria přípustnosti reorganizace dle ust. § 316 odst. 4 IZ, neměl soud v dané fázi řízení dostatečného podkladu k tomu, aby o této otázce učinil definitivní závěr. Protože však v zákonem stanovených lhůtách nebyl podán návrh na řešení dlužníkova úpadku reorganizací ani předložen schválený reorganizační plán dle ust. § 316 odst. 5 IZ, kterým by dlužník případnou nepřípustnost své reorganizace dle ust. § 316 odst. 4 IZ mohl prolomit, je nezvratný závěr, který soud prvního stupně po skončení schůze věřitelů přijal, že jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs. Za takového stavu věci soud i bez usnesení schůze věřitelů, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, musel konkurs na majetek dlužníka prohlásit, což napadeným usnesením také správně učinil. K tomu srovnej např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B ze dne 20.1.2011.

Jak je zřejmé z obsahu odvolání, dlužník neuplatnil žádné skutečnosti, jež by byly způsobilé zpochybnit rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, že způsobem řešení jeho úpadku bude (má být) konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Nad rámec výše uvedeného odvolací soud podotýká, že poslednímu návrhu dlužníka na prodloužení lhůty k doplnění odvolání (až) do 31.3.2012 nevyhověl, neboť mu ust. § 93 odst. 2 IZ ukládá projednat a rozhodnout o odvolání proti způsobu řešení úpadku nejpozději do 2 měsíců poté, co mu bylo soudem prvního stupně předloženo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 6.března 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová