2 VSPH 1441/2014-A-19
KSUL 46 INS 3760/2014 2 VSPH 1441/2014-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníků a) Natalije Matvijevně anonymizovano , anonymizovano , bytem Českobratrská 452/1, Teplice, a b) Jozefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Svobody 2/2, Teplice, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 3760/2014-A-13 ze dne 25. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 3760/2014-A-13 ze dne 25. června 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o společném insolvenčním návrhu manželů Natalije Matvijevně anonymizovano a Jozefa anonymizovano (dále jen dlužníci).

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh řízení tak, že dne 13.2.2014 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníků spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, že usnesením ze dne 20.2.2014 dlužníky vyzval, aby návrh na povolení oddlužení doplnili o výslovné prohlášení, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů, a že poté, co návrh nedoplnili, je usnesením ze dne 22.4.2014 (dále jen Usnesení o záloze) dle ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyzval, aby do 3 dnů od právní moci Usnesení o záloze zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč, a zároveň je poučil o následcích nezaplacení zálohy.

Soud prvního stupně zdůraznil, že ačkoli Usnesení o záloze dlužníkům v souladu s ust. § 80 IZ opakovaně prostřednictvím vyhlášky doručil a ačkoli dlužníci návrh na povolení oddlužení dne 24.4.2014 doplnili o souhlasné prohlášení vyžadované ust. § 394a odst. 2 IZ, stanovenou zálohu nezaplatili a nepodali ani odvolání proti Usnesení o záloze. S přihlédnutím k tomu, že dlužníci nejsou schopni uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v zákonem stanoveném 30 % rozsahu, postupoval soud podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podali dlužníci včasné odvolání, v němž namítali, že sice nežijí ve společné domácnosti, nicméně jsou schopni ze svých příjmů uspokojit minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů včetně nároků insolvenčního správce. Rozvedli, že pokud by soud tuto argumentaci nepřijal, jsou schopni okamžitě předložit darovací smlouvu na chybějící částku . Současně poukazovali na to, že-jak uvedli již v insolvenčním návrhu-nedisponují finančními prostředky postačujícími na úhradu zálohy a že byl problém s doručením pošty . Proto požadovali, aby bylo v řízení o oddlužení formou splátkového kalendáře pokračováno, aniž by aby by jim byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

V daném případě odvolací soud ze spisu ověřil, že soud prvního stupně dlužníkům Usnesením o záloze (č.d. A-9) uložil, aby do 3 dnů od právní moci Usnesení o záloze společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč, a poučil je o (možném) následku zastavení řízení v případě nesplnění této povinnosti. Jelikož se dlužníkům nepodařilo doručit písemnosti obsahující Usnesení o záloze na adresy uvedené ve společném insolvenčním návrhu, když zásilky nebylo možné vložit do schránky (viz vedlejší dokument k č.d. A-9), postupoval insolvenční soud správně, pokud jim Usnesení o záloze doručil opakovaně prostřednictvím vyhlášky postupem dle ust. § 80 IZ, a dlužníci se mýlí, usuzují-li jinak. Dlužníkům tak bylo Usnesení o záloze doručeno dne 21.5.2014, tedy dnem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (č.d. A-11 a A-12).

Jelikož dlužníci ve stanovené lhůtě zálohu nezaplatili ani nepodali odvolání proti Usnesení o záloze, soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, nelze vytknout žádné pochybení.

K té části odvolací argumentace, v níž dlužníci poukazují na to, že splňují ekonomické předpoklady pro oddlužení splátkovým kalendářem, je třeba uvést,

že ji měli (mohli) uplatnit odvoláním podaným proti Usnesení o záloze, jíž jim byla povinnost k zaplacení zálohy uložena, což však neučinili.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na to, že zastavením řízení nejsou dlužníci zbaveni možnosti podat společný insolvenční návrh opětovně a v rámci nově zahájeného řízení požadovat, aby po nich soud zálohu nepožadoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 18. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková