2 VSPH 1440/2014-B-54
KSLB 57 INS 7818/2012 2 VSPH 1440/2014-B-54

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Boženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Skřivánek 199, Kamenický Šenov, zast. Ing. Josefem Bartošem, bytem Jiráskova 262, Třebenice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 7818/2012-B-39 ze dne 23.června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 7818/2012-B-39 ze dne 23.června 2014 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v bodě I. výroku shora označeného usnesení zrušil schválené oddlužení Boženy anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a určil, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud shrnul dosavadní průběh řízení tak, že: 1) usnesením č.j. KSLB 57 INS 7818/2012-B-10 ze dne 1.11.2012, jehož výrok opravil usneseními ze dne 22.11.2012, 4.3. a 30.4.2014, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s tím, že jako první měsíc splátkového kalendáře určil prosinec 2012, 2) v době rozhodování o schválení oddlužení byly příjmy dlužnice, z nichž měla hradit splátky nezajištěným věřitelům, tvořeny starobním důchodem ve výši 11.783,-Kč a odměnou z dohody o pracovní činnosti ve výši 3.500,-Kč, a tudíž bylo možno očekávat, že ve splátkovém kalendáři dlužnice uhradí cca 32 % svých nezajištěných pohledávek, jež byly zjištěny v celkové výši 966.082,64 Kč, 3) v průběžně podávaných zprávách o plnění oddlužení mu insolvenční správkyně Mgr. Jana Luštíková (dále jen Správkyně) sdělila, že nezajištěným věřitelům bylo dosud vyplaceno 51.481,-Kč, že dlužnice již nemá příjem z dohody o pracovní činnosti, že jejím jediným příjmem je starobní důchod, v důsledku čehož lze očekávat, že uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů toliko v rozsahu 17 %, a nikoli v rozsahu 30 %, 4) na jednání o zrušení schváleného oddlužení konané dne 23.6.2014 se dlužnice nedostavila, přičemž její žádost o odročení jednání soud neshledal důvodnou.

Na základě výše uvedeného dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a že se ukazuje, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Vyšel přitom z toho, že ve zbývajících 32 měsících trvání splátkového kalendáře bude (by byla) ze starobního důchodu dlužnice získána částka 123.520,-Kč (3.860,-Kč x 32), od níž je (by bylo) třeba odečíst zálohu na odměnu a hotové výdaje Správkyně, jež s připočtením 21 % DPH činí měsíčně 1.089,-Kč, tedy za 32 měsíců 34.848,-Kč; na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů tak zbude (by zbyla) částka 88.672,-Kč (123.520,-Kč-34.848,-Kč). Za celou dobu trvání splátkového kalendáře by tedy z příjmů dlužnice mohla být k uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 966.082,64 Kč použita částka 140.153,-Kč (sestávající z dosavadních srážek ve výši 51.481,-Kč a předpokládaných srážek ve výši 88.672,-Kč), což odpovídá uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 14,5 % (140.153/966.082,64). Insolvenční soud proto postupoval dle ust. § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala dlužnice včasné odvolání, jež podle svého obsahu směřovalo proti bodům I. a II. výroku, jimiž bylo zrušeno její schválené oddlužení a prohlášen konkurs na její majetek, a v němž uvedla, že si je vědoma toho, že se zřetelem k tomu, že již nemá příjem z dohody o pracovní činnosti, nehradí splátky ve výši postačující proto, aby byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v minimálně 30% rozsahu. V této souvislosti zmínila, že již v době podání návrhu na povolení oddlužení upozorňovala na to, že příjem z dohody o pracovní činnosti je příjmem nestabilním, což se také potvrdilo. Zdůraznila, že ačkoli se snažila vzniklou situaci řešit, žádný přivýdělek nesehnala, nicméně vyslovila přesvědčení, že v krátké době doručí soudu doklad osvědčující její dostatečný příjem pro oddlužení. Současně vyjádřila podiv nad celkovou výší nezajištěných závazků.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 5.9.2014, jehož se dlužnice bez omluvy nezúčastnila, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se zato, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

Při posouzení důvodnosti odvolání považoval odvolací soud za podstatné, že shora popsaná rozhodná zjištění, z nichž soud prvního stupně vycházel a jež dlužnice v odvolání nijak nezpochybnila, lze shrnout tak, že za téměř 28 měsíců trvání schváleného splátkového kalendáře uhradila dlužnice pohledávky svých nezajištěných věřitelů toliko v rozsahu 5,13 % a že v důsledku poklesu svých příjmů (ztráty příjmu z dohody o pracovní činnosti) je zjevné, že za stávající situace, jež přes snahu dlužnice nedoznala změn ani v odvolacím řízení, by dlužnice byla schopna ve lhůtě 5 let stanovené IZ ke splácení pohledávek věřitelů uspokojit své nezajištěné věřitele toliko v rozsahu 14,5 %. Za těchto okolností dospěl odvolací soud k závěru, že se dle ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ v řízení ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, resp. že dlužnice není schopna hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného způsobu oddlužení.

Na věcné správnosti napadeného usnesení není s to nic změnit ani nesprávný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice neplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSUL 45 INS 3212/2009, 29 NSČR 12/2013-B ze dne 28.2.2013 totiž dovozuje, že jestliže dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoli řádně plní povinnosti uvedené v ust. § 412 odst. 1 a 3 IZ, není to důvodem k postupu podle ust. § 418 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Ke zbytkové části odvolací argumentace, podle níž je celková výše pohledávek nezajištěných věřitelů příliš vysoká, je třeba uvést, že z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 19.9.2012 (č.d. B-7) plyne, že dlužnice využila svého popěrného práva obsaženého v ust. § 192 odst. 1 IZ toliko v případě pohledávky věřitelky č. 7 CITY CREDIT SE a že i v poměrech insolvenčního řízení platí, že insolvenční správce i insolvenční soud je zjištěním pohledávky vázán a nedošlo-li v průběhu řízení po zjištění pohledávky k jejímu zániku např. tím, že ji splnil dlužníkův spoludlužník nebo ručitel, musí být tato pohledávka vypořádána (viz mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 54 INS 9511/2010, 29 NSČR 63/2011-B ze dne 28.11.2013 uveřejněné pod č. 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení v odvoláním napadeném rozsahu podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

Nad rámec výše uvedeného odvolací soud dodává, že dlužnici, u níž došlo ke zrušení oddlužení plněním splátkového kalendáře a k prohlášení konkursu na její majetek proto, že se ukázalo, že v důsledku nezaviněné ztráty příjmu z dohody o provedení práce nebude možné splnit podstatnou část splátkového kalendáře, nic nebrání v tom, aby se po skončení insolvenčního řízení (po pravomocném zrušení konkursu) znovu pokusila o oddlužení na základě nově podaného insolvenčního návrhu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 5.září 2014

Mgr. Tomáš Braun, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová