2 VSPH 144/2015-A-9
KSCB 27 INS 28924/2014 2 VSPH 144/2015-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků Jana Riederera a Ireny Riedererové, bytem Strážný 43, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 28924/2014-A-4 ze dne 2. prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 28924/2014-A-4 ze dne 2. prosince 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 28924/2014-A-4 ze dne 2.12.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Jan Riederer a Irena Riedererová (dále jen dlužníci, popř. dlužník a dlužnice) domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 24.10.2014 na základě insolvenčního návrhu dlužníků spojeného s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Protože se v položce 7 návrhu, v němž měli vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek, dlužníci omezili na popis své sociální situace a k návrhu nepřipojili seznamy majetku a závazků, cituje ust. § 3 odst. 1 a 2, § 103 odst. 2, § 106 odst. 1 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 uzavřel soud na tom, že dlužníci nedostáli požadavku vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek. Z těchto důvodů insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a umožnil jim doplnit insolvenční návrh o chybějící náležitosti a pokračovat v řízení. V odvolání uvedli, že soud odmítl jejich insolvenční návrh proto, že v něm nedoložili skutečnosti osvědčující jejich úpadek a nepřipojili k němu seznamy majetku a závazků, a vytkli mu, že je k odstranění těchto nedostatků návrhu nevyzval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek). Dle odst. 2 je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V odstavci 3 je vymezen obsah seznamu závazků včetně požadavku, aby v něm uvedl údaj o výši a splatnosti jednotlivých pohledávek. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž i v případě návrhu podávaného dlužníkem-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno trvat na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku

či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím položky 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Podle ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v němž v položce 7 vyznačili, že se domáhají vydání rozhodnutí o úpadku. Dále popsali skutečnosti, jež vedly k jejich zadlužení (pracovní neschopnost dlužníka, nízká mzda dlužnice co jediný zdroj obživy rodiny, nařízené exekuce na invalidní důchod dlužníka a mzdu dlužnice, nedostatek finančních prostředků na základní životní potřeby rodiny a na úhradu dluhů), ale žádné skutečnosti, z nichž by bylo lze dovodit, že jsou v úpadku (ani údaje o věřitelích a právním důvodu, výši a splatnosti jejich pohledávek), v této položce neuvedli. Na tom nic nemění ani to, že v položce 20 označili své věřitele, zjednodušeně popsali právní důvod jejich pohledávek a jejich výši, neboť věřitele neoznačili přesně názvem, adresou sídla ani identifikačním číslem, ale toliko částí názvu, a neuvedli nic o splatnosti jejich pohledávek. K návrhu přitom nepřipojili ani seznam závazků, v němž by tyto základní údaje nezbytné k posouzení, zda se nacházejí v úpadku, vyznačili. Jinými slovy, zákonem vymezenému požadavku uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, jež osvědčují jejich úpadek, zjevně nedostáli. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, když jejich insolvenční návrh bez dalšího podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit dlužníky na to, že jim po pravomocném skončení tohoto řízení nic nebrání v tom, aby podali nový, řádný insolvenční návrh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 20. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková