2 VSPH 1439/2014-A-21
KSUL 71 INS 12812/2014 2 VSPH 1439/2014-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Českolipská 454, Benešov nad Ploučnicí, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 12812/2014-A-13 ze dne 20.června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 12812/2014-A-13 ze dne 20.června 2014 se mění tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo soudnímu exekutorovi Mgr. Zuzaně Sobíškové umožněno provést již nařízenou exekuci vedenou u Exekutorského úřadu Praha 6 pod sp. zn. 180 EX 11069/09, zamítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se Josefa anonymizovano (dále jen dlužník) nařídil předběžné opatření, jímž soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Praha 6 Mgr. Zuzaně Sobíškové (dále jen navrhovatelka) umožnil provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 180 EX 11069/09 prodejem spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální 1/2 nemovitosti-bytu č. 454/1 v budově č.p. 454 v části obce Benešov nad Ploučnicí zapsaného v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Děčín na LV č. 1453 pro obec a katastrální území Benešov nad Ploučnicí, a souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti 284/7232 na společných částech domu č.p. 454 v části obce Benešov nad Ploučnicí na pozemku st.p.č. 603 a společných částech pozemku st.p.č. 603 zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Děčín na LV č. 1452 pro obec a katastrální území Benešov nad Ploučnicí (dále jen Nemovitosti), s omezením, aby byl výtěžek dosažený zpeněžením Nemovitostí k dispozici v tomto řízení. Navrhovatelce současně uložil, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud předeslal, že mu byl dne 9.5.2014 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, a dne 13.6.2014 návrh na nařízení shora specifikovaného předběžného opatření, jež navrhovatelka odůvodnila tím, že dlužník jako povinný nejevil v průběhu exekuce snahu svůj exekučně vymáhaný závazek, na nějž nic nezaplatil, jakkoli řešit, když s exekutorským úřadem nekomunikoval a poštu přebíral nepravidelně. Podle názoru navrhovatelky dlužník-vědom si úpravy obsažené v ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ), jež soudnímu exekutorovi znemožňuje po zahájení insolvenčního řízení provádět exekuci prodejem nemovitostí-podával insolvenční návrhy zcela účelově s cílem zmařit konání plánované dražby Nemovitostí.

Při posuzování důvodnosti návrhu soud ve skutkové rovině uvedl, že (již) dne 7.8.2013 podal dlužník insolvenční návrh s tím, že řízení, jež bylo o něm vedeno pod sp. zn. KSUL 71 INS 21826/2013, bylo usnesením ze dne 20.1.2014 zastaveno. Následně dne 9.5.2014 podal dlužník nový insolvenční návrh, o němž je vedeno toto řízení, v němž byl dlužník usnesením č.j. KSUL 71 INS 12812/2014-A-7 (dále jen Výzva), jež mu bylo doručeno dne 21.5.2014, vyzván na doplnění návrhu ve lhůtě do 5 dnů od doručení Výzvy, jež marně uplynula dne 26.5.2014. S přihlédnutím k tomu, že dlužník na Výzvu nereagoval, a že na majetek Miloslavy Rokosové (dále jen dárkyně), jež se ve smlouvě o darování podpory zavázala poskytovat mu v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem částku 3.000,-Kč měsíčně, je vedena exekuce, insolvenční soud dovodil, že jsou dány důvody pro nařízení předběžného opatření, přesto, že navrhovatelka v návrhu Nemovitosti dostatečně nespecifikovala. Proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že v průběhu exekučního řízení byl zcela bez finančních prostředků, a tudíž exekučně vymáhaný závazek neměl z čeho hradit. Konstatoval, že pokud budou Nemovitosti zpeněženy, bude nucen jít do pronájmu, čímž se dostane do větších finančních problémů. Zdůraznil, že ke svým závazkům není lhostejný, o čemž svědčí to, že jejich úhradu hodlá řešit oddlužením a že ohledně navýšení svého příjmu předložil darovací smlouvu. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž by dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona ve spojení s ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 82 odst. 1 IZ může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Podle písm. b) druhého odstavce tohoto ustanovení může insolvenční soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) věty první IZ jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny takové účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.

Odvolací soud považoval v první řadě za potřebné uvést, že smyslem ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v ust. § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Jde o to zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout (právě) účinků zahájení insolvenčního řízení zakotvených v ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

Pro rozhodnutí o odvolání jsou rozhodné tyto skutkové okolnosti: 1) usnesením č.j. KSUL 71 INS 21826/2013-A-11 ze dne 20.1.2014 insolvenční soud (pravomocně) zastavil insolvenční řízení o insolvenčním návrhu dlužníka, a to pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč, 2) dne 12.5.2014 (č.d. A-1) dlužník (opětovně) podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, 3) Výzvou ze dne 13.5.2014 (č.d. A-7), jež byla dlužníkovi doručena dne 21.5.2014, ho insolvenční soud vyzval, aby do 5 dnů ode dne doručení Výzvy doplnil návrh na povolení oddlužení tak, že doloží listiny dokládající údaje o svých příjmech za poslední 3 roky a ohledně dárkyně doloží její čistý měsíční příjem, počet vyživovacích povinností a sdělí, zda má závazky a v jaké výši, 4) podáním ze dne 12.6.2014 (č.d. A-10) se navrhovatelka domáhala nařízení (shora specifikovaného) předběžného opatření podle ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ, jímž se omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ tak, že se jí umožní provést exekuci vedenou pod sp. zn. 180 EX 11069/09 s omezením, aby výtěžek zpeněžení Nemovitostí byl k dispozici v tomto (insolvenčním) řízení, 4) napadeným usnesením ze dne 20.6.2014 insolvenční soud návrhu na předběžné opatření vyhověl.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených IZ. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží, a opakovaně to budiž zdůrazněno, i nemožnost provést vyjma pro tam specifikované pohledávky, o něž zde nejde, (nařízený) výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť IZ upravuje postup při uspokojení všech (přihlášených) pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by s účelem insolvenčního řízení kolidovalo.

Odvolací soud je toho názoru, že ze shora uvedených zjištění nevyplývá, že by dlužník opakovaným účelovým zahajováním insolvenčního řízení (a jeho ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) zneužíval zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení (mařil dražbu Nemovitostí). K zastavení insolvenčního řízení o jeho insolvenčním návrhu totiž došlo toliko v jediném případě tím, že nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

Odvolací soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nařízení předběžného opatření ani v tom, že dlužník nedoložil ekonomickou situaci dárkyně, na jejíž majetek je vedena exekuce, a podle insolvenčního soudu je tedy nepravděpodobné, že by dárkyně poskytovala finanční příspěvek po celou dobu trvání oddlužení. Tyto výhrady soudu prvního stupně totiž směřují výlučně k návrhu na povolení oddlužení, zatímco se vlastní insolvenční návrh jeví z hlediska zákonem vyžadovaných náležitostí postačujícím pro to, aby o něm insolvenční soud rozhodl tak, že zjistí úpadek dlužníka, když ani z odůvodnění napadeného usnesení se nepodává nic, co by takovému rozhodnutí, jež má být dle ust. § 134 IZ vydáno bez zbytečného odkladu, bránilo. Pokud by se tak stalo, pro nařízení předběžného opatření dle druhého odstavce ust. § 82 IZ by pak již zásadně nebyl dán prostor.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání bylo podáno důvodně, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ ve spojení s ust. § 167 téhož zákona a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20.srpna 2014

Mgr. Tomáš Braun, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová