2 VSPH 1438/2016-A-11
KSPL 65 INS 13519/2016 2 VSPH 1438/2016-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Šárky anonymizovano , anonymizovano , bytem Planá E37, Hromnice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 13519/2016-A-6 ze dne 15. června 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 13519/2016-A-6 ze dne 15. června 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Šárka anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v jehož kolonce č. 7 uvedla, že se domnívá, že se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů, závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a (tyto) své závazky není schopna plnit. Dále označila své věřitele názvem a identifikačním číslem, neuvedla však konkrétní údaje o splatnosti jejich pohledávek. Soud konstatoval, že v insolvenčním návrhu tak chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužnice má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je není schopna plnit ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) nebo že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek dle ust. § 3 odst. 2 IZ, a doplnil, že absentující rozhodné skutečnosti nelze dovodit ani ze seznamu závazků a majetku, neboť je dlužnice k návrhu nepřipojila. Uzavřel, že dlužnice předložila neprojednatelný insolvenční návrh, proto jej dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh neodmítá. Namítala, že předložila podklady, z nichž je patrné, že se nachází v úpadku, neboť má závazky 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna uhradit, a nemá žádný majetek.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužnice podala dne 6.6.2016 (č.d. A-1) na předepsaném formuláři insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v jehož kolonce č. 7 uvedla, že má vůči sedmi věřitelům závazky v celkové výši 624.872,05 Kč, své věřitele označila názvem a identifikačním číslem (neuvedla však adresy jejich sídel) a konstatovala, že její závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je není schopna plnit. Konkrétní údaje o výši a splatnosti svých závazků v návrhu neuvedla.

Z takto vágních tvrzení vskutku nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měla více věřitelů a (konkrétní) peněžité závazky po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, jež by nebyla schopna plnit. Tato tvrzení postrádají rovněž vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Obecné konstatování toho, že jsou její závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je není schopna plnit, za uvedení rozhodných skutečností považovat nelze. Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě údajů v kolonkách č. 17 a 19 formuláře, jež splatnosti závazků rovněž neobsahují, ani ze seznamů majetku a závazků dle ust. § 104 a § 392 IZ, neboť je dlužnice k návrhu nepřipojila.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ v takovém případě vylučuje postup dle ust. § 43 OSŘ, dovodil, že soud prvního stupně nepochybil, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 OSŘ potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala a aby spolu s ním podala na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 7. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost: Jana Berná