2 VSPH 1435/2013-A-17
MSPH 90 INS 20995/2013 2 VSPH 1435/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka AMT s.r.o. Příbram, sídlem U Nikolajky 382, Praha 5, zast. advokátem JUDr. Filipem Matoušem, sídlem Lazarská 6, Praha 2, zahájené na návrh CONDA, s.r.o., sídlem Severní 233, Příbram, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 20995/2013-A-8 ze dne 8.srpna 2013

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 20995/2013-A-8 ze dne 8.srpna 2013 se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit dlužníkovi 6.800,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám advokáta JUDr. Filipa Matouše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 90 INS 20995/2013-A-8 ze dne 8.8.2013 odmítl insolvenční návrh, jímž se CONDA, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek AMT s.r.o. Příbram (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel v návrhu tvrdil, že dlužník pozastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, je v prodlení s jejich plněním po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a současně nelze dosáhnout uspokojení výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dále uvedl další věřitele dlužníka s uvedením jejich adres a výší jejich pohledávek. Podle názoru soudu vylíčil navrhovatel rozhodující skutečnosti, jež osvědčují dlužníkův úpadek, nedostatečně, neboť sice uvedl, že má vůči dlužníkovi peněžité pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak ani u jediné neuvedl konkrétní datum splatnosti, a neuvedl ani splatnost pohledávek dalších věřitelů. Protože v insolvenčním návrhu chybí konkrétní uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, vykazuje návrh vadu, která brání pokračování v řízení. Soud proto podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že insolvenční návrh obsahuje všechny zákonem stanovené požadavky. Zdůraznil, že detailně popsal existenci svých splatných pohledávek vyplývajících z faktur uvedených v insolvenčním návrhu, které nebyly do dnešního dne dlužníkem uhrazeny. Zdůraznil, že v insolvenčním návrhu uvedl splatnost každé faktury, a opětovně je uvedl v odvolání. Zdůraznil, že v insolvenčním návrhu označil i čtyři věřitele dlužníka, a to PROTECT GROUP, a.s. s pohledávkou ve výši 10.890,-Kč, A.S.A., s.r.o. s pohledávkou ve výši 181.500,-Kč, RUMPOLD, s.r.o. s pohledávkou ve výši 42.400,-Kč a AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o. s pohledávkou ve výši 236.200,-Kč, kteří mají za dlužníkem pohledávky více než třicet dní po lhůtě splatnosti. Dlužník soudu sdělil, že nemá žádné závazky po lhůtě splatnosti, to však znamená, že po podání insolvenčního návrhu došlo k jejich úhradě, a ke dni podání insolvenčního návrhu tedy byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Navrhovatel má zato, že z informací uvedených v insolvenčním návrhu je možné s největší pravděpodobností usuzovat na dlužníkův úpadek.

Dlužník ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Insolvenční návrh byl podle něj evidentně podán za účelem vymožení sporné částky a za účelem poškození dlužníka. Poukázal na to, že ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 6.8.2013 prokázal, že je solventní, a není tedy v úpadku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě obecných náležitostí každého podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu uvedl, že má vůči dlužníkovi pohledávky vyplývající ze smlouvy o poskytnutí poradenství ze dne 28.12.2012, které byly účtovány fakturou č. FA 2013011 za měsíc březen ve výši 60.742,-Kč splatnou dne 19.4.2013, fakturou č. FA 2013020 za měsíc duben ve výši 60.500,-Kč splatnou dne 15.5.2013, fakturou č. FA 2013029 za měsíc květen ve výši 60.500,-Kč splatnou dne 15.6.2013 a fakturou č. FA 2013037 za měsíc červen ve výši 60.500,-Kč splatnou dne 15.7.2013. Dále uvedl, že dalšími věřiteli dlužníka jsou PROTECT GROUP, a.s. s pohledávkou ve výši 10.890,-Kč, A.S.A., s.r.o. s pohledávkou ve výši 181.500,-Kč, RUMPOLD, s.r.o. s pohledávkou ve výši 42.400,-Kč a AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o. s pohledávkou ve výši 236.200,-Kč, přičemž o splatnosti jejich pohledávek žádné konkrétní údaje neuvedl.

Jak vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009) ze dne 26.2.2009, požadavek formulovaný v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ust. § 4 odst. 2 věty první zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud ČR na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníkovi. Přitom zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může vyvolat i vadný insolvenční návrh v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvod formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadní rozdíl v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

V daném případě nedostál navrhovatel povinnosti uvést o dalších věřitelích a jejich splatných pohledávkách za dlužníkem takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník je v úpadku. Protože ohledně pohledávek dalších věřitelů neuvedl konkrétní údaje o jejich splatnosti, je závěr odvolacího soudu shodný se závěrem, k němuž dospěl soud prvního stupně, totiž že insolvenční návrh navrhovatele vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Výrok o nákladech v odvolacím řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Dlužník měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, jež mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada zahrnuje odměnu advokáta podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve výši 3.100,-Kč. Zástupce dlužníka provedl v řízení dva úkony-převzetí zastupování a vyjádření k odvolání, proto žalovanému náleží spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 300,-Kč za každý úkon celkem 6.800,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 1. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová