2 VSPH 1428/2014-P238-7
KSPH 72 INS 5638/2014 2 VSPH 1428/2014-P238-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice KOBLA, s.r.o., sídlem Ke Koble 1100, Pečky, IČO 42192153, zast. advokátem Mgr. Jakubem Kotrbou, sídlem Těšnov 1/1059, Praha 1, o odvolání MSP Air, s.r.o., sídlem Zahradní 448, Nový Bydžov, IČO 63219565, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P238-2 ze dne 18. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P238-2 ze dne 18. června 2014 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e, v bodě III. výroku se z r u š u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v bodech I. a II. shora označeného usnesení v insolvenčním řízení vedeném na majetek KOBLA, s.r.o. (dále jen dlužnice) odmítl přihlášku pohledávky v celkové výši 935.626,20 Kč věřitelky MSP Air, s.r.o. (dále jen Věřitelka) a rozhodl o tom, že účast Věřitelky v insolvenčním řízení končí právní mocí usnesení, a v bodě III. výroku rozhodl o tom, že Věřitelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 11.3.2014 rozhodl o úpadku dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs, a věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili nejpozději do dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Jelikož lhůta k přihlášení pohledávek uplynula (již) dnem 12.5.2014, a Věřitelka podala přihlášku Pohledávky u soudu (až) dne 11.6.2014, tedy opožděně, insolvenční souddle ust. § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl, jak uvedeno výše. Pro úplnost soud dodal, že výzva věřitelům (dále jen Výzva) publikovaná v insolvenčním rejstříku dne 17.4.2014 byla určena jen zahraničním věřitelům dle Nařízení Rady ES č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení, a že tuzemští věřitelé jsou vázáni lhůtou uvedenou v rozhodnutí o úpadku.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala Věřitelka včasné odvolání, v němž namítala, že se řídila Výzvou, jež obsahuje nejen údaje o dlužnici a údaje týkající se přihlašování pohledávek, nýbrž i poučení, že věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, se vyzývají, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Výzvy. Poukazovala přitom na to, že z Výzvy nevyplývá, že by byla určena (toliko) zahraničním věřitelům (jak uvádí soud prvého stupně), a proto ji považovala za určenou tuzemským věřitelům. Odmítnutí přihlášky Pohledávky bylo tudíž neopodstatněné. Věřitelka proto požádala o prominutí zmeškání lhůty a zařazení přihlášky Pohledávky do řádně přihlášených pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ), a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Prominutí zmeškání lhůty není podle ust. § 83 téhož zákona v insolvenčním řízení přípustné.

V rozhodnutí o úpadku vyzve insolvenční soud dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání podle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek podle ust. § 136 odst. 3 IZ 30 dnů.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku odvolací soud ověřil, že insolvenční soud zveřejnil dne 3.3.2014 vyhlášku (č.d. A-3), v níž oznámil, že týž den bylo zahájeno insolvenční řízení týkající se dlužnice. V průběhu řízení pak rozhodl usnesením ze dne 11.3.2014 (č.d. A-8), jež bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne, o úpadku dlužnice; toto rozhodnutí přitom nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle ust. § 136 odst. 2 IZ obsahovat má, včetně dvouměsíční lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty tak připadl na pondělí 12.5.2014, přičemž Věřitelka podala přihlášku Pohledávky osobně do podatelny insolvenčního soudu až dne 11.6.2014 ve 14 hodin 26 minut, a tedy vskutku po uplynutí lhůty stanovené v usnesení o úpadku.

Z insolvenčního spisu je dále patrno, že dne 17.4.2014 zveřejnil insolvenční soud Výzva datovanou dnem 16.4.2014 (č.d. B-19), podle níž se věřitelé, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, vyzývají, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení této výzvy .

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 21/2009 ze dne 27.7.2011 uveřejněným pod č. 150/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž ust. § 430 IZ ukládá insolvenčnímu soudu povinnost vyrozumět o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku a doručit zvlášť i výzvu k podávání přihlášek pohledávek jen ve vztahu ke známým věřitelům z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, a (proto) ve vztahu ke známým věřitelům z České republiky a k neznámým věřitelům z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska takovou povinnost nemá. V tomto usnesení dovolací soud dále uvedl, že výzvu k podávání přihlášek pohledávek dle ust. § 430 odst. 3 IZ má (by měl) insolvenční soud formulovat tak, že ji adresuje známým věřitelům z ostatních (jiných) členských států Evropské Unie s výjimkou Dánska , a doplní poučení, že tato výzva neplatí pro věřitele z České republiky.

Odvolací soud je s Věřitelkou zajedno potud, že v poměrech této věci insolvenční soud požadavku řádného označení adresátů Výzvy nedostál, neboť ji nesprávně adresoval všem věřitelům , kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aniž by do ní promítl omezení založené úpravou obsaženou v ust. § 430 IZ. Nicméně pro posouzení důvodnosti odvolání považoval za rozhodující, zda formulace Výzvy ve spojení s dalšími procesními úkony soudu mohla i přes výše popsané nedostatky založit tuzemským věřitelům dlužnice-Věřitelku nevyjímaje-jinou lhůtu k podávání přihlášek, než lhůtu určenou v rozhodnutí o úpadku.

S přihlédnutím k (dalšímu) obsahu Výzvy, zejména k jejímu cizojazyčnému označení (v 11 cizích jazycích) a požadavku na překlad přihlášek pohledávek do českého jazyka, a s ohledem na usnesení insolvenčního soudu ze dne 16.4.2014 (č.d. B-18), jímž odročil nařízené přezkumné jednání a schůzi věřitelů z důvodu vyčkání uplynutí lhůty k podání přihlášek zahraničních věřitelů, jimž byla dle pokynu kanceláře-na základě návrhu insolvenčního správce ze dne 9.4.2014 (č.d. B 17)-Výzva výlučně doručována, dospěl odvolací soud k závěru, že Výzva nemohla u tuzemské věřitelky vyvolat dojem, že je určena jí, a to i se zřetelem k tomu, že v té době již musela znát obsah výzvy k přihlášení pohledávek zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 11.3.2014, jež byla součástí rozhodnutí o úpadku.

Protože prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení není ve smyslu ust. § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že k přihlášce Pohledávky Věřitelky podané po uplynutí této lhůty se dle ust. § 173 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nepřihlíží, a nemůže v něm tedy být ani přezkoumána a uspokojována.

Pro úplnost pak považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že v daném případě nebylo namístě rozhodovat o náhradě nákladů řízení způsobem, jak to učinil insolvenční soud, neboť náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení se dle ust. § 170 písm. f) IZ neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení v bodech I. a II. výroku podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil; v bodě III. výroku je pak za přiměřeného užití § 219a téhož zákona zrušil, neboť pro rozhodování o nákladech řízení nebyl dán zákonný důvod.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 29. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná