2 VSPH 1427/2014-P239-7
KSPH 72 INS 5638/2014 2 VSPH 1427/2014-P239-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice KOBLA, s.r.o., sídlem Ke Koble 1100, Pečky, IČO 42192153, zast. advokátem Mgr. Jakubem Kotrbou, sídlem Těšnov 1/1059, Praha 1, o odvolání MSP final, s.r.o., sídlem Pavla Hanuše 299, Hradec Králové, IČO 63221951, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P239-2 ze dne 18. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P239-2 ze dne 18. června 2014 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e, v bodě III. výroku se z r u š u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v bodech I. a II. výroku shora označeného usnesení v insolvenčním řízení vedeném na majetek KOBLA, s.r.o. (dále jen dlužnice) odmítl přihlášku pohledávky v celkové výši 200.000,-Kč (dále jen Pohledávka) věřitelky MSP final, s.r.o. (dále jen Věřitelka) a rozhodl o tom, že účast Věřitelky v insolvenčním řízení končí právní mocí usnesení, a v bodě III. výroku rozhodl o tom, že Věřitelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 11.3.2014 rozhodl o úpadku dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs, a věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili nejpozději do dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Jelikož lhůta k přihlášení pohledávek uplynula (již) dnem 12.5.2014, a Věřitelka podala přihlášku Pohledávky u soudu (až) dne 11.6.2014, tedy opožděně, insolvenční soud dle ust. § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl, jak uvedeno výše. Pro úplnost soud dodal, že výzva věřitelům (dále jen Výzva) publikovaná v insolvenčním rejstříku dne 17.4.2014 byla určena jen zahraničním věřitelům dle Nařízení Rady ES č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení), a že tuzemští věřitelé jsou vázáni lhůtou uvedenou v rozhodnutí o úpadku.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala Věřitelka včasné odvolání, v němž namítala, že se řídila Výzvou, jež obsahuje nejen údaje o dlužnici a údaje týkající se přihlašování pohledávek, nýbrž i poučení, že věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, se vyzývají, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Výzvy. Poukazovala přitom na to, že z Výzvy nevyplývá, že by byla určena (toliko) zahraničním věřitelům (jak uvádí soud prvého stupně), a proto ji považovala za určenou tuzemským věřitelům. Odmítnutí přihlášky Pohledávky bylo tudíž neopodstatněné. Věřitelka proto požádala o prominutí zmeškání lhůty a zařazení přihlášky Pohledávky do řádně přihlášených pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Prominutí zmeškání lhůty není podle ust. § 83 téhož zákona v insolvenčním řízení přípustné.

V rozhodnutí o úpadku vyzve insolvenční soud dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání podle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek dle ust. § 136 odst. 3 IZ 30 dnů.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud dle ust. § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku odvolací soud ověřil, že insolvenční soud zveřejnil dne 3.3.2014 vyhlášku (č.d. A-3), v níž oznámil, že týž den bylo zahájeno insolvenční řízení týkající se dlužnice. V průběhu řízení pak rozhodl usnesením ze dne 11.3.2014 (č.d. A-8), jež bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno téhož dne, o úpadku dlužnice; toto rozhodnutí přitom nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle ust. § 136 odst. 2 IZ obsahovat má, včetně dvouměsíční lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty tak připadl na pondělí 12.5.2014, přičemž Věřitelka podala přihlášku Pohledávky osobně do podatelny insolvenčního soudu až dne 11.6.2014 ve 14 hodin 25 minut, tedy vskutku po uplynutí lhůty stanovené v usnesení o úpadku.

Z insolvenčního spisu je dále patrno, že dne 17.4.2014 zveřejnil insolvenční soud Výzva datovanou dnem 16.4.2014 (č.d. B-19), podle níž se věřitelé, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, vyzývají, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení této výzvy .

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 21/2009 ze dne 27.7.2011 uveřejněným pod č. 150/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž ust. § 430 IZ ukládá insolvenčnímu soudu povinnost vyrozumět o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku a doručit zvlášť i výzvu k podávání přihlášek pohledávek jen ve vztahu ke známým věřitelům z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, a (proto) ve vztahu ke známým věřitelům z České republiky a k neznámým věřitelům z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska takovou povinnost nemá. V tomto usnesení dovolací soud dále uvedl, že výzvu k podávání přihlášek pohledávek dle ust. § 430 odst. 3 IZ má (by měl) insolvenční soud formulovat tak, že ji adresuje známým věřitelům z ostatních (jiných) členských států Evropské Unie s výjimkou Dánska , a doplní poučení, že tato výzva neplatí pro věřitele z České republiky.

Odvolací soud je s Věřitelkou zajedno potud, že v poměrech této věci insolvenční soud požadavku řádného označení adresátů Výzvy nedostál, neboť ji nesprávně adresoval všem věřitelům , kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aniž by do ní promítl omezení založené úpravou obsaženou v ust. § 430 IZ. Nicméně pro posouzení důvodnosti odvolání považoval za rozhodující, zda formulace Výzvy ve spojení s dalšími procesními úkony soudu mohla i přes výše popsané nedostatky založit tuzemským věřitelům dlužnice-Věřitelku nevyjímaje-jinou lhůtu k podávání přihlášek, než lhůtu určenou v rozhodnutí o úpadku.

S přihlédnutím k (dalšímu) obsahu Výzvy, zejména k jejímu cizojazyčnému označení (v 11 cizích jazycích) a požadavku na překlad přihlášek pohledávek do českého jazyka, a s ohledem na usnesení insolvenčního soudu ze dne 16.4.2014 (č.d. B-18), jímž odročil nařízené přezkumné jednání a schůzi věřitelů z důvodu vyčkání uplynutí lhůty k podání přihlášek zahraničních věřitelů, jimž byla dle pokynu kanceláře-na základě návrhu insolvenčního správce ze dne 9.4.2014 (č.d. B 17)-Výzva výlučně doručována, dospěl odvolací soud k závěru, že Výzva nemohla u tuzemské věřitelky vyvolat dojem, že je určena jí, a to i se zřetelem k tomu, že v té době již musela znát obsah výzvy k přihlášení pohledávek zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 11.3.2014, jež byla součástí rozhodnutí o úpadku.

Protože prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení není ve smyslu ust. § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že k přihlášce Pohledávky Věřitelky podané po uplynutí této lhůty se dle ust. § 173 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nepřihlíží, a nemůže v něm tedy být ani přezkoumána a uspokojována.

Pro úplnost pak považoval odvolací soud za potřebné doplnit, že v daném případě nebylo namístě rozhodovat o náhradě nákladů řízení způsobem, jak to učinil insolvenční soud, neboť náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení se dle ust. § 170 písm. f) IZ neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení v bodech I. a II. výroku podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil; v bodě III. výroku je pak za přiměřeného užití § 219a téhož zákona zrušil, neboť pro rozhodování o nákladech řízení nebyl dán zákonný důvod.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 29. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná