2 VSPH 1425/2016-A-11
KSPL 53 INS 13577/2016 2 VSPH 1425/2016-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Miloše anonymizovano , anonymizovano , bytem Družstevní 167, Líně, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 13577/2016-A-5 ze dne 17. června 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 13577/2016-A-5 ze dne 17. června 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Miloš Jeřábek (dále jen dlužník) domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění soud uvedl, že dlužník v návrhu označil 4 závazky vůči 4 věřitelům a odkázal na kolonky č. 17 a 18 formuláře návrhu a na seznam závazků, přičemž u věřitele FINEMONEY SE uvedl pouze přibližnou výši dluhu a jako čtvrtého věřitele označil osobu, jež nemá právní osobnost. Dále zdůraznil, že dlužník v kolonkách č. 17 a 18 neuvedl všechny své věřitele, když některé z nich uvedl v kolonce č. 20, na kterou však v návrhu neodkázal, a nepřipojil ani bezvadný seznam závazků, neboť vykazuje stejné vady jako insolvenční návrh. Poukázal rovněž na to, že u zajištěných závazků dlužník neoznačil věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku, a neuvedl ani, v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Dospěl proto k závěru, že dlužník řádně nevylíčil rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho úpadek, postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání a požadoval vrácení věci soudu prvého stupně k novému projednání. Argumentoval tím, že mu není známa aktuální výše závazku vůči věřiteli FINEMONEY SE, a proto uvedl výši splatného dluhu známou ke dni podání návrhu, a že u závazku vůči Exekutorskému úřadu České Budějovice neuvedl identifikační číslo, neboť se mu jej ke dni podání návrhu nepodařilo dohledat; v souvislosti s tím poukazoval na skutečnost, že k odvolání připojil nový přehled závazků doplněný o požadované identifikační číslo. Závěrem shrnul, že uvedl veškeré závazky a připojil dostupnou dokumentaci prokazující jejich existenci i pravdivý seznam majetku, a měl za to, že veškeré nedostatky, na něž poukazoval soud prvého stupně, odvoláním náležitě osvětlil. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužník podal dne 7.6.2016 na předepsaném formuláři insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v jehož kolonce č. 7 uvedl, že má tam označené 4 závazky vůči 4 věřitelům, jež jsou rovněž identifikováni v kolonce č. 17 a 18 návrhu na povolení oddlužení a v příloze návrhu (přehledu závazků), a má tedy za to, že se nachází v úpadku. Dále specifikoval čtyři závazky (dva z nich označil za vykonatelné a zajištěné), uvedl údaje o jejich titulu, splatnosti a výši a řádně označil tři věřitele. Zároveň předložil řádný seznam majetku a seznam závazků s totožným výčtem věřitelů a závazků jako v insolvenčním návrhu. U závazku věřitele FINEMONEY SE přitom uvedl výši závazku cca a jako věřitele č. 4 označil Exekutorský úřad České Budějovice (jenž nemá právní osobnost). U zajištěných závazků pak v návrhu ani v seznamu závazků neoznačil věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, v seznamu majetku označil nemovitost jako předmět zajištění. Soud prvého stupně dlužníka k nápravě nedostatků seznamu závazků nevedl a bez dalšího insolvenční návrh odmítl.

Při rozhodování přitom vycházel z toho, že dlužník v návrhu nevylíčil rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek, když z jeho tvrzení lze dovodit pouze to, že má více věřitelů (avšak ne všichni označení věřitelé mají právní osobnost) a peněžité závazky (avšak ne u všech je uveden konkrétní údaj o jejich výši) po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak nikoliv to, že je není schopen plnit, neboť z popisu rozhodných skutečností nevyplývá ani jedna z domněnek platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 IZ.

Z insolvenčního návrhu se však dle názoru odvolacího soudu podává, že dlužník specifikoval minimálně dva závazky vůči dvěma řádně označeným věřitelům (Martinu Jeřábkovi a Janě Blažkové), a to včetně jejich titulu, výše a dat splatnosti, z nichž je patrné, že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (od 12.4. resp. 15.1.2016). Insolvenční návrh tak za popsaného stavu nepostrádá žádnou z obecných náležitostí soudního podání dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř ani ze zvláštních náležitostí insolvenčního návrhu dle ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ, neboť obsahuje konkrétní označení důvodu, výše i splatnosti alespoň dvou pohledávek věřitelů a obsahuje rovněž (faktickými údaji podložené) tvrzení o úpadku dlužníka, jenž spočívá v insolvenci dle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ.

Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k závěru, že v daném případě z tvrzení dlužníka obsažených (toliko) v návrhu lze dovodit, že ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ má více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky v určité (konkrétní) výši po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že je není schopen plnit (neplní je po dobu delší než 3 měsíců). Údaje obsažené v insolvenčním návrhu tak vytvářejí ve skutkové rovině takový obraz věci, z nějž lze dovodit-pokud budou tvrzení uvedená v návrhu shledána pravdivými -skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku.

Insolvenční návrh dlužníka tak nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo namístě dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout, a tudíž podmínky vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

K případnému odstranění vad seznamu závazků povede insolvenční soud dlužníka postupem dle ust. § 128 odst. 2 a § 393 odst. 2 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 29. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková