2 VSPH 142/2013-A-24
KSPH 36 INS 5568/2012 2 VSPH 142/2013-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Karety a soudc JUDr. Ji ího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve vČci dlužníka Stanislava ýušky, bytem Topolová 910, Milovice-Mladá, zahájené na návrh Komerní banky, a.s., sídlem Na P íkopČ 969/33, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Petrem Balcarem, sídlem Revoluní 15, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze .j. KSPH 36 INS 5568/2012-A-17 ze dne 29. srpna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze .j. KSPH 36 INS 5568/2012-A-17 ze dne 29.srpna 2012 se v bodČ I. výroku potvrzuje; v bodČ II. výroku se zrušuje a vČc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Praze ve výroku oznaeným usnesením rozhodl o tom, že se zjiš uje úpadek dlužníka Stanislava ýušky (dále jen dlužník) a na jeho majetek prohlásil konkurs (body I. a II. výroku), insolvenní správkyní ustanovil JUDr. Ing. Kristýnu Chalupeckou (bod III. výroku) a v bodČ IV. výroku konstatoval, že úinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zve ejnČní v insolvenním rejst íku. V dalších bodech výroku promítl úinky rozhodnutí o úpadku, na den 9.11.2012 na ídil p ezkumné jednání a svolal sch zi vČ itel a informoval o tom, že jeho rozhodnutí budou zve ej ována v insolvenním rejst íku s tím, že pokud je bude zve ej ovat v hromadných sdČlovacích prost edcích, bude jimi Obchodní vČstník.

V od vodnČní usnesení soud uvedl, že insolvenní ízení bylo zahájeno dne 7.3.2012, kdy mu byl doruen insolvenní návrh Komerní banky, a.s. (dále jen Banka), v nČmž Banka uvedla, že má za dlužníkem splatné pohledávky v celkové výši 1.748.128,32 K, oznaila jeho další vČ itele a požadovala, aby bylo rozhodnuto o zjištČní dlužníkova úpadku. Jelikož na jednání konaném dne 20.7.2012 dlužník prohlásil, že je v úpadku a s insolvenním návrhem souhlasí, insolvenní soud podle ust. § 136 insolvenního zákona (dále též jen IZ) rozhodl o zjištČní úpadku dlužníka a podle ust. § 148 odst. 1 téhož zákona spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Proti bod m I. a II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Praze, jimiž bylo rozhodnuto o zjištČní úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, podal dlužník vasné odvolání, v nČmž namítal, že soud nep ihlédl k jeho návrhu na povolení oddlužení ze dne 23.4.2012. Zd raznil, že akoli návrh nepodal na p edepsaném formulá i, mČl se soud k nČmu vyjád it a podle ust. § 5 obanského soudního ádu (dále jen OSě) ve spojení s ust. § 7 odst. 1 IZ ho mČl pouit o náležitostech a p edepsané formČ návrhu na povolení oddlužení, což neuinil.

Doplnil, že z judikatury Nejvyššího soudu prezentované usnesením sp.zn. 29 NSýR 39/2012 ze dne 26.6.2012 a usnesením sp.zn. 29 NSýR 12/2011 ze dne 23.3.2011 uve ejnČným pod . 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek jednoznanČ vyplývá povinnost insolvenního soudu pouit dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení ještČ p edtím, než je takový návrh podán. Je p itom nerozhodné, zda dlužník je i není podnikatelem, nebo judikatura p ipouští oddlužení i u podnikatele-fyzické osoby, která nemá dluhy z podnikání, což je dáno i v jeho p ípadČ. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vČc vrátil do fáze ízení do zjištČní úpadku, v nČmž mu bude poskytnuto náležité pouení o jeho procesních právech a povinnostech.

Vrchní soud v Praze proto p ezkoumal napadené usnesení vetnČ ízení jeho vydání p edcházejícího a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Ke zjištČní úpadku dlužníka:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenní soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvČdením nebo dokazováním zjištČno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více vČ itel , penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li p edlužen, tj. má-li více vČ itel a souhrn jeho závazk p evyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím zp sobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho p edlužením, p iemž k vydání rozhodnutí o úpadku postauje zjištČní, že dlužník je buć insolventní nebo že je p edlužen, jinými slovy, zjištČní úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Pro rozhodnutí o odvolání proti výroku o zjištČní úpadku považoval odvolací soud za rozhodující, že na jednání konaném dne 20.7.2012 (.l. A-14) dlužník uvedl, že s insolvenním návrhem Banky souhlasí, a potvrdil, že je v úpadku. Uinil tak nesporným, že má více vČ itel (nap . Banku a Finanní ú ad v Nymburce), v i nimž má penČžité závazky, které neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, resp. od listopadu roku 2011. OstatnČ, jeho úpadek vyplývá též z obsahu odvolání, v nČmž nezpochyb oval existenci splatných pohledávek Banky a dalších vČ itel ani netvrdil, že tyto své závazky je (byl) schopen uhradit. Tomu nasvČduje i ta ást odvolací argumentace, v níž poukazuje na to, že podal návrh na povolení oddlužení, tedy návrh na zp sob ešení úpadku. Dlužno podotknout, že na p ezkumném jednání konaném dne 28.1.2013 (.l. B-12), na nČmž byly p ezkoumány pohledávky 7 p ihlášených vČ itel , pop el dlužník pouze ást pohledávky vČ itele . 4.

Odvolací návrh, aby byla vČc vrácena do fáze ízení p ed zjištČním úpadku, je neopodstatnČný též proto, že je nesprávná úvaha dlužníka, že pokud nebyl pouen o náležitostech a formČ návrhu na povolení oddlužení, nemohl být zákonným zp sobem zjištČn ani jeho úpadek. Je totiž t eba d slednČ rozlišovat mezi insolvenním návrhem, jenž je spojen s požadavkem na rozhodnutí o úpadku dlužníka, a návrhem na povolení oddlužení, jenž je spojen s požadavkem na rozhodnutí o zp sobu ešení úpadku dlužníka, tudíž je nutno vzít v potaz, že tyto návrhy mají (zpravidla) samostatný právní režim.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 OSě a napadené usnesení v bodČ I. výroku jako vČcnČ správné potvrdil.

K prohlášení konkursu na majetek dlužníka:

Odvolací soud považoval v první adČ za nutné uvést, že ve smyslu ust. § 7 odst. 1 IZ musí i usnesení vydaná soudem v insolvenním ízení odpovídat požadavk m vymezeným v p íslušných ustanoveních OSě s tím, že rozhodnutí o prohlášení konkursu, jež je rozhodnutím ve vČci samé (k tomu viz nap . usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSýR 30/2010 ze dne 16.3.2011 uve ejnČné pod . 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), musí být vždy od vodnČno (tj. použití ust. § 169 odst. 2 OSě zde nep ichází v úvahu), a dle ust. § 167 odst. 2 OSě se tak musí stát zp sobem uvedeným v ust. § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v od vodnČní tohoto usnesení musí kromČ jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná skutková zjištČní uinil, na jakém podkladČ a jakými úvahami se p i hodnocení tČchto zjištČní ídil a jak je právnČ posoudil. P itom dbá o to, aby od vodnČní rozhodnutí bylo p esvČdivé.

TČmto požadavk m však soud prvního stupnČ v písemném vyhotovení napadeného usnesení nedostál, když rozhodnutí o zp sobu ešení dlužníkova úpadku od vodnil toliko konstatováním, že s rozhodnutím o úpadku spojil podle ust. § 148 odst. 1 IZ rozhodnutí o prohlášení konkursu, aniž by vysvČtlil, z jakých konkrétních skutkových a právních závČr p i svém závČru o d vodech prohlášení konkursu vycházel, zejména, zda (pro) je dlužník osobou, u níž zákon vyluuje ešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Odvolací soud z obsahu spisu ovČ il, že podáním, jež bylo soudu dorueno dne 23.4.2012 (.l. A-11), dlužník-zjevnČ v reakci na usnesení ze dne 14.3.2012, v nČmž byl pouen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení (.l. A-8)-vskutku podal návrh na povolení oddlužení, by nikoli na p edepsaném formulá i. S tímto návrhem se však soud prvního stupnČ nijak nevypo ádal, a již z tohoto d vodu je rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka p edasné. V p ípadČ, že dlužník podá návrh na povolení oddlužení, zásadnČ p ichází v úvahu buć rozhodnutí o povolení oddlužení dle ust. § 397 IZ (jde-li o dlužníka, u nČhož je oddlužení p ípustné a jsou-li splnČny i ostatní zákonné podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí), nebo rozhodnutí o prohlášení konkursu dle ust. § 396 IZ, s nímž je (musí být) spojeno rozhodnutí o odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení anebo rozhodnutí, jímž insolvenní soud vezme na vČdomí zpČtvzetí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení.

Odvolací soud p itom souhlasí s dlužníkem v tom, že v projednávané vČci bylo povinností insolvenního soudu vyzvat ho k odstranČní vad návrhu na povolení oddlužení a pouit ho o jeho náležitostech a p edepsané formČ. Požadavkem, aby návrh na povolení oddlužení byl podán na p edepsaném formulá i zakotveným v ust. § 391 odst. 3 IZ, je stanovena zvláštní forma tohoto návrhu ve smyslu ust. § 41 OSě. Absence této formy se s ohledem na obecnou procesní úpravu obsaženou v OSě, jímž je insolvenní ízení dle ust. § 7 IZ obecnČ spravováno, projevuje jako vada podání, již soud odstra uje ve smyslu ust. § 43 OSě postupem dle ust. § 393 odst. 1 IZ. Pokud dlužník ve stanovené lh tČ návrh na formulá i p edloží a návrh nevykazuje ani jiné vady stran svých obsahových náležitostí i povinných p íloh, jsou úinky p vodního podání uinČného bez p edepsané formy zachovány. Naopak nesplnČní požadavk kladených zákonem na formu, obsah a p ílohy návrhu na povolení oddlužení brání jeho vČcnému projednání, a proto nejsou-li takové nedostatky dlužníkem odstranČny ani p es výzvu soudu, musí být takový návrh dle ust. § 393 odst. 3 IZ odmítnut.

K té ásti odvolací argumentace, v níž dlužník poukazuje na to, že nemá dluhy vzešlé z podnikání, je t eba uvést, že ust. § 389 odst. 1 IZ vymezující subjektivní podmínky p ípustnosti oddlužení vskutku uruje, že dlužníkem, který se m že oddlužení úspČšnČ domáhat, je jen taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a souasnČ nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Dlužno dodat, že u fyzických osob, které podnikaly na základČ živnostenského oprávnČní, není pro závČr, že jde o podnikatele urující jejich zápis v živnostenském rejst íku. Z ust. § 2 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku totiž plyne, že za podnikatele se nepokládá (nejde-li o osobu uvedenou v ust. § 2 odst. 2 písm. a), c) a d) téhož zákona) fyzická osoba, která má živnostenské oprávnČní, na jehož základČ nepodniká (k tomu viz nap . usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSýR 3/2009 ze dne 21.4.2009 uve ejnČné pod . 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na základČ shora uvedeného proto odvolacímu soudu nezbylo než podle ust. § 219a odst. 1 písm. a), b) a § 221 odst. 1 písm. a) OSě napadené usnesení v bodČ II. výroku zrušit a vČc v tomto rozsahu vrátit soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení, v nČmž opČtovnČ a tentokrát p ezkoumatelným a procesnČ korektním zp sobem rozhodne o zp sobu ešení dlužníkova úpadku (návrhu dlužníka na povolení oddlužení).

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prost ednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 11. b ezna 2013

JUDr. Ji í K a r e t a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva