2 VSPH 1410/2015-A-31
KSCB 41 INS 13034/2015 2 VSPH 1410/2015-A-31

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Cetoraz 122, zahájené na návrh HURSTTRADE s.r.o., sídlem Jiráskova 81/13, Olomouc, IČO: 28626737, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 13034/2015-A-6 ze dne 1. července 2015

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením uložil HURSTTRADE, s.r.o. (dále jen navrhovatelka), jež se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník) a prohlášení konkursu na jeho majetek, aby do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník nepodal ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, a proto přichází v úvahu řešení jeho úpadku-bude-li zjištěn-toliko konkursem. Při určení výše zálohy vyšel z toho, že dlužník vlastní nemovitosti v k.ú. Cetoraz zapsané na LV č. 54, jež jsou předmětem zajištění, a že v dané fázi řízení nelze určit jejich hodnotu ani částku, za niž budou reálně zpeněženy. Proto s poukazem na účel zálohy, jímž je zajistit insolvenčnímu správci prostředky pro výkon jeho činnosti bezprostředně po jeho ustanovení do funkce, rozhodl o uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník blanketní odvolání, jež do rozhodnutí odvolacího soudu neodůvodnil.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání podala osoba k tomu oprávněná, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Dle ust. § 201 občanského soudního řádu, jež se dle ust. § 7 insolvenčního zákona přiměřeně použije i v insolvenčním řízení, může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním účastník řízení.

Dle ust. § 108 odst. 1 věty prvé insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek.

Přestože insolvenční zákon v ust. § 108 neupravuje výslovně subjektivní přípustnost odvolání proti usnesení, jímž soud uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, z povahy věci může být osobou oprávněnou k podání odvolání jen účastník řízení, jemuž byla rozhodnutím soudu uložena povinnost, a tím potenciálně způsobena újma, jež může být reparována cestou odvolacího řízení. Touto osobou je však v dané věci toliko navrhovatelka, která-jak je zřejmé ze záznamu o složení částky 30.000,-Kč ze dne 16. 7. 2015 založeného ve spise (č.d. A-7)-již uloženou povinnost splnila. Soud prvého stupně navíc následně usnesením ze dne 20. 7. 2015 (č.d. A-13), jež nabylo právní moci dne 7. 10. 2015, rozhodl o dlužníkově úpadku a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Z těchto důvodů odvolací soud odvolání dlužníka podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 26. dubna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík