2 VSPH 1403/2011-P30-8
MSPH 96 INS 2684/2009 2 VSPH 1403/2011-P30-8

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Tomáše Lercha, bytem Havlíčkovo nám. 700/9, Praha 3, adresa pro doručování: Cimburkova 4, Praha 3, o odvolání Matco, s.r.o., sídlem Letenská 121/8, Praha 1, zast. advokátem Mgr. Tomášem Rašovským, sídlem Kotlářská 51a, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 2684/2009-P30-2 ze dne 11. října 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 2684/2009-P30-2 ze dne 11. října 2011 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky Matco, s.r.o. neodmítá a její účast v insolvenčním řízení neukončuje.

Odůvodnění :

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se dlužníka Tomáše Lercha (dále jen dlužník) rozhodl o tom, že se k přihlášce věřitelky č. 30 Matco, s.r.o. (dále jen odvolatel) nepřihlíží a že se tato přihláška odmítá; současně odvolatele uvědomil o tom, že právní mocí usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 22.6.2009 rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a věřitele, kteří dosud nepřihlásili do insolvenčního řízení své pohledávky, vyzval, aby tak učinili do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Současně je poučil o tom, že k opožděně podaným přihláškám soud nepřihlíží a v insolvenčním řízení se neuspokojují. Poslední den lhůty, kdy přihláška mohla být podána na soud nebo předána orgánu majícího povinnost ji doručit, připadl na den 22.7.2009. Protože odvolatel předal přihlášku pohledávky v celkové výši 60.025,-Kč k poštovní přepravě až dne 6.9.2011, postupoval soud podle ust. § 173 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení neukončuje. V odvolání namítal, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť insolvenční soud přehlédl, že dlužník byl a nadále je v insolvenčním rejstříku označen toliko identifikačním číslem, a nikoli též rodným číslem (či datem narození), jak vyžaduje ust. § 420 odst. 1 IZ. Tvrdil, že se přihlášená pohledávka opírá o úvěrovou smlouvu, kterou uzavřel jeho předchůdce s dlužníkem jako nepodnikatelem, který byl ve smlouvě označen rodným číslem, což je identifikátor, který nezaměnitelně identifikuje každou fyzickou osobu. S ohledem na to, že soud do systému ISIR, na nějž byl při sledování insolvenčního řízení zcela odkázán, rodné číslo nezapsal, dozvěděl se o existenci insolvenčního řízení týkajícího se dlužníka až dodatečně. Na základě výše uvedeného odvolatel dovozoval, že mu nezačala běžet lhůta pro přihlášení pohledávky, a tudíž nebyl důvod odmítnout jeho přihlášku pro opožděnost. Na podporu správnosti svého názoru poukazoval odvolatel na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 20 INS 4784/2010, 2VSPH 1013/2010-P8 ze dne 19.1.2011 a sp.zn. KSLB 76 INS 8977/2009, 1 VSPH 300/2011-P14 ze dne 14.4.2011 a na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSBR 45 INS 3123/2009, 3 VSOL 94/2011-P9 ze dne 24.2.2011, z nichž dovodil, že lhůta k podání přihlášky pohledávky počne věřiteli běžet jedině za předpokladu, že informace o dlužníkovi byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být věřitelem zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, jež je ve smyslu ust. § 420 odst. 1 IZ součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Dále považoval odvolací soud za nutné uvést, že koncepce IZ je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Rejstřík je podle ust. § 419 odst. 1 IZ informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu a díky tomu poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Jeho správcem je ministerstvo spravedlnosti. Na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti je jako součást tohoto informačního systému veřejnosti nabízena webová služba aplikace ISIR, která poskytuje podobné informace jako webové rozhraní aplikace ISIR přizpůsobené pro automatickou strojovou komunikaci. Podle bodu 1. podmínek této služby je určena pro subjekty, které potřebují automatické zpracování informací. Současně se v podmínkách uvádí, že služba předpokládá vytvoření vlastních kopií databází na straně uživatelů. Jako příklad typické akce se v bodu 1.5.1. podmínek uvádí druhá akce, která nese informace o dlužníkovi.

Podmínky služby provozované v rámci informačního systému veřejné správy tak vycházejí z údajů, které se povinně zapisují do insolvenčního rejstříku, resp. seznamu dlužníků, jejichž výčet je obsažen v ust. § 420 odst. 1 až 3 IZ. Tyto údaje je insolvenční soud podle odstavce 4 téhož ustanovení povinen zapsat do seznamu dlužníků, resp. zveřejnit je v insolvenčním rejstříku, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku. Účelem této úpravy je, jak výše naznačeno, umožnit věřitelům, kteří zpracovávají data svých klientů v automatizovaných systémech, aby mohli porovnáváním údajů ve svých klientských databázích s údaji v systému ISIR pravidelně zjišťovat, zda ohledně jejich klienta (dlužníka) bylo zahájeno insolvenční řízení, a posléze sledovat jeho průběh.

Z ust. § 420 odst. 1 a 2 IZ se podává, že je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků též rodné číslo a nemá-li rodné číslo, datum narození, je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků vedle rodného čísla (a dalších údajů) též identifikační číslo. Z těchto ustanovení je zřejmé, že insolvenční soud je povinen zapsat do insolvenčního rejstříku rodné číslo dlužníka i v případě, že dlužníkem je fyzická osoba-podnikatel, která je identifikována rovněž identifikačním číslem.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh (č.l. A-1), v němž v položce III. uvedl požadované osobní údaje nezbytné pro jeho identifikaci včetně data narození, přičemž údaj o rodném čísle bylo možno zjistit z příloh připojených k insolvenčnímu návrhu (např. ze žaloby PhDr. Romana Petra doručené Městskému soudu v Praze dne 13.7.2007). Ačkoli byl tedy tento údaj insolvenčnímu soudu v okamžiku zahájení insolvenčního řízení znám, do systému ISIR ho v důsledku nesprávné aplikace ust. § 420 odst. 1 IZ nezapsal. Proto nebylo možné porovnáváním klientské databáze odvolatele s údaji v systému ISIR vyhledat dlužníka podle rodného čísla.

Protože odvolatel nemá v dané věci postavení osoby, jíž se doručuje zvlášť, je zcela odkázán na informace zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Podle již ustálené judikatury, na níž odvolatel přiléhavě poukázal, pak ovšem platí, že mu lhůta k podání přihlášky pohledávky počne běžet jedině za předpokladu, že informace o dlužníkovi (o jeho rodném čísle) byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být odvolatelem zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, jež je-jak vysvětleno výše-ve smyslu ust. § 420 odst. 1 IZ součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti. To se ovšem dosud nestalo a lhůta stanovená k přihlašování pohledávek v rozhodnutí o úpadku v důsledku tohoto pochybení insolvenčního soudu odvolateli běžet nezačala.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným, a podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu proto změnil napadené usnesení a rozhodl o tom, že se přihláška pohledávky odvolatele neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení neukončuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 7. března 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva